Brno - Dědicové rodiny Waldesových nemají nárok na polovinu nemovitostí vlastněných společností Koh-i-noor ani na polovinu její sbírky obrazů, kterých se od roku 1995 od firmy dožadují. Potvrdil to Nejvyšší soud v Brně. Waldesovi přišli o majetek podle Benešových dekretů před rokem 1948, a nemají proto nárok na restituci. Původně to vypadalo, že dědicové majetek získají, ale předloni zasáhl v jejich neprospěch Ústavní soud.
Jindřichovi a Zikmundovi Waldesovým továrnu nejprve zabavili nacisté za druhé světové války. Po válce podnik Koh-i-noor zabavil československý stát na základě dekretu o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků. Dekrety dopadly na řadu továren, bank, dolů a podniků ve strategických odvětvích, které chtěl přímo kontrolovat stát. Waldesovi tehdy nezískali žádnou peněžní náhradu.
Ústavní soud už v roce 2010 vyjádřil politování, že „rodina byla perzekuována jak nacistickým, tak komunistickým režimem“. Restituce však připadají v úvahu jen v případě splnění zákonných podmínek. Waldesovi podle zákona nárok na vydání majetku nemají, a soudy to podle ÚS nemohou obcházet vlastní interpretací. „Zmírňování křivd je kompetencí zákonodárců, nikoliv soudu,“ podotkl tehdy soudce zpravodaj Pavel Rychetský.
Dědicové požadovali od Koh-i-nooru, společnosti vyrábějící galanterii, jako třeba patentky, špendlíky či zipy, žádali ideální polovinu nemovitostí v areálu v Praze-Vršovicích a stejný podíl na sbírce obrazů. Kvůli tomu v dovolání chtěli, aby Nejvyšší soud vrátil kauzu zpět k Obvodnímu soudu pro Prahu 10. „Ústavní soud, respektive ústavní soudci, kteří věc rozhodovali, mohou mít nesprávný názor, respektive mohou se mýlit,“ stálo v dovolání. Nejvyšší soud ale dědicům nevyhověl.
V kolekci bezmála 20 obrazů, které rodina chtěla zpět, je například známý obraz Františka Kupky Dívka s patentkou. Podle Kupkovy olejomalby z roku 1912 později vzniklo logo společnosti. Další obrazy mají méně známé autory, většina z nich zachycuje tovární budovy, případně krajiny a městská panoramata.
