Praha – Prezident Václav Klaus označil ústavní žalobu za velezradu za snahu očernit jeho politické období. Trvá na tom, že se jedná o politicky motivovaný krok, který není podmíněn konkrétními prezidentskými činy. Odcházející hlava státu to uvedla při představení své poslední knihy Rok desátý. Pro Klausovo obžalování z velezrady včera hlasovalo 38 z 68 senátorů a dnes žalobu obdržel Ústavní soud.
„Že to je politický souboj, politický záměr a pokus očernit mé politické období, je evidentní,“ konstatoval Václav Klaus. „Jsem plně přesvědčen o tom, že o mé skutečné činy, přečiny nebo nedobré činy v této žalobě Senátu opravdu nejde. Mám dokonce podezření, že to ti senátoři dobře vědí.“
Žalobu si vysvětluje jako projev špatného stavu politické scény. „Jsem smutný z toho, kam mohla naše politika klesnout, jak je možné, že se politický střet převádí do této roviny, kam politická odlišnost nepatří. Včerejší rozhodnutí Senátu je vyvrcholením tohoto neblahého trendu, který u nás nevznikl včera, ale tady dostal poslední kapku, kdy hrnec začal přetékat.“
O politickém kroku hovoří i odpůrci žaloby
Podání ústavní žaloby na prezidenta republiky iniciovala skupina převážně levicových senátorů. Po několikahodinové rozpravě ji včera schválilo i plénum Senátu, když pro pohnání Václava Klause před Ústavní soud hlasovalo 38 zákonodárců – 30 bylo proti. Klausovi vytýkají jeho novoroční amnestii, konkrétně sporný druhý článek, který ukončil vleklé soudní spory. Za zlé mu mají také to, že otálel s podpisem mezinárodních smluv (např. eurovalu) a jmenováním soudců.
- Stoupenci žaloby: Svůj krok nepovažují za politický útok na odcházejícího prezidenta, od Ústavního soudu chtějí především slyšet jasné vymezení pojmu velezrada a mantinelů, ve kterých se prezident může pohybovat.
- Odpůrci žaloby: Krok Senátu odmítají, interpretují ho jako nedůstojný útok na dosluhující hlavu státu, který se snaží oslabit Klause coby politika a navíc poškodí obraz České republiky v zahraničí.
Velezradu definuje ústava jako jednání prezidenta směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu. Ústavní žalobu na hlavu státu v takovém případě podává Senát a jedná o ní Ústavní soud. Jinak není prezident z výkonu své funkce odpovědný - nelze ho zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.
Podle hradního poradce žaloba neplatí. Klause to nezajímá
Hradní spolupracovník a právník Pavel Hasenkopf ovšem podle serveru Aktuálně.cz rozhodnutí Senátu zpochybnil. Tím, že horní komora nehlasovala veřejně, podle Hasenkopfa hlasování i vlastní žalobu zneplatnila. „Hlasovat se má nejen veřejně, ale nadto veřejně podle jmen. Předsedající účast veřejnosti ani médií při hlasování neumožnil. Tím se toto hlasování dostalo do rozporu se zákonem, je zmatečné, a tedy i neplatné,“ myslí si Hasenkopf. „Na schůzi musel každý povstat a říct, zda je pro návrh, proti, či se zdržuje. Takto to proběhlo, čili hlasovalo se na neveřejné schůzi, jak zákon předepisuje, veřejně podle jmen,“ tvrdí ale senátor Jiří Dienstbier (ČSSD).
Sám Václav Klaus ovšem tuto právní interpretaci bagatelizoval. „Hříčky, jestli je hlasování veřejné, neveřejné, legitimní, nelegitimní, jsou mimo mou rozlišovací schopnost. O tom diskutovat nehodlám,“ konstatoval prezident. „To není o podstatě věci a chytat se jednotlivých technicistních přečinů mě nezajímá a je to pod mou důstojnost.“
Žalobu Ústavní soud obdržel dnes a soud potvrdil, že se jí bude přednostně zabývat. Rozhodnout by mohl koncem března, čili necelý měsíc po Klausově odchodu z nejvyšší ústavní funkce.
Jak může případné jednání soudu vypadat?
Pokud Ústavní soud žalobu přijme, bude o ní rozhodovat celé plénum, nyní celkem 12 soudců. S verdiktem musí souhlasit alespoň 9 z nich. Žalobu na prezidenta přednáší zástupce Senátu. „Budu tam v každém případě já, protože mě tím Senát pověřil, takže je to moje povinnost, účastnit se takového jednání, a zdali tam bude někdo se mnou, to teprve budeme v následujících dnech řešit,“ informoval Dienstbier.
Václav Klaus by byl v postavení obžalovaného a jako takový by měl nárok na obhájce. Podle ústavního právníka Jana Kysely se ale prezident jednání soudu osobně účastnit nemusí. Řízení se někdy vlečou dlouho, podle Kysely je ale senátní žaloba postavená tak, že rozsáhlé dokazování zřejmě nehrozí. Pokud zazní verdikt, bude už jen minimální šance takové rozhodnutí zvrátit – například by se muselo ukázat, že verdikt někdo ovlivnil trestným činem.
