Praha - Václav Klaus, jedna z nejvýraznějších postav české politické scény určující rytmus a směr transformačního procesu, otec zakladatel občanských demokratů a nakonec i druhý prezident samostatného českého státu. Jedněmi obdivován, druhými nenáviděn, málokoho nechává klidným. „Václav Klaus je jako moderní jazz. Buď ho milujete, nebo ho nenávidíte,“ charakterizuje například jeho osobnost BBC. Politické kariéře končící hlavy státu je od 12:30 věnován dnešní speciál ČT24 Václav Klaus: 10 let ve funkci prezidenta.
Svými názory, mnohdy kontroverzními, budil rozruch doma i za hranicemi státu. Zejména v začátcích transformace provázela Václava Klause pověst arogantního člověka, a dokonce i někteří loajální členové jeho týmu připouštěli, že je s ním těžké pracovat. „Jako profesor ekonomie rád poučuje a nemá rád drzé otázky studentů,“ citoval již v 90. letech pražský zpravodaj agentury Reuters nejmenovaného Klausova spolupracovníka.
Václav Klaus byl prvním porevolučním ministrem financí, více než pět let předsedou vlády, čtyři roky předsedou Poslanecké sněmovny a nyní završuje desátý rok ve funkci prezidenta České republiky. Funkční období jeho druhého mandátu vyprší právě dnes 7. března 2013. Na odpočinek se však tento dvaasedmdesátiletý politik podle svých slov nechystá.
1989 – 1996: Na troskách OF postavil ODS
Do politiky vstoupil Klaus po listopadu 1989 a hned v prosinci usedl v Čalfově vládě do křesla federálního ministra financí. V říjnu 1990 se pak stal předsedou Občanského fóra a po jeho rozpadu založil Občanskou demokratickou stranu (ODS), z níž udělal jednu z nejsilnějších a nejvlivnějších politických sil v zemi. S ODS také vyhrál druhé parlamentní volby po revoluci, v červnu 1992.
I přesto, že státoprávní uspořádání nebylo hlavním vyřčeným tématem volební kampaně před červnovými volbami v roce 1992 a sám Klaus nestál o rozpad federace - ODS ostatně v roce 1992 kandidovala jako federální strana i na Slovensku, ale bez úspěchu -, po volbách dokázal jako český premiér spolu se slovenským předsedou vlády Vladimírem Mečiarem v klidu rozdělit Československo. „Pořád jsem věřil, že se to snad podaří nějakým způsobem zvládnout a vyřešit a že vášně poklesnou a nějaké rozumné, pragmatické řešení bude možné,“ řekl nedávno v rozhovoru pro Českou televizi končící prezident. Jakmile ale Klaus zjistil, že Československo pohromadě neudrží, změnil názor.
Po rozdělení federace nastaly zlaté časy nejen pro Klause, ale i pro českou pravici jako takovou. Jeho oponenti v té době neměli v podstatě žádnou šanci. Klausova popularita byla vysoká - v průzkumech se stabilně umisťoval za Václavem Havlem, opozice byla slabá a pravicové vládě přála i média. Jediným vážnějším oponentem mu byl prezident Václav Havel, Klaus nicméně jejich vzájemné rozpory vždy dokázal politicky ustát. Vrásky přivodil Klausovi až v roce 1993 nástup Miloše Zemana do čela sociální demokracie - ten vyhlásil, že „půjde vládě po krku“.
1996 – 2002: Sarajevo, předčasné volby a „oposmlouva“
V premiérském křesle zůstal Václav Klaus i po volbách v červnu 1996. Až teprve politická krize a odhalené podvody ve financování ODS jej donutily v prosinci 1997 odstoupit. Za jeho pádem tenkrát stál tzv. sarajevský atentát – vlivní členové ODS Jan Ruml a Ivan Pilip tehdy vyzvali Václava Klause k odstoupení z čela ODS (v momentě, kdy byl Klaus na zahraniční cestě v Sarajevu). Tato událost odstartovala první politickou krizi v historii samostatné České republiky. Vyústila v demisi vlády, sestavení prvního úřednického kabinetu a předčasné volby.
Klaus si nicméně svou pozici v čele strany (bez odštěpené Unie svobody) uhájil, ale ODS ve volbách v červnu 1998 skončila až za ČSSD. Po volbách se strany nebyly schopny domluvit na vládě, a tak přišel čas pro Václava Klause a Miloše Zemana, před volbami největší protivníky. Ti se dohodli a podepsali takzvanou opoziční smlouvu, která umožnila vznik menšinové vlády ČSSD a jíž si obě politické strany rozdělily moc nad správou země.
- Václav Klaus s Milošem Zemanem (2000) autor: Tomáš Krist, zdroj: ISIFA/Lidové noviny
- Podpis opoziční smlouvy zdroj: ČT24
2002 – 2013: Rozchod s ODS a hradní angažmá
Opoziční smlouva Klausovi ani jeho straně pozitivní body nepřinesla. V roce 2002 skončili občanští demokraté opět až za socialisty. ODS tudíž zůstala v opozici a Klaus dal křeslo předsedy strany k dispozici – motivací mu byla, jak později přiznal, i kandidatura na prezidenta. Šéfem ODS se v prosinci 2002 stal Mirek Topolánek. Přesto, že vztahy Klaus - Topolánek nikdy nebyly zrovna ideální, dokázala Topolánkova ODS zajistit Klausovi prezidentské křeslo, a to hned dvakrát (2003 a 2008). Nicméně Václav Klaus už jako prezident svou stranu opustil. Zdůvodnil to ideovým rozchodem s Topolánkovou ODS.
"Vzhledem ke své obrovské angažovanosti v posledních 13 letech to považuji skoro za svou morální povinnost. Mám pocit, že není možné, abych vyklidil bojiště bez něčeho takového." (Václav Klaus ke své první prezidentské kandidatuře v roce 2003)
I na Hradě o něm bylo slyšet
Již od začátku prezidentského angažmá měl Václav Klaus spory se Senátem ohledně jmenování ústavních soudců – ty vyústily v situaci, kdy na konci jeho druhého funkčního období má Ústavní soud dvanáct místo patnácti ústavních soudců, což práci soudu negativně ovlivňuje.
Klaus také několikrát vstoupil do dění na domácí scéně, například v dubnu 2005 v období vládní krize způsobené nejasnými majetkovými poměry tehdejšího premiéra Stanislava Grosse (ČSSD) odmítl přijmout demise ministrů za KDU-ČSL a US-DEU. Tím znemožnil rychlou rekonstrukci kabinetu a kabinet nakonec padl.
- Klaus a Nečas autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2489/248900.jpg
- Prezident Václav Klaus dostal Drábkovu demisi zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/41/4091/409002.jpg
- Alexandr Vondra, Václav Klaus, Karel Schwarzenberg a Petr Nečas autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/22/2114/211391.jpg
- Petr Nečas s manželkou Radkou a Václav Klaus s manželkou Livií autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2217/221651.jpg
Angažoval se rovněž během krizí současného kabinetu Petra Nečase (ODS). Nejvýrazněji zřejmě v dubnu 2011, kdy odmítl přijmout rezignaci ministra dopravy Víta Bárty (VV) a návrh premiéra Nečase na odvolání ministrů za VV Radka Johna (vnitro) a Josefa Dobeše (školství). Klaus premiérovi sdělil, že nejprve očekává plán dalšího fungování vlády. Tento postup znovu otevřel diskuse o revizi ústavy, potažmo o výkladu prezidentských pravomocí. Právě pravomoci prezidenta se přetřásají i nyní, protože Klaus v lednu 2013 vyhlásil amnestii, která vyvolala ostrou vlnu kritiky.
Nejen doma je o něm slyšet. Ústředním motivem Klausových zahraničních aktivit se stala zejména kritika procesu evropské integrace a neodmyslitelně je s jeho osobou spojeno i téma globálního oteplování. Jeho názory dostatečně ilustruje vyjádření pro Hospodářské noviny z února 2007: „Žádné ničení planety nevidím. Nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci.“
Klaus se stal nechtěně i hvězdou internetu – video z jeho návštěvy v Chile, na němž si do kapsy strčil protokolární pero, se stalo hitem. A dokonce byl terčem i útoku, který sám prezident nazval atentátem na hlavu státu - v září 2012 na něj v Chrastavě na Liberecku vystřelil muž z airsoftové pistole.
Klaus odchází, ale vlastně neodchází
Václav Klaus sice končí jako prezident, ale pryč z veřejného života odejít nehodlá. „Mou prvotní ambicí je posadit se do mnou nedávno založeného Institutu Václava Klause … a být tedy vedle politiky,“ řekl Klaus letos v únoru v rozhovoru pro regionální Deník s tím, že před aktivní politikou si ale nechce zabouchnout dveře. To dokládá i jeho komentář k chrastavskému „atentátu“: "… Jestli mě někdo chce za každou cenu v politice udržet a myslí si, že naopak svými neuvěřitelnými útoky od střelby v Chrastavě po mediální výroky bude zastrašovat, tak já musím každého varovat, že tím jenom hrozí, že mě v té politice udrží…".
Z Hradu se sice stěhuje, ale nikoliv domů, ale do nově zřízeného Institutu Václava Klause, který sídlí v zámečku na pražské Hanspaulce. Ten založil se svými syny a hradním kancléřem Jiřím Weiglem a finančně jej podporuje miliardář Petr Kellner. Přesto, že on sám se ke svému dalšímu politickému angažmá nevyjadřuje, média i někteří politici spekulují o tom, že by například mohl vytáhnout ODS z problémů, naposledy v souvislosti s výsledkem prezidentské volby, v níž kandidát ODS propadl. Někteří členové ODS si dokonce dovedou Klause představit i v europarlamentu.
