Zástupci všech stran a hnutí, které letos kandidují do Evropského parlamentu, dostávají postupně prostor na ČT24. Lídryně kandidátky Stačilo! Kateřina Konečná (KSČM) řekla, že Evropská unie by měla být hlavně zprostředkovatelem mírových jednání mezi Ukrajinou a Ruskem, což se v posledních dvou letech podle ní nedělo. O možnosti přijmout euro hovoří jako o další ztrátě české suverenity, byla by pro referendum. Konečná také uvedla, že se musí změnit Green Deal, protože teď na něj údajně finančně doplácejí evropští občané.
EU má být zprostředkovatelem mírových jednání, což se neděje, říká Konečná za kandidátku Stačilo!
Rozhovor s kandidátkou do Evropského parlamentu Kateřinou Konečnou (zdroj: ČT24)
Začínáme hodnocením dvacetiletého členství České republiky v Evropské unii. Jak tedy členství hodnotíte?
Asi tak, jak ho hodnotí lidé. Za dvacet let se podpora členství v Evropské unii snížila o dvacet procent. Já si myslím, že je to zcela oprávněně, po tom, co se odehrálo po roce 2009 v Lisabonské smlouvě, po tom, kolik kompetencí dostala (Evropská) komise, do kolika oblastí nám může mluvit, tak já s tím nejsem spokojena. Za Českou republiku to považuji za velmi nevyužitou příležitost.
Která tři témata jsou zásadní v této předvolební kampani, v těchto evropských volbách?
Určitě je to mírová politika, protože Evropská unie, bohužel, ústy některých svých představitelů se chce stát spíš vojenským paktem než mírovým paktem, kterým začínala. Vidíme to v tom, že se bavíme oficiálně o komisaři pro obranu, financování zbrojních komplexů a podobně. Zároveň je to určitě Green Deal, kde europoslanci budou mít obrovskou šanci opravit to, co ti současní europoslanci, kolegové pokazili. Pak je to bezpochyby věc, která je velmi závažná pro Českou republiku, a to je migrační pakt.
Kdybychom to promítli do toho, co v Evropském parlamentu, pokud budete pokračovat, chcete prosazovat a čemu naopak bránit, jak by to vypadalo?
Určitě tak, že když se podíváme na Green Deal, který dneska prostě zaplatí čeští občané ze svých peněženek, tak musíme udělat všechno pro to, aby se změnil, aby ideálně některé části Green Dealu byly úplně zrušeny tak, jak se nám to povedlo u zemědělství. Když někdo říká, že nejde zrušit Green Deal, tak i já jsem hlasovala v dubnu pro jeho zrušení v rámci zemědělské části reformy a povedlo se to. To znamená, ze to není nemožné.
Zároveň například systém emisních povolenek je dneska jenom o tom, jak zaopatřit různé finanční instituce a banky, a já si myslím, že to vůbec neslouží životnímu prostředí. Navíc ten systém přenášíme na občany, což znamená, že budou muset platit za topení, budou mít emisní povolenky v naftě, benzinu, to se všechno projeví v životní úrovni českých občanů. Tohle je věc, kdy zhruba deset až patnáct směrnic a nařízení budeme moci revidovat, protože tam revize jsou napsány, a my jsme na to připraveni. Přesně víme, jak to udělat, aby to nepostihlo evropský průmysl, české zemědělce, ale zároveň ani české občany. Green Deal totiž dneska není o ochraně životního prostředí, Green Deal je jeden velký byznys.
Jde o stopnutí Green Dealu, nebo o to, aby byl víc realistický?
Jde o to, abychom si v té průmyslové části v Evropě nezlikvidovali průmysl, což se dneska bude dít, pokud s tím něco neuděláme. Jde o to, abychom na občany to břemeno plateb nepřenášeli, což se dneska také bude dít. Jde také o to, abychom se reálně bavili o automobilovém průmyslu, protože nikdo nepochopil, proč mí kolegové odhlasovali zákaz spalovacích motorů.
Je to nějaký příběh, kdy říkáme, že by to takhle mělo vypadat. Řada cílů Green Dealu jsou úplné nesmysly, pro Českou republiku energeticky, dokonce nesmysly, které mohou znamenat, že se z vývozce elektrické energie staneme jeho dovozcem, a to jenom proto, že nám to evropské předpisy nařizují. Takže v této oblasti to bude obrovská práce, kterou je třeba udělat. Neříkám ale, že to není nemožné, naopak.
Vy jste zmínila azylovou a migrační politiku, což je aktuální s ohledem na nedávno schválený migrační pakt. Je reálné, aby se to téma v legislativní úrovni podařilo opět otevřít, když si vzpomeneme, jak dlouho trvalo, než Evropská unie našla nějakou shodu na něčem?
Určitě je, protože už teď, pár týdnů po odhlasování, se ukazuje, že řada těch výkladů je zcela nejasných. To znamená, existuje tam spousta věcí, které se budou muset vyčistit, nemusí to být přímo těmi legislativními akty, ale těmi nelegislativními, u kterých mají poslanci Evropského parlamentu taky velkou váhu.
To znamená, určitě je to věc, o které se budeme muset bavit, a po tom, co prohlásil francouzský premiér, tuším před týdnem, na nějaké volební debatě, kde vlastně řekl, že je to v pohodě, protože břemeno svých migrantů přenesli na země východní Evropy, tak si myslím, že by bylo nasnadě, aby nám konečně vláda řekla, proč a z jakého důvodu se k migračnímu paktu postavila tak, jak se postavila, velmi nevýhodně pro české občany.
Zdrželi jsme se v těch posledních hlasováních.
No, to je velká chyba, já to považuji za obrovskou chybu, protože tam možná není napsáno slovo kvóty, ale v podstatě tam jsou. A aby se nám teď vysmívali Francouzi, Španělé, Italové a další a říkali: ‚Tak a my jsme vás to donutili podepsat a teď buď přijměte, nebo plaťte‘, tak to si myslím, že by si žádná vláda suverénního státu neměla nechat líbit.
Hlasovali jsme na všech těch platformách. Ale pojďme k dalšímu tématu – podpora Ukrajině. Jak by měla vypadat, pokud by nějaká měla být?
Já si myslím, že Evropská unie vůbec nevyužila svůj potenciál v rámci vyjednávání, zprostředkování nějakých mírových jednání. Tam se vlastně dva roky vůbec nic nedělo. Samozřejmě dneska se bavíme o tom, že Evropská unie převádí peníze určené například na rakovinové screeningy pro obyvatele Evropské unie na peníze určené pro administrativu na Ukrajině.
Dneska už se reálně v Bruselu mluví o tom, že to nebudou biliony, ale triliony, které nás jednou obnova Ukrajiny bude stát. A vzhledem k tomu, že v příštím období budeme projednávat nový evropský rozpočet, který není nafukovací, kde ty příjmy nejsou nějaké, které si můžeme vymyslet, ale budeme se muset znovu my všichni zadlužovat kvůli tomu, tak bude velmi záležet na tom, aby ten konflikt co nejdřív skončil a abychom se třeba bavili o obnově Ukrajiny, ale aby to nebylo na úkor například evropských zemědělců, protože obrovskou část toho rozpočtu spolkne kapitola zemědělství. Vzhledem k tomu, že se budou hledat nové zdroje, tak se musíme reálně bavit o tom, kde je vezmeme.
Takže za mě se co nejdříve pokusit být zprostředkovateli mírových jednání, aby se ten konflikt ukončil, aby se dále nebojovalo, dále neumírali lidé, aby se dále ta země neničila. Pak se ale velmi vážně budeme muset bavit o tom, zda ty priority, jak je někteří moji kolegové chtějí dnes přehodnotit, zda jsou reálně k přehodnocení, zda velkou část rozpočtu jsme ochotni investovat do Ukrajiny, nebo jestli opravdu nemáme dost svých problémů, jako například bytová politika, chudnutí evropského obyvatelstva, ale i to zdravotnictví, které bychom daleko radši financovali.
To ukončení konfliktu má vypadat jak? Protože nevypadá to, že Rusko chce opustit území, které okupuje.
To ukončení konfliktu musí vypadat především tak, a znovu proto říkám, že Evropská unie by měla být zprostředkovatelem těch jednání, jednou ze součástí, a mělo by to vypadat především tak, že si sednou dané strany, jak Rusko tak Ukrajina, k jednacímu stolu. A protože potřebují záruky, tak by tam měly být i další jaderné mocnosti, byla bych ráda, kdyby u toho byla i Evropská unie, protože Ukrajina i Rusko se nacházejí na území Evropy jako kontinentu.
Jestli se bude jednat deset let a nebudou u toho umírat lidé a likvidovány další vesnice a obydlí lidí, tak si myslím, že to bude vždy dobrý výsledek. To znamená, myslím si, že vůbec nebyly využity cesty, které evropská diplomacie má – a ta stojí poměrně hodně peněz evropské daňové poplatníky – k tomu, abychom se pokusili nějakým způsobem přimět jak Rusko, tak i Ukrajinu k jednacímu stolu společně sednout.
Proč ne euro? To máte v programu.
Protože euro je podle nás další ztrátou suverenity, zároveň jasně říkáme, že pokud by někdo z vlády někdy chtěl přijmout euro, tak by se k němu mělo konat referendum, protože to je poměrně vážný zásah. Když někdo říká, že jsme ho někdy v roce 2003 vlastně v rámci těch přístupových smluv schválili, tak já na to odpovídám, že to Švédové také, pak si ale udělali referendum a řekli, že ho nechtějí a dodneška mají švédskou korunu. To není nic, co by fakt muselo být vymáháno, ale moc bych si přála, aby si o tom občané České republiky rozhodli sami. Já se referenda, na rozdíl od všech ostatních politických stran, nebojím.
Brzy budeme v Unii čistým plátcem, to znamená, že převáží výdaje nad příjmy z unijního rozpočtu. Jak to budete coby poslankyně vysvětlovat českým voličům, že se překlopila naše pozice?
Ono půjde právě o to, na co ty peníze půjdou. A to je to, na co jsem narazila u té Ukrajiny. Když dneska slyším ta šílená čísla, která bychom měli jako Evropská unie investovat do Ukrajiny, tak já se domnívám, že na nic jiného z evropského rozpočtu nebude. Já si opravdu přeji, aby peníze, které tam budeme přispívat, byly opravdu využity smysluplně a ne při prodlužování toho konfliktu například za daleko větší peníze, které budeme potřebovat na rekonstrukci toho území a podobně. Za mě bude debata o rozpočtu klíčová pro nové europoslance, to každopádně, ale pojďme se bavit o tom, aby to nebylo tak, jak je to dnes, že zase si někteří více přijdou na své a někteří budou trpět. Neříkám, že to nebylo z velké části vlivem všech vlád, které nám tady vládly posledních dvacet let, ale tohle si tentokrát musíme vybojovat.
