Praha – Na samém konci revolučního roku 1989, v pátek 29. prosince 1989, se na Pražském hradě sešli zákonodárci Federálního shromáždění, kde naprostou většinu tvořili komunisté. Právě oni před zraky milionů televizních diváků jednohlasně zvolili prezidentem republiky disidenta a „nepřítele socialistického zřízení“ Václava Havla, kterému bylo tehdy 53 let. Nicméně tomu předcházelo ne zrovna jednoduché zákulisní vyjednávání, kterého se tehdy ujal premiér Marián Čalfa.
Přesvědčit komunisty, aby zvolili prezidentem právě Václava Havla, nebylo jednoduché, a sám Čalfa připouští, že s poslanci nejednal vždy v rukavičkách: „Byl jsem opravdu hodně brutální. Skutečně. Prostě byli poslanci, kterým se muselo domluvit… Vždyť cítili, že to bude jejich poslední hlasování v parlamentu.“
Ve 12:15 se třetí hradní nádvoří i další prostory Pražského hradu zaplnily lidmi, kteří přišli pozdravit nově zvoleného prezidenta tehdy ještě Československé socialistické republiky.
Ve 12:50 na balkón jižního křídla Hradu vstoupil Václav Havel s manželkou Olgou bouřlivě pozdravován shromážděnými. Zaplněné nádvoří skandovalo hesla: „Ať žije Havel“, „Už je tady“, „Ať žije prezident“. Václav Havel se ujal slova: „Milí přátelé, před chvílí jsem byl jednomyslně zvolen Federálním shromážděním za prezidenta naší republiky. Děkuji vám všem, Čechům, Slovákům i příslušníkům jiných národností za vaši podporu. Slibuji vám, že nezklamu vaši důvěru a dovedu tuto zemi ke svobodným volbám. Musí se to stát slušným a pokojným způsobem, aby nebyla pošpiněna čistá tvář naší revoluce. Je to úkol pro nás všechny. Děkuji vám.“
O tom, kdo usedne do prezidentského křesla, se začalo mluvit poté, co svůj úřad opustil normalizační prezident Gustáv Husák. O jeho nástupce se rozehrál dramatický zákulisní boj, neboť právě osoba prezidenta v době, kdy zákonodárný sbor ovládali převážně komunisté, byla nesmírně důležitá pro dovedení země ke svobodným volbám. Občanské fórum navrhlo spisovatele a dramatika Václava Havla, který kandidaturu přijal. „Já samozřejmě prezidentem být nechci. Ale pakliže se situace vyhrotí tak, že v zájmu vlasti bude, abych jím na krátkou chvíli byl, jsem schopen jím být,“ řekl Havel. Kromě něj se v této souvislosti objevovala ještě jména bývalého federálního premiéra Ladislava Adamce a dvou politiků pražského jara 1968 - Alexandra Dubčeka a Čestmíra Císaře.
„Havel na Hrad.“ Scénář napsal Marián Čalfa
Svou šanci na to, jak zbrzdit nepříznivý vývoj situace, viděli v prezidentské volbě komunisté. Proto navrhli přímou volbu, která teoreticky mohla zkomplikovat nepříliš známému Havlovi cestu na Hrad. OF to odmítlo, potýkalo se však s problémem, který později popsal tehdejší federální premiér Marián Čalfa: „Občanské fórum nevědělo, jak udělat z Havla prezidenta.“
A právě legislativec Čalfa, který byl ve vládě již před listopadem 1989, pochopil, že má před sebou příležitost, jak dokázat svoji loajalitu demokratickým přeměnám v Československu. V pátek 15. prosince vyzval Havla ke schůzce mezi čtyřma očima. Havel později citoval slova, která mu tehdy Čalfa řekl: „Nad tou stranou (KSČ) jsem zlomil hůl. To je beznadějná věc, to jsem prostě odepsal. Jsem připravený jít s demokratickou mocí, dělat, co je zapotřebí, a nést riziko, že mě zastřelí spolu s vámi.“
Čalfa Havlovi navrhl spolupráci při prosazení jeho prezidentské kandidatury. Havel namítal, že parlament plný komunistů jej nezvolí, podle Čalfy však bylo naopak třeba využít stávající parlament, který byl zvyklý odhlasovat vše, co se mu autoritativně předloží. Výsledkem setkání byla též dohoda, podle níž měl být předsedou FS Dubček a prezidentem Havel. Při naplnění tohoto scénáře bylo nutno překonat i některé formální překážky. Například Havel se nemohl stát prezidentem, neboť byl trestaným občanem - začátkem roku 1989 byl odsouzen za účast na lednových demonstracích v rámci tzv. Palachova týdne. Čalfa ale využil svých dočasných prezidentských pravomocí a udělil Havlovi milost.
