Do Prahy zavítal v rámci svého evropského turné „architekt odpadu“ Michael Reynolds. Světoznámý americký architekt na sebe už přes 30 let upozorňuje unikátními stavbami z netypických materiálů, jako jsou staré pneumatiky, skleněné i PET lahve, ale i plechovky od piva. Jeho domy, „zemělodi“, které staví po celém světě, jsou navíc koncipovány tak, aby byly absolutně nezávislé na inženýrských sítích a vyžadovaly pouhé minimum dodávané energie. V rubrice Profil zpravodajského bloku Před polednem z 5. května hovořila s Michaelem Reynoldsem Patricie Strouhalová.
„Stavím z odpadu, protože je všude,“ říká Michael Reynolds
Už jste viděl v Česku nějaké domy, u kterých jste si řekl, že jsou pěkné? Jinými slovy, jak se vám líbí v České republice?
Už jsem viděl spoustu české architektury. Nicméně mně se líbí především historické budovy vzhledem k tomu, jaký pocit ve městě vyvolávají.
Ostatně i některé vaše stavby vypadají jako středověké hrady nebo pyramidy. Proč vás začalo zajímat stavět z odpadu? Inspirovala vás k tomu nějaká místní bída? Nebo jste prostě zjistil, že jste ekolog tělem a duší a že jinak nemůžete?
Stavím z těchto materiálů, protože jsou všude. Je to přirozený produkt planety – vyrábějí se a snadno se získávají. A místo toho, abychom je skládkovali, z nich můžeme stavět. Jsou to skvělé materiály.Jak jsou ty materiály odolné? Byl jste na Haiti po loňském lednovém zemětřesení. Jak odolné budou domy, které jste tam postavil?
Automobilové pneumatiky jsou například velice odolné vůči zemětřesení. Protože jsou gumové, tak místo, aby praskaly jako betonové budovy, pohybují se se zemí. Něco podobného platí o plastových lahvích, které jsou lepší než jiné, speciálně vyráběné materiály.
Čím se ty lahve nebo pneumatiky plní?
Lahve neplním ničím. Uřízneme hrdlo a uděláme z nich malé cihly. Pneumatiky ale zaplníme zhutnělou hlínou, která vytvoří termální masu a ta udržuje teplotu. Tímto způsobem si mohou domy udržet stabilní teplotu za minimálního využití fosilních paliv.Stabilní teplota… Třeba tady v Česku bývají docela kruté zimy, hodně sněží, teploty klesají dvacet, v některých lokalitách i třicet stupňů pod nulu. Bylo by možné postavit tady váš dům, aby byl funkční?
Ano, bylo by to možné. Nasadili jsme tyto budovy v extrémních, velice chladných klimatech, chladnějších než tady. Teploty zůstávají stabilní, protože teplota je uložena v těch silných zdech. Zdi jsou odizolovány od hlíny a od okolní země. Čistě fyzikální zákony pak uchovávají teplotu a vytvářejí příjemný teplotní pocit.
Nakolik takový dům, třeba 100 metrů čtverečních obytné plochy, vyjde?
Postavili jsme je v různých zemích po celém světě. Vypadá to, že stojí stejně jako běžný dům. Výhodou ale je, že neplatíte nic za energie. Tyto domy si samy topí, samy se chladí, mají svou vlastní vodu, samy si zpracovávají odpad a odtékající vodu. Takže se vám zaplatí mnohem rychleji.
Dá se stavět i do patra?
Ano. Pracujeme na projektech pro Čínu, abychom mohli vybudovat třeba dvacetipatrové domy, které budou používat stejné principy, aby lidé nemuseli používat prakticky žádné inženýrské sítě a aby to, co používají, nebylo tak neekologické.
Zvládne si člověk postavit takovýto dům sám, svépomocí?
Řada lidí to dokázala. Vydáváme čím dál tím více návodů a instrukcí k tomu, jak si to udělat sám, ale i jak vám to mohou postavit místní řemeslníci.
Jak přistupujete k novému domu? Co je pro vás jako architekta důležité, když ho začínáte navrhovat? Jak mluvíte s budoucími obyvateli domu?
Je velice důležité mluvit s majiteli a uživateli v případě domu na zakázku. Ale my vnímáme domy jako prototypy, jako určitá plavidla, která jsou spíše stroje. Musíme zajistit, aby domy komunikovaly s okolním prostředím a aby se o lidi samy staraly. A to je ještě důležitější než úprava na přání zákazníka.
Kdo má zájem o takové domy? Kdo si je objednává? Je to i věc, která se stává módní?
Zajímá to všelijaké typy lidí. V současné době chtějí lidé domy, které nepotřebují žádné čističky, napojení na jadernou elektrárnu a další infrastrukturu. Takže je to spíš životní styl, který je vhodnější pro planetu a levnější pro obyvatele. Jde tedy spíše o to poznání než o konkrétní produkt.Co vlastně potřebuje člověk k tomu, aby přežil, když dojdou neobnovitelné zdroje energie? Bojíte se, že to nastane?
Děje se to ve třetích zemích po živelných katastrofách. Tam můžeme vyzkoušet, co se jednoho dne může stát v rozvinutém světě. Všude na světě potřebují lidé po živelné katastrofě přístřeší, teplo, vodu, čištění odpadních vod, potraviny, energie. My se snažíme stavět ty domy jako stroje, které tyhle věci zajistí decentralizovaně přímo na místě, a ne aby se to vyrábělo někde jinde a dodávalo prostřednictvím inženýrských sítí.
Dříve vám úředníci házeli klacky pod nohy. Pochopili už, že jde o něco víc než jen o využití dobrého stavebního materiálu? Že je tady i sociální rozměr třeba právě pro obyvatele z chudinských čtvrtí?
Dělám to už dlouhou dobu. Úřady měly původně drobné obavy. Nyní jim dochází, že by to mohlo být řešení, které by mohlo lidem pomoci. A to vzhledem k problematice klimatických změn, k tomu, jak v Japonsku nefungují jaderné elektrárny, že si lidé nemohou dovolit platit vysoké účty za energie…Jaké je vaše životní motto?
Je třeba jít směrem, který razím, protože je to dobrodružství. Vede to k věcem, ze kterých je člověk stále nadšenější, a umožňuje to lidem vyšší kvalitu života.
(redakčně kráceno)
- Zemědům zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/911/91062.jpg
- Mike Reynolds zdroj: Aerofilms http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/911/91052.jpg
- Ekodům Michaela Reynoldse zdroj: Garbage Warrior http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2456/245598.jpg
- Michael Reynolds zdroj: Garbage Warrior http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2456/245596.jpg