Řím/Praha – Původně se jednalo o chudý rytířský řád, který měl chránit poutníky při cestě do Jeruzaléma. V průběhu let se ovšem rozrostl ve vlivnou a mocnou sílu, která dokonce spravovala pokladny evropských králů. Dnes je řád templářských rytířů opředen mysticismem a legendami spojenými s nesmrtelnosti (kámen mudrců) i počátky křesťanství (Svatý grál). Jak ale připomíná historik Libor Jahn, za jeho koncem nestojí konspirace spojené se ziskem magické moci, ale „pouze“ peníze. Poté, co proti příliš mocným templářům vykročil francouzský král Filip Sličný, papež Klement V. celý řád 22. března 1312 zrušil. Dnes tak od jeho konce uplynulo rovných 700 let.
Přesná doba vzniku templářského řádu není známá, k jeho ustavení došlo pravděpodobně mezi lety 1118 a 1120 po křižáckých taženích do Svaté země. Z počátku se jednalo o řád chudých francouzských rytířů, kteří měli chránit nově založené Jeruzalémské království proti nepřátelským muslimům a zajistit bezpečnost poutníků směřujících z Evropy do Jeruzaléma. Jeho celý název zněl Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu.
Jak uvedl Libor Jahn z Historického ústavu Filosofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, výrazný vliv na pozdější rozvoj templářského řádu měl francouzský teolog a spoluzakladatel cisterciáckého řádu Bernard z Clairvaux, který stál za jejich institucionalizováním. „Vytvořil jejich ideologii, která stála na originálním spojení mnišské korporace s bojovými účely. Bylo to válečné bratrstvo, které mělo velmi tvrdou kázeň,“ konstatoval Jahn.
Rozmach řádu se na Blízkém východě odehrál během pouhého čtvrtstoletí, vzhledem ke komplikované situaci na území dnešního Izraele si ovšem řád uvědomoval nutnost vytvořit zázemí v západní Evropě. Ačkoli hlavní sídlo templářů zůstávalo po celou dobu na Kypru, jenž představoval výhodný výchozí bod pro boje ve Svaté zemi, v průběhu druhé poloviny 12. století expandovali především ve Francii a v Anglii, později také na Pyrenejském poloostrově, v Německu a v Itálii.
- Templářský kříž zdroj: ČT24
- Rukopis nejstarší dochované řehole templářů z 12. století. autor: Petr Eret, zdroj: ČTK
Vlivní bankéři středověké Evropy
Právě přítomnost v západní Evropě, odkud se vypravovaly křížové výpravy, řádu také pomohla k nabytí jeho ohromného majetku. Templáři totiž využili model lombardských bankéřů a při transakcích mezi Evropou a Blízkým východem vydělali obrovské jmění. Vedle směny evropských měn na platidla jeruzalémského království vydělávali také na přepravě poutníků. „Cestování bylo tehdy dost náročné. Poutník složil peníze v templářsdkém domě třeba v Marseilles, odjel na templářské lodi do Svaté země a tam proti potvrzení dostal ty peníze vyplaceny,“ popsal tehdejší principy Jahn.
Templáři tak pomohli rozšířit principy moderního bankovnictví a jejich systém začali záhy využívat evropští panovníci i šlechta. Templáři dokonce spravovali královské pokladny Anglie a Francie.
Vedle toho se stali vlivnou politickou a vojenskou silou. Rozšířením prakticky po celé západní Evropě totiž vybudovali početnou a silnou nadnárodní armádu, která ovšem nepodléhala jednotlivým panovníkům a oficiálně měla sloužit pouze papeži. Vznikl tak nejsilnější rytířský řád evropského středověku. Jeho existence ovšem začala být trnem v oku evropským panovníkům, kteří se cítili být templářskou mocí ohroženi.
Trn v nejjemnějším královském oku
Od roku 1307 začal proti templářům vystupovat především francouzský král Filip IV. Sličný, jako důvod uvedl, že mu řád odmítl přispět na válečné výlohy. S Filipovými výhradami souhlasil i papež Klement V. V říjnu 1307 začalo ve Francii rozsáhlé zatýkání templářů, zatčeno bylo na pět tisíc členů řádu, včetně velmistra Jacquesa de Molaye.
Následovaly soudní procesy, které trvaly sedm let. V roce 1310 skončilo prvních 54 templářů na hranici. Po oficiálním zrušení řádu papežskou bulou Vox in Excelso v roce 1312, kterou Klement V. vydal na nátlak francouzského krále, byla většina templářů propuštěna na svobodu, velmistr a tři další představení řádu byli odsouzeni k doživotnímu vězení. Velmistr Jacques de Molay a preceptor Geoffroy de Charnay však znovu popřeli obvinění a na králův příkaz byli upáleni.
Řád opředený legendami
Templáři jsou dodnes spojování s řadou mýtů a legend. Ve středověku se jim přisuzovalo pořádání magických rituálů a klanění se dnes satanistickému kultu Bafometa. Romantizace templářského řádu podle historika Jahna začala už v renesanci, její výrazný rozvoj pak přineslo 19. století.
Podle legend se jim mělo v Izraeli podařit objevit relikvii Svatý grál, nádobu, ze které měl pít Ježíš Kristus na poslední večeři, a také Archu úmluvy, vzácnou schránku s Mojžíšovým desaterem. Někteří badatelé tvrdí, že templářské učení uchovávají tajné organizace jako Rosenkruciáni a především Převorství sionské; na těchto spekulacích ostatně vystavěl Dan Brown svůj světový bestseller Da Vinciho kód.
