Praha - Ačkoliv nebyl prvorozeným mužským potomkem knížete Břetislava I., dotáhl to nejen dnešní optikou z jeho synů jednoznačně nejdál. V místy poměrně komplikovaném období 11.-12. století, kdy se Přemyslovci často zmítali ve vnitrodynastických sporech způsobených pravidlem seniorátu, vládl bez přestávky více než třicet let a v roce 1085 si za věrné služby císaři Svaté říše římské Jindřichu IV. mohl nasadit na hlavu královskou korunu. První český král Vratislav I. zemřel na zranění utrpěné při lovu 14. ledna 1092.
Druhorozený syn knížete Břetislava a Judity (Jitky) ze Schweinfurtu spatřil světlo světa pravděpodobně někdy okolo roku 1032, přesně datum není známo. Již krátce po smrti otce se dostal do sporu se starším bratrem Spytihněvem, který zrušil Břetislavem založené tři moravské uděly (Znojmo, Brno, Olomouc) a podřídil Moravu opět centrální vládě. Vratislav uprchl do Uher, jeho těhotnou manželku však Spytihněv uvěznil a ta po propuštění zemřela při předčasném porodu na cestě do Uher.
Vratislav tehdy poprvé osvědčil smysl pro diplomacii a během pobytu u uherského krále Ondřeje I. se oženil s jeho dcerou Adlétou. Získal tak v králi významného spojence a bratr mu raději olomoucký úděl vrátil. Po smrti Spytihněva se Vratislav jako druhý toho jména stal v roce 1061 českým knížetem, první roky jeho vlády však byly velmi hektické. Již následujícího roku zemřela Adléta a Vratislav se oženil potřetí, tentokrát s dcerou polského knížete Boleslava II. Smělého Svatavou. Zároveň započal jeho konflikt s nejmladším bratrem Jaromírem, budoucím pražským biskupem.
Kníže se obával, že jeho bratr by získal příliš velkou moc a proto už roku 1063 rozdělil českou diecézi na dvě části, přičemž nová olomoucká diecéze podléhala arcibiskupství v Mohuči. Spor se vyostřoval a hrozil dokonce ozbrojený konflikt, když Jaromíra podporovali oba zbývající bratři. Jaromír se přes odpor knížete nakonec biskupem o čtyři roky později stal, Vratislav reagoval alespoň tím, že zřídil vyšehradskou kapitulu, podřízenou přímo papeži.
V oblasti zahraniční politiky se Vratislav přimkl k římskému králi a později císaři Jindřichu IV. a zapojil se i do v té době probíhajícího boje o investituru (právo panovníka volit a uvádět do funkce církevní hodnostáře). V něm se ho snažili na svou stranu získat jak Jindřich, tak papež Řehoř VII., který potvrdil knížeti používání mitry, a ten se tak stal duchovním vůdcem země. Vratislav však narozdíl od svých spojenců z Uher a Polska zůstal věrný Jindřichovi a ten ho za to odměnil královským titulem, byť nedědičným. Zároveň byl Vratislav zbaven povinných poplatků Říši a zavázán účastí českého vládce s družinou na korunovačních cestách německých panovníků do Říma.
Trevírský arcibiskup Egilbert korunoval knížete Vratislava II. 15. června 1085 na Pražském hradě králem. Jako kníže byl Vratislav druhý v pořadí, jako král začal používat jméno Vratislav I., královnou byla korunována i jeho manželka Svatava. Poslední roky Vratislavovy vlády byly opět ve znamení konfliktů v přemyslovském rodě. Po smrti bratra Oty Olomouckého v roce 1086 pověřil král správou olomouckého údělu svého druhorozeného syna Boleslava. Proti králi se postavil poslední z bratrů Konrád I. Brněnský, pod jehož ochranu se uchýlila Otova vdova a který bránil nároky jejích potomků.
Vratislav se bál sílícího bratrova vlivu, vpadl v roce 1091 na Moravu a oblehl Brno. Během obléhání ale došlo ke vzpouře v královském vojsku, za kterou stál Vratislavův syn Břetislav. Král po smrti svého důvěrníka Zdirada, který byl hlavním zastáncem tažení, ve složité situaci raději uzavřel mír. Podle stařešinského řádu určil Vratislav za svého nástupce Konráda a Břetislav prchl do Uher. Začátkem následujícího roku král spadl na lovu z koně a na následky zranění zemřel. Jeho bratr Konrád jej však přežil o pouhých 8 měsíců a na knížecí trůn po návratu z exilu dosedl Břetislav. Období růstu moci českého státu na dlouhou dobu skončilo.
