Chráněné krajinné oblasti (CHKO) v Česku pomáhají chránit jak konkrétní druhy, tak i krajinný ráz vybraných území. Čtyři z nich letos slaví padesát let od svého vzniku a stojí za to si připomenout jejich výjimečnosti. Ačkoli na potřebě ochrany přírody se shodnou politici napříč spektrem, vyhlášení dosud nejmladší CHKO Soutok provázely četné spory a věcí se musel zabývat i Ústavní soud. V současnosti se připravuje vyhlášení CHKO Krušné hory.
Česko ze zákona chrání přírodu na celém svém území, nadto však některé cenné oblasti vyhlašuje jako zvláště chráněné. Zatímco maloplošných zvláště chráněných území je ve čtyřech kategoriích dohromady přes dva a půl tisíce, velkoplošných je v zemi jednatřicet – čtyři národní parky a sedmadvacet CHKO.
Zatímco nejstarší CHKO Český ráj vznikla už v roce 1955, dosud nejmladší CHKO Soutok teprve loni. Správu chráněných krajinných oblastí vykonává kromě dvou výjimek Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), která se zároveň stará i o maloplošná zvláště chráněná území.
V březnu 1976 vydalo ministerstvo kultury čtyři výnosy, jimiž vyhlásilo nové CHKO. Dvanáctého dubna tak vznikly CHKO Lužické hory, České středohoří a Kokořínsko, třetího května pak i Pálava. CHKO Kokořínsko se v roce 2014 rozšířila o další oblast a změnila název na CHKO Kokořínsko – Máchův kraj.
CHKO Lužické hory
CHKO na pomezí Ústeckého a Libereckého kraje byla vyhlášena k zajištění ochrany krajiny v pískovcovém území České křídové tabule. Tamní krajina vyniká výrazným reliéfem, vysokou lesnatostí a celkový ráz oblasti dokresluje lužická lidová architektura. Je vhodné doplnit, že posláním CHKO není jen ochrana přírody, ale i krajinného rázu, do nějž patří i lidská obydlí.
Podle vedoucí správy této CHKO Ireny Waldhauserové jsou Lužické hory výjimečné mimo jiné právě „množstvím zachovalých staveb lidové architektury“. Zmiňuje zejména takzvané podstávkové domy, které jsou podle ní „unikátním typem konstrukce, kterou je možné na světě najít jen v okolí trojmezí Česko–Německo–Polsko.“
K přírodovědecky nejhodnotnějším částem Lužických hor patří zbytky přirozených lesních porostů ve vrcholových partiích, vlhké horské a podhorské louky se vzácnými druhy rostlin, nivy potoků a význačné geomorfologické útvary.
Návštěvníci CHKO se mohou vydat na výlet například údolím Hamerského potoka k přehradní nádrži Naděje, ledové jeskyni a k Sirnému prameni. Ti, kteří se nebojí stoupání, pak mohou zvolit výšlap na horu Klíč nebo na jiné vrchy v okolí. „Typické a úchvatné kruhové výhledy z vulkanických kup – Klíče, Luže nebo například Hvozdu“ doporučuje návštěvníkům i Waldhauserová, podle níž jsou krásné vždy, když není mlha, a „nejkouzelnější při inverzním počasí“.
Správa CHKO s sebou ale nese i těžkosti a výzvy. „Jednou z největších výzev je vypořádání se s následky kůrovcové kalamity z konce desátých let jednadvacátého století či obecný úbytek vody z krajiny,“ zmiňuje vedoucí správy Waldhauserová.
CHKO České středohoří
CHKO České středohoří, která svou rozlohou patří k větším, se takřka celá rozkládá v Ústeckém kraji. Jak již název napovídá, charakteristickým rysem krajiny jsou zde hory, nejvyšší horou Českého středohoří je Milešovka.
Oblast se vyznačuje značnou pestrostí geologických poměrů a klimatických podmínek. Ředitel správy této CHKO František Budský považuje České středohoří za výjimečné díky jeho sopečnému původu, geologické stavbě, reliéfu krajiny či biodiverzitě zejména teplomilných a stepních společenstev.
Právě ochraně stepí věnují správci CHKO velkou pozornost. „Jedním z mimořádných projektů byl projekt LIFE+ Stepi lounského středohoří a navazující projekt LIFE České středohoří, kdy se podařilo obnovit zejména stepní vegetaci, ohroženou zarůstáním náletových dřevin a invazními rostlinami,“ popisuje Budský.
Pro návštěvníky je v CHKO k dispozici podle AOPK „bohatá a dobře značená“ síť turistických stezek, z toho okolo dvaceti naučných. Nechybí ani cyklostezky. České středohoří protíná například část cyklostezky EuroVelo 7 zvané „Sluneční trasa“, která vede ze severu Norska až na Maltu. Sekce, jež se vine podél řeky Labe od Litoměřic až po Děčín, je také známá pod názvem Labská stezka.
„Mezi největší turistická lákadla patří Milešovka a Lovoš nebo Raná z důvodu krásných výhledů do okolní krajiny, relativně snadné přístupnosti a možnosti občerstvení,“ sdělil ředitel správy Budský. „Mezi zajímavosti bych zařadil vrch Boreč, který díky takzvaným ventarolám vydává v zimním období ze svého nitra teplý vzduch, který nasál v létě, a odpařuje sněhovou pokrývku, takže se zdá být ‚kouřící‘,“ doplňuje Budský osobní doporučení.
Mezi výzvy, kterým správa CHKO čelí, řadí Budský například boj s vysokým stavem spárkaté zvěře, tlak na stavby ve volné krajině, její fragmentaci, významný rozvoj turismu a s ním spojené negativní vlivy, šíření invazních druhů rostlin i živočichů či mizení některých druhů z krajiny.
CHKO Kokořínsko – Máchův kraj
CHKO Kokořínsko – Máchův kraj se skládá ze dvou nespojitých územních celků, přičemž Kokořínsko (zvláště chráněné od roku 1976) se rozkládá z většiny ve Středočeském kraji, zatímco Máchův kraj (připojený v roce 2014) v Libereckém. Kokořínsko je známé především jako malebná krajina dotvářená rozmanitostí pískovcových skal.
Její romantika přitahovala například básníka Karla Hynka Máchu, jehož jméno dnes nese ona část krajiny pod hradem Bezděz, jakož i do ní náležící rybník, jenž ho inspiroval při psaní slavné poemy Máj a jemuž se již dlouho říká Máchovo jezero.
Přírodní skalní útvary vytvořené zejména na úbočích dolů vytvářejí často bizarní tvary. Narazit lze na Obří hlavu, Žábu, Sněhurku a sedm trpaslíků či nejznámější Pokličky vzniklé selektivním zvětráváním různě odolných vrstev pískovce.
Do Kokořínska lákají turisty již od devatenáctého století hrady i zříceniny, třpytící se hladiny rybníků i výhledy z vrcholků skal. Zmíněné Máchovo jezero je oblíbenou dovolenkovou destinací, zejména v letních měsících, kdy bývá nezřídka obsypáno lidmi.
K návštěvě láká i Novozámecký rybník, který je vhodný k pozorování vodního ptactva, k čemuž zde byla zbudována vyvýšená ornitologická pozorovatelna.
CHKO Pálava
Pálava leží na severozápadním výběžku Panonské nížiny a je jednou z nejsušších a nejteplejších oblastí v zemi. Díky tomu tam rostou a žijí teplomilné druhy rostlin i živočichů, které se jinde v Česku dají najít jen velmi vzácně nebo vůbec.
Příkladem může být písečnice velkokvětá na skalách Děvína, ovsíř stepní na Šibeničníku, šalvěj etiopská na Stolové hoře či kavyl skalní na Svatém kopečku. Hojně se v oblasti vyskytuje největší český brouk roháč obecný, jinde vzácný tesařík obrovský či otakárci ovocný a fenyklový.
Podle vedoucího správy CHKO Pálava Jiřího Kmeta je výrazná druhová pestrost oblasti dána pestrostí různých stanovišť od stepních trávníků přes teplomilné doubravy a mokřadní louky až po sady, rybníky, jeskyně nebo vytěžené lomy. „Abychom tuto pestrost zachovali, trvale pečujeme o řadu míst. Například zajišťujeme pasení hospodářských zvířat na pastvinách, šetrné sečení luk nebo likvidaci invazních druhů,“ popisuje Kmet činnost ochranářů.
Kromě přírody tu jsou i zříceniny gotických hradů, historický Mikulov či vinné sklepy v okolních obcích. To vše v kombinaci s teplým podnebím dle AOPK „propůjčuje pálavské krajině téměř středomořský ráz“.
„Kouzelné je celé bradlo Pavlovských vrchů, které je krásné v každém ročním období,“ doporučuje Kmet návštěvníkům. Podotýká, že nejvíce lidí láká Pálava na jaře, které tam podle něj přichází opravdu brzy. „Pokud se však chce turista vyhnout davům, pak je optimálním obdobím konec října, když Pálavu zbarví podzimní barvy,“ doplňuje.
Expozice v návštěvnickém středisku Dům přírody Pálavy v Dolních Věstonicích představuje oblast jako místo s mimořádnou druhovou pestrostí a ukazuje, jak lidé zdejší krajinu po tisíciletí utvářeli svým hospodařením.
Spory o CHKO Soutok
Řady chráněných krajinných oblastí se naposledy rozrostly loni. Dosud nejmladší CHKO Soutok, která se rozkládá na jižním cípu jihomoravského kraje kolem soutoku řek Morava a Dyje, vznikla 1. července 2025 nařízením vlády. Vodní toky zde vytvářejí unikátní krajinu se spletí ramen, meandrů, mokřadů a zaplavovaných luk, která je domovem ohrožených druhů ryb, obojživelníků či vodních rostlin. Prostředí vzdáleně připomíná deltu Dunaje, Soutoku se také někdy nadneseně přezdívá „moravská Amazonie“.
Vyhlášení nové CHKO se však neobešlo bez kontroverzí. Proti kroku tehdejší vlády Petra Fialy (ODS) podala skupina pětatřiceti poslanců hnutí ANO ústavní stížnost. Poslanci tvrdili, že při vyhlášení CHKO Soutok nebyly dostatečně zohledněny potřeby obyvatel, místní poměry, nebyly řádně vypořádané připomínky a ochrana prostřednictvím Evropsky významné lokality byla dostatečná. Podle skupiny poslanců tak byly omezeny zájmy obcí a podnikatelů.
Ústavní soud stížnost spojenou s návrhem na zrušení CHKO Soutok zamítl. „Nařízení vlády bylo přijato k tomu Ústavou zmocněným orgánem, v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Bylo vydáno oprávněným subjektem (vládou), nijak nezasahuje do záležitostí vyhrazených zákonu a je z něj zřejmá vůle zákonodárce k podrobnější úpravě podzákonným předpisem. Proces schvalování a projednávání napadeného nařízení podle Ústavního soudu nevykazoval jakékoli znaky libovůle,“ stojí ve zdůvodnění soudu.
Další, komu vyhlášení CHKO vadilo, jsou Motoristé, kteří od prosince vedou resort životního prostředí. Jejich šéf a současný ministr zahraničí Petr Macinka veřejně deklaroval, že by CHKO Soutok rád zrušil. Deník N upozornil na to, že vyhlášení CHKO kříží plány podnikateli Františku Fabičovicovi, který je sponzorem Motoristů. Jím vlastněná Obora Obelisk podala proti vládnímu kroku více žalob. Městský soud v Praze už některé žaloby proti CHKO Soutok zamítl.
Ministerstvo životního prostředí na dotaz ČT ohledně postoje současného vedení resortu k CHKO Soutok odpovědělo, že „s realizací péče o ekosystémy, které tvoří předmět ochrany CHKO, se počítá i nadále“. K tomu, zda vedení plánuje zachovat Soutok jako CHKO, se přímo nevyjádřilo.
Ekoložka a expertka na ochranu přírody a krajiny Hnutí DUHA Eliška Vozníková oceňuje na vyhlášení CHKO Soutok především ucelenou a soustavnou ochranu. „Status chráněné krajinné oblasti sjednotil pravidla pro dříve roztříštěná maloplošná území, což napomáhá k efektivnějšímu zachování mimořádné biodiverzity,“ vysvětluje.
Výhodu spatřuje Vozníková také u velkých projektů obnovy přírody, kde je potřeba spolupracovat s množstvím aktérů. U nich je podle ní Správa CHKO Soutok spojovatelem a tahounem. „CHKO poskytuje jasnější systém a kompetence ochrany přírody, zjednodušuje spolupráci mezi aktéry v místě, majiteli a správci pozemků a veřejností,“ shrnuje ekoložka.
Příprava CHKO Krušné hory
Jediným horstvem v rámci České republiky, které zatím nemá ucelenou ochranu, jsou dle AOPK Krušné hory. Probíhají však přípravy na vyhlášení rozsáhlé CHKO, která by se měla rozkládat v Ústeckém a Karlovarském kraji u hranic s Německem.
Záměr připravit podklady pro vyhlášení CHKO Krušné hory zahrnula do svého programového prohlášení vláda Petra Fialy v lednu 2022. V průběhu roku 2023 a 2024 pak probíhala jednání s dotčenými obcemi a v červenci 2024 ministerstvo životního prostředí předložilo záměr na její vyhlášení.
„Proces vyhlašování CHKO Krušné hory pokračuje v souladu s požadavky zákona o ochraně přírody a krajiny, aktuálně nelze odhadnout časový horizont jeho dokončení,“ napsal resort na dotaz ČT ohledně aktuálního stavu vyhlašování.
Agentura ochrany přírody a krajiny v reakci na stejný dotaz odkázala na zprávu o semináři, který proběhl na konci února v Poslanecké sněmovně. V ní se lze dočíst, že právě probíhá vypořádávání námitek a připomínek k záměru a že tento proces je hotový zhruba z poloviny.
Podle ekoložky Vozníkové „vyhlášení umožní lepší ochranu a péči o specifická stanoviště, jako jsou rašeliniště, prameniště, podmáčené lesy a horské louky, které jsou pro Krušné hory typické“. Zmiňuje také, že v kontextu klimatické změny slouží Krušné hory jako takzvané klimatické refugium (útočiště) a rovněž umožňují přesun druhů do chladnějších oblastí severozápadní Evropy i prostupnost pro velké šelmy do západní Evropy.
Na vyhlášení CHKO však nepanuje shoda. Ředitel AOPK František Pelc v únoru ve sněmovně mimo jiné shrnul, že zatímco zhruba polovina dotčených obcí vyhlášení CHKO Krušné hory podporuje anebo za určitých podmínek „strpí“, ostatní mají k záměru výhrady a nesouhlasí s ním. „Důležitý je nyní odborný dialog na téma ochrany přírody, ale také veřejná komunikace s místními lidmi a turisty, jak sladit rozvoj území s jeho ochranou,“ míní Vozníková.
