Basket hraje od druhé třídy základní školy, jeho prvním mužským týmem byl USK Praha. Dnes hraje čtvrtým rokem ve Španělsku za CB Sevilla. V roce 2012 ho v druhém kole, a tedy bez jistoty smlouvy, draftoval tým NBA Washington Wizards a pootevřel mu dveře do nejslavnější basketbalové ligy světa. Stal by se tak po Jiřím Zídkovi, Jiřím Welschovi a Janu Veselém teprve čtvrtým českým hráčem v NBA. Zatím zůstává v Evropě a po skvělé sezoně, která mu vynesla i ocenění basketbalista roku, se připravuje s reprezentačním týmem na mistrovství Evropy ve Slovinsku. S basketbalistou Tomášem Satoranským hovořila v Profilu z 10. srpna Michala Hergetová.
„Volejbal mi přišel hrozně nudný,“ říká basketbalista Tomáš Satoranský
Jak vypadá příprava na mistrovství Evropy?
Právě jsme ve třetím týdnu přípravy v Děčíně, předtím jsme absolvovali dva kempy v Trutnově. Tohle je poslední kemp, kde můžeme doladit hru pět na pět před přípravnými zápasy v Turecku, Litvě a Belgii. Dá se říct, že příprava teď vrcholí.
Na co si po tom minimálně dvoutýdenním sehrání věříte, čeho byste chtěli dosáhnout?
Předtím, než jsme hráli nějaký zápas, těžko říct. Docela se sehráváme. Přece jenom je to stejná sestava jako loni na kvalifikaci mistroství Evropy, takže se trošku známe. Teprve ten první zápas v Turecku napoví, jaké jsou naše síly. Myslím si, že máme jeden z nejsilnějších týmů posledních let, takže bychom si nějaké cíle vytyčit měli.
Sílu týmu dokazuje i to, že jste se kvalifikovali, což se naposledy podařilo v roce 2006. Zároveň jste tam vy, mladík a basketbalový král. Jaká bude vaše role v týmu?
Předpokládám, že stejná jako v kvalifikaci, tedy na pozici prvního rozehrávače. Od rozehrávače se očekává, že tým povede v organizaci hry, že bude rozehrávat hru, že tomu dá trošku tempo. Jsem mladší než ostatní rozehrávači na turnaji, ale pomáhá mi, že v týmu máme velice zkušené hráče, například Jiřího Welsche, který se postupně také posouvá na rozehrávku.
Ve skupině máte Španělsko, úřadujícího mistra světa. Vy už čtvrtým rokem hrajte ve španělské Seville. Může vám pomoci vaše zkušenost ze Španělska? Nepotkáte se tam s některým z vašich spoluhráčů ze Sevilly jako s protihráčem?
Se spoluhráči ze Sevilly se bohužel nepotkám, ale potkám se s mnoha hráči ze španělské ligy, které za ty čtyři roky hodně znám, nastupoval jsem proti nim. V týmu se vždy hodí hráč, který hraje mimo republiku a zná tamní ligu, protože před zápasem může pomoci nějakým skautingem. Španělé jsou znovu aspiranti na titul, je to jeden z nejsilnějších týmů. Ještě nikdy jsem proti nim nehrál a ohromně se na ten zápas těším. Těžkých zápasů tam ale bude víc a každý může pomoci informací z vnější ligy.
Jakého soupeře se osobně bojíte nejvíc vy?
Asi nejvíc jsem zvědavý na to první utkání s domácím Slovinskem. Společně se Španěly budou Slovinci nejsilnějším týmem naší skupiny. Hrozně se těším na atmosféru toho zápasu, určitě bude plná hala. Podle toho, jak do turnaje vstoupíme, se pak bude odvíjet naše skupina. Na tento zápas se musíme hodně připravit.
Sezona se vám extrémně vydařila. V průměru máte třicet odehraných minut a dvanáct bodů na zápas. Co vám k tomu pomohlo? Začal jste s nějakým speciálním tréninkem?
Nejvíce mi pomohla změna trenéra. Nový trenér Garcia Aito Reneses je legenda španělské ligy. Je znám tím, že dobře spolupracuje s mladými hráči, důvěřoval mi a dodal mi sebedůvěru, od čehož se odvozovaly odehrané minuty. Pro hráče je tohle nejdůležitější a i díky tomu mi stouply statistiky jak bodově, tak asistencí. V tom byl asi největší rozdíl od první sezony, kdy jsem tolik nenastupoval.
Basketbalista roku (zdroj: ČT24)
Stal jste se basketbalistou sezony 2012/2013. Jak je takový titul důležitý pro kariéru?
Nemyslím, že je až tak důležitý pro kariéru. Je to velice příjemné po skončené sezoně. S týmem jsem bohužel neměl úspěšnou sezonu, nepostoupili jsme do play off, ale díky tomuto ocenění si můžu dokazovat, že individuální sezona byla úspěšná, nejúspěšnější v mé dosavadní kariéře. Doufám, že v oceněních a statistikách budu jenom pokračovat.
Z basketbalového trůnu jste sesadil Honzu Veselého, vašeho kamaráda a také možného spoluhráče v NBA, v současnosti jediného Čecha hrajícího v NBA. Jaký je to pocit?
Můžu si z něj dělat srandu, což je pro mě samozřejmě důležité. Jinak to ale není nic mimořádného. Honza měl tu smůlu, že v NBA letos moc nehrál, sezona se mu nevydařila, ale myslím, že tu příští bude mít mnohem vydařenější. S tímto se srovnávat nemůžu, NBA je nejlepší liga na světě a je strašně těžké se tam dostat a vůbec se tam udržet.
Před dvěma lety vás draftoval tým Washington Wizards, ale zatím za něj nehrajete. Jak to vypadá po této sezoně?
Budu stále v Evropě. Ve Washingtonu jsem byl asi deset dní trénovat a vůbec zjistit, jak to celé dopadne. Faktorů, které to ovlivňují, je víc. Mám ještě na rok smlouvu v Seville a je tam nějaká výkupní částka, kterou by musel ten tým zaplatit, abych odešel. Pro ně je samozřejmě lepší, abych odešel zadarmo. Trošku mě to po sezoně, kterou jsem měl, zklamalo, ale musím zůstat sebevědomý, abych se tam jednou dostal. Stále hraju ve velmi kvalitním týmu, čeká mě kvalitní sezona a mám ještě moc času se dostat do NBA. Nejsem netrpělivý.
Trenér Washington Wizards o vás stál na letní soutěž NBA. Vy jste místo toho zvolil přípravu na mistrovství Evropy. Proč?
Příprava na mistrovství Evropy je docela dlouhá a velice důležitá. Nechtěl jsem riskovat zranění, které by se mi na letní lize mohlo stát. Druhý důvod byl, že jsem věděl, že budu na další sezonu zůstávat v Evropě a můj tým, s kterým jsem to probíral, nechtěl, abych v létě absolvoval najednou dvě akce, jako je mistrovství Evropy a letní liga. Naopak chtěli, abych si po náročné sezoně trochu odpočinul, protože minulý rok jsem v létě volno vůbec neměl.
Vysvětlete mi jako basketbalovému laikovi, co to znamená, že si vás tým draftuje, ale zároveň vám řekne, zůstaň v Evropě?
Snad to dokážu správně vysvětlit: před dvěma lety mě draftoval tým z Washingtonu, v druhém kole na 32. místě. Jestliže se dostanu do NBA, má na mě tento tým čtyři roky práva. V průběhu draftu se tým rozhodl nechat mě v Evropě, abych se vyhrál, zlepšil si střelbu, rychlost. A po této úspěšné sezoně si myslí, že ta příští může být ještě lepší, a proto jsem zůstal. Rozdíl mezi prvním a druhým kolem draftu je ten, že v prvním kole mají hráči garantovanou smlouvu, v druhém musí smlouvu podepsat během těch čtyř let. To je i moje situace, takže čekám, jestli další rok podepíšu smlouvu s Washingtonem a konečně se stanu hráčem NBA.
Jak jste se k basketu vůbec dostal? V kolika letech? Byla to od začátku jasná volba, měříte dva metry, takže vysoký jste byl asi jako malý hoch?
Tak to jsem byl. Celá moje rodina hraje volejbal, takže tam byl tlak, abych ho také. Mně ale volejbal přišel hrozně nudný – doufám, že jsem nikoho z volejbalistů neurazil. Basket mě naopak bavil tím, že se tam furt něco dělo, je tam ohromná akce. V druhé třídě základní školy jsem se dostal do kroužku USK Praha a po půl měsíci do klubu, který provozoval minibasket. Tam jsem vydržel až do „chlapů“ v USK Praha, odkud jsem putoval do Sevilly.
S volejbalem jste mě trochu zklamal…
Na soustředění si občas zahrajeme beachvolejbal, takže jste zvaná a můžete si s námi zahrát.
(redakčně kráceno)