Praha - Prezident a ekonom Václav Klaus patří mezi politiky, kteří nejvíce ovlivnili vývoj České republiky po listopadu 1989. Žádný z jeho souputníků se nedokázal tak dlouho udržet v nejvyšších patrech politiky - více než pět let byl předsedou vlády, čtyři roky předsedou sněmovny, přes 11 let stál v čele ODS a jeho jméno je spojováno s úspěchy i neúspěchy ekonomické transformace. Spolu s bývalým předsedou ČSSD Milošem Zemanem a exprezidentem Václavem Havlem vytvořil Klaus trojici, která především ve druhé polovině 90. let dominovala české politice. Zatímco Zeman se o comeback čas od času neúspěšně pokouší a Havel se k vnitřní politice vyjadřuje sporadicky, Klaus již osm let úřaduje na Pražském hradě. A přestože některé jeho kroky vyvolávají rozporné ohlasy, udržuje si stále vysokou popularitu, byť květnový průzkum agentury STEM ukázal, že poprvé od roku 2003 Klausovi důvěřuje méně než polovina občanů.
Kritik současného procesu evropské integrace a teorií o globálním oteplování vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze a do roku 1970 působil v Ekonomickém ústavu ČSAV. Odtud byl v rámci tehdejších čistek propuštěn a stal se bankovním úředníkem ve Státní bance československé. V roce 1987 začal pracovat v Prognostickém ústavu ČSAV.
Do politiky vstoupil Klaus již v listopadu 1989. Jako člen Občanského fóra (OF) byl v prosinci 1989 jmenován federálním ministrem financí a v této funkci zůstal po prvních svobodných volbách v červnu 1990, přestože mu prezident Václav Havel tehdy nabídl místo guvernéra Československé státní banky. Klaus však „odsun“ na nepolitické místo, z něhož by neměl možnost realizovat své reformní záměry, odmítl.
„Klaus je velmi vypjatý egocentrik, někdy mu to pomáhá, často mu to ale škodí a jako egocentrik bohužel nemá talent na to vybírat si ty správné spolupracovníky….Nedovedu si představit, že by zcela opustil veřejný prostor a ležel někde na chalupě v jižních Čechách. Na druhou stranu po jeho plnohodnotném comebacku už tady nebude poptávka, a čím dříve to pochopí, tím lépe pro něj.“
V říjnu 1990 se Klaus překvapivě stal předsedou OF a zároveň i jedním z iniciátorů rozpadu tohoto hnutí. Na troskách OF vznikla v dubnu 1991 ODS a Klaus se stal jejím předsedou. ODS poté vyhrála v červnu 1992 volby a Klaus byl jmenován českým premiérem. Spolu se svým slovenským protějškem Vladimírem Mečiarem byl hlavním aktérem rozdělení Československa. Právě Klausovu roli při zániku federace považuje politolog Jiří Pehe za jeden z jeho nejpozitivnějších odkazů. „Navzdory tomu, co se tehdy dělo, se zasloužil o to, že to bylo rozdělení civilizované a racionálně provedené a vyhnuli jsme se tak konfliktům, které se děly v SSSR či v Jugoslávii,“ dodal Pehe v rozhovoru pro ČT24.
V premiérském křesle zůstal více než pět let a teprve politická krize a skandály v hospodaření ODS jej donutily v prosinci 1997 odstoupit. Pozici v ODS si však uhájil a ve volbách v červnu 1998 skončila ODS druhá za ČSSD. ODS poté uzavřela se svým největším soupeřem dohodu, která umožnila vznik menšinové vlády ČSSD a zaručila občanským demokratům podíl na moci. Klaus se na čtyři roky stal předsedou Poslanecké sněmovny.
V roce 2002 však ODS ve volbách do sněmovny opět skončila až za sociální demokracií, zůstala v opozici a Klaus dal křeslo předsedy strany k dispozici. V únoru 2003 se ale opět do vysoké politiky vrátil, a to rovnou do funkce hlavy státu. Ke své prezidentské kandidatuře tehdy řekl: „Vzhledem ke své obrovské angažovanosti v posledních 13 letech to považuji skoro za svou morální povinnost. Mám pocit, že není možné, abych vyklidil bojiště bez něčeho takového.“ O pět let později svůj mandát obhájil, když volbu provázela nervózní atmosféra plná obviňování a mediálních útoků. Překvapivě vyrovnaným soupeřem mu tehdy byl ekonom Jan Švejnar.
se narodil v roce 1941 v Praze na Vinohradech. Otec Václav byl úředník, matka Marie 13 let pracovala jako pokladní a průvodkyně v pražské Špálově galerii, má o dva roky mladší sestru Alenu, která po srpnu 1968 emigrovala do Švýcarska.
V mládí hrál basketbal a postupně se stal dorosteneckým i juniorským reprezentantem Československa. Sport zůstal nedílnou součástí jeho životního stylu i po vstupu do politiky. Nejčastěji bývá viděn na tenisových kurtech a v zimě na sjezdovkách. Na snowboard by se však nepostavil, neboť je to podle něj „takovej levičáckej dopravní prostředek“.V roce 1963 vystudoval zahraniční obchod na Vysoké škole ekonomické v Praze a poté absolvoval postgraduální kurz ekonomických věd v Itálii a stáž v USA. Postupně se začal angažovat i v mimoekonomické sféře, pod pseudonymem Dalimil psal například komentáře do Literárních listů.
V říjnu 1962 se na škole seznámil se svou budoucí ženou Livií, která studovala stejný obor. Podle Klause vnesla Livia, původem ze Slovenska, do jeho života „více citu a opravdovosti než chladné racionality“. V červenci 1968 se oženil. Manželé Klausovi mají dva syny, Václava (1969) a Jana (1974).
