Blízcí a přátelé se dnes loučí s vyvražděnou rodinou z Brna-Ivanovic. Veroniku, Martina, Filipa a Davida měl zabít podle policie jejich příbuzný ze Spojených států - Kevin Dahlgren. Co je tento dvacetiletý Američan zač a proč hrůznou masovou vraždu spáchal - to jsou otázky, na které zatím nikdo nedokázal odpovědět. Není toho schopná ani česká policie. Kevin Dahlgren byl zadržen na útěku ve Spojených státech, a pokud ho USA na žádost České republiky nevydají, nebude nikdy potrestán a otázky zůstanou.
Lidé, kteří se s Dahlgrenem v době jeho brněnského pobytu setkali, o něm hovoří jako o slušném a usměvavém klukovi. „Z krátkodobého setkání s člověkem v příjemném prostředí si nemůžete udělat úsudek o tom, čeho by byl nebo nebyl schopen, jestli jeho vyjadřování v té restauraci je skutečné nebo předstírané, protože lidé v prostředí svých kamarádů, známých jsou prezentovaní jako slušní, hodní,“ upozorňuje kriminalista Vladimír Matoušek.
Nestor brněnské kriminalistiky, který mnohonásobné vrahy vyšetřuje už čtyřicet let, ví, o čem mluví. Zná pachatele, kteří zabijí ve zkratu, jednou v životě, ale i ty, kteří vraždí opakovaně a jsou schopni předstírat duševní poruchu, aby unikli trestu. V případě Kevina Dahlgrena, pokud neuslyší jeho výpověď, netroufá si ani odhadnout.
"Tato vražda byla výjimečná počtem obětí, protože ne často se v našem kraji, natož v republice setkáváme s masovou vraždou, tedy kde je tři a více obětí, a u těchto vražd musíme počítat s tím, že musí pachatel vyvinout notnou dávku brutality, protože není přece jenom normální usmrtit čtyři lidi. Běžný člověk se při pohledu na krev musí zastavit a to konání nějakým způsobem ukončit. A to, že pachatel dokáže útočit dál, svědčí o tom, že nějaká ta dávka otrlosti v něm prostě je," říká Vladimír Matoušek.
Jsou vícečetné vraždy páchány spíše v afektu a nebo si je pachatelé připravují?
„Tyto případy jsou většinou vraždy v afektu, ale musí to nastartovat nějaký problém, případně letitý problém. Přidává se jeden problém k druhému, takže se pachatel rozhodne pro radikální řez, sáhne po zbrani, vyvraždí tady svoje příbuzné nebo známé. Pokud bychom se dívali na jeho minulost, tak šlo určitě o situaci, která se dala řešit jiným způsobem.“
Dají se potencionální vrazi nějakým způsobem odhadnout?
„U vícenásobných vražd je překvapivé, že to nebyli pachatelé, jak já říkám otrlí zločinci, kteří měli bohatou kriminální minulost, ale lidé, kteří do té doby vedli normální život a ve svém okolí byli hodnoceni kladně. Máme pachatele vražd, kteří vyrůstali ve spořádané rodině. Rodiče se jim věnovali, ale zase třeba inklinovali k počítačovým hrám s násilnou tematikou a výsledek byl, že se dospustili nějakého zločinu. Je dost zajímavé, že tito pachatelé po doznání říkají, že by to chtěli vrátit zpátky, tak jako nějaký film, jako tu hru.“
Proměnily se v posledních desetiletích motivy vražd?
"Pokud mohu hodnotit problemtiku vražd za těch čtyřicet let, co sloužím u policie, mohu říci, že v šedesátých letech, bylo podle statistik zhruba šest až dvanáct případů vražd, většina pachatelů po vraždě spáchala sebevraždu. Jako motivy tam byla žárlivost, partnerské neshody. Po roce 1990 došlo k rapidnímu nárůstu vražd. V rámci jihomoravského kraje bylo v průměru 40 až 45 vražd, došlo však k velké změně motivů. Zejména došlo k nárůstu vražd s majetkovým prospěchem. V devadesátých letech za tím stálo i otevření hranic - došlo k přílivu cizinců a každý rok došlo v průměru k pěti až dvanácti vraždám spáchaných mezi cizinci.
Samozřejmě pachatele vraždy si lidé představují jako otrlého zločince, který má za sebou bohatou kriminální minulost, ale pokud před vámi sedí takový vrah s výrazem anděla, který se vám začne svěřovat o svých problémech, životních osudech, kdy se mu nedostalo potřebné výchovy, kdy ho opustila první dívka, kdy se dostal do finančních potíží, tak musím říct, že často i u otrlých kriminalistů tento životní příběh vzbuzuje soucit. I když se nedá žádná vražda ospravedlnit, tak v některých případech člověk dokáže pochopit, že tento pachatel k tomuto zločinu sáhl."
