Počet osobních aut v Česku neustále roste a v loňském roce překročil pětimilionovou hranici. Ukazují to statistiky ministerstva dopravy. Ve srovnání s rokem 2000 je nárůst padesátiprocentní. Růst počtu aut se však kryje s tím, jak ubývají cestující v regionálních autobusech. Někdy marně čekají na pasažéry.
Z hlediska životní úrovně by statistiky rostoucího počtu osobních automobilů měly být dobrou zprávou. Pokud se tempo růstu v posledních měsících nezměnilo, právě v těchto dnech by mělo připadat jedno auto přesně na dva obyvatele. Pro města a nakonec i pro samotné lidi to ale často znamená i problém, leckde je už totiž aut více než parkovacích míst.
Přírůstek nových aut navíc zrychlil na více než jedenáct procent za posledních pět let. Pro tahle auta je podle odborníků typické, že je lidé nemají na každodenní ježdění. „Mají to jako druhé auto, jezdí pro dítě a tak dále. Druhá skupina jsou starší lidé, kteří jezdí na nákup nebo k lékaři. Těch je poměrně dost a příliš nezatíží tu dopravu,“ přiblížil mluvčí ÚAMK Igor Sirota.
Parkovací místa ale zabírají. Nejhorší je situace ve velkých městech, obzvlášť tam, kde nejsou takzvané modré zóny. V ulicích Prahy je asi 300 tisíc veřejných parkovacích míst, jenže jenom aut registrovaných v metropoli je víc než dvojnásobek. Navíc se do toho ještě nepočítají lidé, kteří dojíždějí za prací.
Ministerstvo dopravy s resortem životního prostředí a samosprávami hledá řešení. Z jednání zaznívají i radikální hlasy, že se lidé budou muset naučit shánět vlastní parkování. „Já si musel postavit garáž a koupit kus pozemku, na kterém parkuji auto,“ uvedl předseda České parkovací asociace Petr Horský. Tohle je ale v centrech měst těžko představitelné, i proto jsou zatím plány úředníků spíš na začátku.
Úbytek cestujících na regionálních linkách
Naopak mimo velká města, kde nemusí být s parkováním takový problém, na zájmu o osobní auta tratí regionální autobusová doprava. Jenom za posledních pět let přišla o desetinu cestujících.
Ve čtyři hodiny odpoledne je v autobuse, který vyjíždí z devítitisícového Stříbra v západních Čechách a spojuje městečko se čtyřmi vesnicemi s patnácti sty obyvateli, šestatřicet míst k sezení, ale jenom šest cestujících. „Je to tady dost individuální přeprava,“ zhodnotil řidič ČSAD Plzeň Bohuslav Nováček. Plný tu jezdí jen jeden pár spojů, kterým jezdí školáci. Mimo školní rok zase jiná linka vozí v průměru jednoho cestujícího. Přesto tu jezdí velká karosa. Nahradit ji nejde, protože jezdí i jiné linky.
Veškeré náklady takového spoje platí kraje. Ročně jde v souhrnu o skoro šest miliard korun. Částka roste – tak, jak klesá počet cestujících. Skoro prázdné spoje rušit krajští politici nechtějí, protože i to je veřejná služba. Začíná k tomu ale docházet.
„Před zhruba dvěma lety jsme v rámci úsporných opatření prováděli regulaci spojů na jednotlivých linkách a díky tomu v současné době nemáme žádné nulové, tedy nevytížené spoje,“ uvedla mluvčí Plzeňského kraje Eva Mertlová.
Záleží tedy i na cestujících. Každý vydaný lístek se totiž poměrně přesně eviduje a může znamenat, že spojení bude kraj platit dál a na zastávkách se autobusy objeví.
