Od začátku roku už nelze umisťovat děti mladší tří let do kojeneckých ústavů. A byl nejvyšší čas. Za velký počet dětí v ústavech sklízelo Česko kritiku domácích i zahraničních institucí. Podle Asociace Dítě a rodina bylo v Evropě jednou z posledních zemí, kde bylo možné děti do tří let do zařízení dávat. Přechod na nový režim byl dle zástupců krajů hladký. Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Kláry Šimáčkové Laurenčíkové šlo o krok správným směrem, další výzvy ale čekají.
Podle dřívější vládní strategie se děti do tří let neměly do ústavů posílat už od roku 2014 a děti do sedmi let od roku 2016. Zákaz se podařilo části poslanců do novely o ochraně dětí dostat až v létě 2021 krátce před sněmovními volbami. Ke konci minulého roku pak přestaly kojenecké ústavy fungovat definitivně. Dvě pětiny chlapců a děvčat se dostaly do rodin. Zbývající děti přešly do jiných domovů, nebo zůstaly v přeměněném zařízení. Dosavadní kojenecké ústavy se transformovaly na dětské azylové domy, stacionáře či zdravotnická zařízení.
„Z hlediska dětských práv a potřeb dětí je zcela nepochybná nutnost přizpůsobovat služby ohroženým dětem, nikoliv naopak. Škodlivý vliv kolektivní péče, prosazované zejména za minulého režimu, na neuropsychický vývoj dětí a vysoká míra rizika deprivace, jsou jednoznačnými důvody pro ukončení tohoto typu péče a pro Českou republiku to byl zcela jistě krok správným směrem,“ uvedla vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková.
„Změnu považuji i nadále za klíčovou, ostatně jsme o zrušení kojeneckých ústavů dlouhé roky s Výborem pro práva dítěte usilovali,“ dodala Šimáčková Laurenčíková a zopakovala, že kojenecké ústavy již neplnily svůj účel. „Skutečně malých dětí zde bylo minimum, většina byla dětí školního věku (až do sedmnácti let), pro které ale uspořádání péče ve zdravotnickém zařízení zaměřeném na péči o batolata bylo zcela nevhodné,“ dodala.
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v únoru na tiskové konferenci řekl, že změna proběhla hladce. Jeho slova nyní s odstupem času potvrzuje i ředitel Sdružení pěstounských rodin Pavel Šmýd. „Změna proběhla bez větších problémů. Systém se připravoval, zařízení se transformovala. Malé děti už se umisťují do přechodné pěstounské péče a tento systém je funkční,“ uvedl. Nedostatkem podle něj byla komunikace mezi resorty práce a zdravotnictví, a to především předtím v přípravě zákona a jeho aplikaci.
Také Šimáčková Laurenčíková zmínila, že potíže spojené s umístěním dětí nezaznamenali. „Víme, že je ze strany ministerstva práce a sociálních věcí nadále krajům poskytována a nabízena metodická podpora. Obavy budila na začátku roku spíše situace nového umisťování malých dětí, pro které již nyní nelze využít žádný typ ústavní péče. Ze strany ministerstva obdržely OSPODy (orgány sociálně-právní ochrany dětí) podrobné metodické pokyny, jak lze při ochraně nejmenších dětí postupovat, včetně zajištění neodkladné péče fyzické osoby, pěstounské péče na přechodnou dobu a podobně,“ uvedla.
Ve spoustě krajů umisťování dětí do kojeneckých ústavů navíc skončilo dříve než platností novely. V Česku je podle serveru Buď In Pěstoun, který spravuje ministerstvo práce, k 31. březnu zhruba šedesátka rodin připravených ihned přijmout dítě. Kapacity se ale liší podle jednotlivých krajů.
Ve Zlínském kraji zrušili kojenecké ústavy už v roce 2016
Průkopníkem v rušení ústavů byl však Zlínský kraj, který je uzavřel již v roce 2016. „V té době v kraji fungovala dvě zařízení tohoto typu a bylo v nich umístěno jediné dítě. Tomuto kroku předcházelo postupné snižování počtu dětí umisťovaných do kojeneckých ústavů,“ uvedla mluvčí krajského úřadu Soňa Ličková.
Ke zrušení podle ní došlo přirozenou cestou, zejména díky změnám v postupech sociálních pracovníků orgánů sociálně-právní ochrany dětí. „Tyto změny byly současně doprovázeny rozvojem sociálně-aktivizačních služeb a pěstounské péče na přechodnou dobu,“ dodala.
Systém péče bez kojeneckých ústavů ve Zlínském kraji podle ní funguje dlouhodobě dobře. „Je však nezbytné pokračovat v úsilí získávání nových dlouhodobých pěstounů, kterých je nedostatek pro všechny věkové kategorie dětí, a to navzdory náborovým a osvětovým aktivitám nejen ze strany kraje,“ podotkla.
Jedná se o dočasné řešení situace dítěte v krizovém období jeho života. V pěstounské péči na přechodnou dobu může být dítě umístěno maximálně na jeden rok. Účelem pěstounské péče na přechodnou dobu je zejména poskytnout rodičům dítěte čas, aby si mohli upravit své poměry tak, aby byli znovu schopni převzít dítě do své péče, nebo se pro dítě našla jiná vhodná stabilní náhradní rodina.
Zdroj: Nahradnirodina.cz
Pomoci mají náborové kampaně
Náborové kampaně připravuje i ministerstvo práce a sociálních věcí, a to pomocí již zmíněných webových stránek Buď In pěstoun, kde případní zájemci naleznou potřebné informace. Vyvrací také některé mýty o náhradní rodinné péči a zájemci si mohou přečíst i jednotlivé příběhy.
Jsou zde také informace o kapacitách pěstounů, jsou ale orientační, jelikož se proměňují každým dnem. Podle dat k 31. březnu byl na tom nejlépe Moravskoslezský kraj, kde byla k danému datu k dispozici volná více než desítka přechodných pěstounů.
Podle mluvčí Moravskoslezského kraje Nikoly Birklenové je to právě i díky masivní kampani „Dejme dětem rodinu“. „Myslím, že je to díky té kampani. Podařilo se nám vytvořit síť pěstounů, třikrát do roka pořádáme velkou celodenní akci, hrají kapely, jde o velký den rodin,“ uvedla Birklenová.
Kraj se podle ní snaží stále oslovovat nové lidi. „Naštěstí máme nadstandardní kapacity. (...) V pohotovosti je přes deset přechodných pěstounů, kteří jsou schopni si ohrožené dítě ihned převzít,“ dodává.
Příznivá situace je rovněž například v Pardubickém kraji, který zrušil domovy pro děti do tří let také již před několika lety. „V Pardubickém kraji je nyní 35 připravených pěstounů na přechodnou dobu. Pro území našeho kraje je to dostačující,“ podotkla vedoucí odboru sociální péče Krajského úřadu Pardubického kraje Helena Zahálková. O pěstounskou péči je podle ní v kraji v posledních letech zvýšený zájem, a to díky osvětovým kampaním.
Také Plzeňský kraj hovoří o tom, že je situace v regionu stabilizovaná, nicméně do budoucna mají obavy, zda budou schopni potřebný počet pěstounů zabezpečit, jak uvedla mluvčí Eva Mertlová s tím, že kraj také v loňském roce zpracoval marketingovou strategii „Pěstuj budoucnost!“. „Letos bude pokračovat v celé řadě kampaňových aktivit. Noví pěstouni přibývají, ale stále jich není optimální počet,“ dodala Mertlová.
Podobně je na tom i například Vysočina. „Ve věkové kategorii dětí do tří let nemáme problém s umisťováním dětí do náhradní rodinné péče. Máme dostatečnou kapacitu,“ uvedla mluvčí Jitka Svatošová s tím, že celorepublikovým problémem je však zajištění pěstounské péče pro děti se specifickými potřebami.
Nedostatek v Praze či Ústeckém kraji
Po zrušení kojeneckých ústavů je situace naopak komplikovaná například v Praze. „Přestože jednoznačně razíme umisťování dětí vždy do rodinného prostředí, stále nemáme dostatečné množství náhradních rodin. V praxi je pak velmi komplikované hledat pro děti v ohrožení bezpečné prostředí,“ uvedl mluvčí pražského magistrátu Vít Hofman. Dodal, že aktuálně připravují Dny pěstounství. „Dopady kampaní lze ale vyhodnotit vždy až s určitým časovým odstupem. Pěstounů na přechodnou dobu není dostatek, navíc jejich představy mnohdy nekorespondují s potřebami terénu,“ podotkl.
O nedostatku hovoří také zástupce Ústeckého kraje. „Kapacity přechodných pěstounů pro všechny děti, které je třeba zajistit mimo svou rodinu, nejsou dostatečné,“ podotýká vedoucí krajského odboru sociálních věcí Karel Giampaoli s tím, že pěstouni jsou prakticky stále obsazeni. Také počet nových žádostí o pěstounství na přechodnou dobu se v jednotlivých letech příliš nemění. „Jedná se o zhruba deset žádostí za rok,“ podotýká s tím, že i oni se snaží zájemce nalákat prostřednictvím kampaní.
Nedostatek vnímají i v Libereckém kraji. „Počet není a zatím nikdy nebyl dostatečný. Pro celkovou kvalitu práce by byl výhodnější vyšší počet jak přechodových, tak i dlouhodobých pěstounů,“ podotýká mluvčí kraje Filip Trdla. Region se podle něj do náborových aktivit zapojuje, ale počet žádostí podle něj vzrůstá velmi pomalu. Mluvčí Olomouckého kraje Eva Knajblová zmínila, že by kraj v rámci pěstounské péče na přechodnou dobu aktuálně potřeboval minimálně padesát lidí, „přičemž aktuální počet je 35“, zmínila s tím, že u dlouhodobé pěstounské péče je množství potřebných pěstounů ještě vyšší.
Podle radního Středočeského kraje pro sociální oblast Martina Hrabánka (ODS) je nedostatek pěstounských rodin dlouhodobý problém, který se netýká jen Středočeského kraje. Získávání nových pěstounů „brzdí především administrativní náročnost procesu, nedostatečné povědomí veřejnosti o možnostech pěstounství a také obavy z finanční a psychické náročnosti této role,“ řekl.
Mezi změny, které by mohly pomoci tento stav zlepšit, patří podle něj zejména zjednodušení a zrychlení schvalovacího procesu pro zájemce o pěstounství, posílení finanční i odborné podpory pěstounských rodin a širší informační kampaně zaměřené na osvětu veřejnosti. „Důležitá je také spolupráce mezi krajem, obcemi a neziskovými organizacemi, které se věnují náboru a podpoře pěstounů,“ uvedl s tím, že kraj se snaží situaci aktivně řešit prostřednictvím kampaní. Vytvořil například kampaň I ty můžeš být pěstoun.
Fungující mezikrajská spolupráce
Pokud se nějaké dítě ocitne v ohrožení a není v danou chvíli k dispozici volný přechodný pěstoun, mají kraje vypracován metodický postup. Podle mluvčího Jihomoravského kraje Martina Drozda se využívá institut neodkladné péče, která může trvat přibližně dva dny – tedy do doby, než OSPOD najde náhradní řešení.
„Neodkladnou péči jsou povinni zajišťovat i aktuálně obsazení přechodní pěstouni nebo zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP). Využívá se rovněž mezikrajská spolupráce, kdy lze umístit dítě k přechodnému pěstounovi v jiném kraji,“ podotýká Drozd. Právě spolupráce mezi jednotlivými kraji podle zástupců funguje. Například Ústecký kraj už v roce 2025 podle Giampaoliho umístil patnáct dětí mimo svůj kraj. „To vše za předpokladu, že se příslušnému OSPODu nedaří najít řešení v podobě péče druhého rodiče, širší rodiny a podobně,“ podotkl.
Pardubický kraj, který má pěstounů dostatek, spolupráci nejčastěji využívá u dětí, které mají kontakt s rodiči, kteří se zdržují v jiném kraji, nebo například je třeba zajistit specializovanou zdravotní péči, takže jsou využiti pěstouni v blízkosti fakultních nemocnic. „Stejně tak jsou pěstouni na přechodnou dobu Pardubického kraje připraveni přijmout děti z jiných krajů. Například v roce 2024 bylo u nás umístěno třináct takových dětí,“ dodala Zahálková.
Mluvčí Libereckého kraje Trdla zmínil, že je také vždy snaha o umístění dítěte v sousedním kraji v co možná nejkratší vzdálenosti od vlastní rodiny dítěte. „Pokud by takové řešení nebylo možné, pak je nutné ctít nárok dítěte na pobyt v rodinném prostředí před dojezdovou vzdáleností například od rodičů,“ podotkl.
Problémy s dětmi staršího věku či sourozenců
Kraje se shodují, že nejvíce chybí pěstouni schopní přijmout děti staršího věku, sourozenecké skupiny a děti se specifickými potřebami, včetně zdravotních omezení či výchovných problémů. „Přechodných pěstounů, kteří by do své péče převzali dva sourozence, je velmi málo, a více než dvě děti je spíše výjimečné. Naproti tomu řeší pracovníci OSPODu umisťování sourozeneckých skupin velmi často,“ podotýká Giampaoli z Ústeckého kraje.
V Jihomoravském kraji podle mluvčího Drozda často dochází k rozdělení početnějších sourozeneckých skupin. „Ne každý přechodný pěstoun je schopen či ochoten přijmout dvě a více dětí najednou. Dlouhodobě chybí i pěstouni pro dlouhodobou péči, zejména pro děti se specifickými potřebami, děti z odlišného etnického prostředí nebo právě sourozenecké skupiny. V důsledku toho se v praxi prodlužuje doba, po kterou jsou děti v přechodné pěstounské péči – často i na více než jeden rok,“ podotýká.
„Anamnéza dětí, které jdou do náhradní rodinné péče (NRP), bývá velmi složitá, často se jedná o děti výrazně traumatizované, s velkými nároky na budoucí pečovatele,“ podotýká také Hofman z pražského magistrátu.
Zástupci krajů se také shodují, že mezi hlavní úskalí získávání nových pěstounů patří již zmíněné složité legislativní zakotvení pěstounství či náročnost procesu. „Také kontakty s biologickou rodinou dítěte, nerealistická očekávání ze strany pěstounů i nedostatečná připravenost systému na podporu a služby pro pěstounské rodiny,“ vysvětluje Drozd z Jihomoravského kraje.
Podle Hofmana z pražského magistrátu by měl být pěstoun až posledním řešením. „Nejprve se hledá řešení v rámci širší rodiny a sociálního okolí dítěte, hledají se osoby blízké dítěti. Teprve, pokud v okolí dítěte není nikdo, kdo by péči o něho mohl zajistit, se hledá náhradní rodinné prostředí,“ dodává.
Podle Knajblové z Olomouckého kraje se také často v rámci celého procesu posuzování nepodaří najít kompromis pro představu žadatelů o náhradní rodinnou péči a potřebami dětí, které jsou v evidenci.
„Je to velmi náročná čtyřiadvacetihodinová práce, nedostatečně finančně ohodnocená, s nízkou společenskou prestiží. Zároveň máme za to, že k tomu přispívá i demografické složení obyvatelstva a jeho socioekonomická situace,“ podotkl Giampaoli, který zmínil, že například Ústecký kraj patří mezi kraje s nejvyšším sociálním zatížením.
Ke zvýšení počtu pěstounů by ale nyní měla pomoci i novela, kterou loni podepsal prezident Petr Pavel. Předloha zjednodušuje proces posuzování zájemců o pěstounství a upravuje podmínky pro organizace, které pěstounům pomáhají.
Napnutý systém
Podle Šmýda je obecně systém „napnutý“. Podle něj se také objevuje tlak na návrat dítěte do biologické rodiny téměř za každou cenu, protože už utekla zákonná doba pobytu v přechodné pěstounské péči a nejsou dlouhodobí pěstouni. „Máme zkušenosti z intervencí u soudu, OSPOD, aby braly v úvahu zkušenosti přechodných pěstounů z kontaktů a chování biologických rodičů,“ podotkl ředitel Sdružení pěstounských rodin. Podle něj se také méně hovoří o možnosti umístit dítě do osvojitelské nebo dlouhodobé pěstounské rodiny přímo z porodnice (s možností návratu k biologické matce), což by systému odlehčilo.
Ministerstvo práce a sociálních věcí v únoru uvedlo, že chce například zvýšit podporu přechodných i dlouhodobých pěstounů připravených přijmout děti s handicapem či sourozence, a to pomocí peněz i lepší dostupnosti odlehčovacích služeb. Pro zvýšení odměn je ale nutná změna legislativy. Ředitelka odboru rodinné politiky, ochrany dětí a sociálního začleňování Petra Kačírková tehdy řekla, že by se mohla odehrát ještě během mandátu končící sněmovny.
Zmíněný Pardubický a Zlínský kraj se kromě získávání pěstounů snaží zaměřit právě na podporu ohrožených rodin tak, aby se do problémů nedostaly. V Česku je totiž vysoké procento odebíraných dětí ve srovnání s ostatním evropskými státy.
„Nízká finanční podpora preventivních aktivit a samozřejmě nedostupnost bydlení pro ohrožené rodiny je důvodem tohoto vysokého čísla. Náš kraj má ve srovnání s ostatními kraji celkem hustou síť sociálních služeb pro rodiny, a pokud už je dítě nutné umístit do pobytového zařízení, snažíme se, aby žilo život co nejvíce podobný běžnému životu. Tedy ne ve velkých zařízeních, ale v běžných bytech a rodinných domech se stabilním týmem pracovníků,“ podotkla Zahálková.
A ukazují to i analýzy. Jednu z posledních vypracovala iniciativa 8000 důvodů, která ukázala, že odebírání dětí dokážou ve většině případů zabránit intenzivní podpůrné služby a práce s rodinou. Díky pracovníkům, kteří dočasně docházeli do domácností, se podařilo zlepšit podmínky i školní docházku dětí, ale i bydlení, příjmy či zadluženost dospělých.
Podle Šimáčkové Laurenčíkové tak čekají Česko další výzvy. „Zejména omezení počtu dětí, které jsou z rodin vůbec odebírány tak, aby mohly zůstávat doma v bezpečných podmínkách a v dostatečném materiálním zajištění,“ dodala.
