České judo slavilo na letní univerziádě v Kazani velký úspěch. V nebývalé světové konkurenci tam dvě zlata vybojoval český judista Lukáš Krpálek. K zlaté medaili v kategorii do 100 kilogramů přidal druhou v soutěži bez rozdílu vah a stal se prvním Čechem, který v této soutěži dokázal zvítězit. Před blížícím se mistrovství světa v Riu de Janeiru tím potvrdil, že patří mezi světovou judistickou špičku. V Profilu z 14. července s ním hovořila Petra Krmelová.
Letní univerziádu jste vyhrál jako první český judista v historii. Jaký je to pocit?
Tahle univerziáda patřila k nejtěžším. Předtím se vždy křížila s mistrovstvím světa, protože letos se koná až za měsíc, mohl jsem zúčastnit a zúčastnilo se i mnoho dalších, kteří mají startovat na mistrovství světa v Riu. Jsem rád, že se mi to podařilo, a ještě víc mě těší, že jsem vyhrál otevřenou kategorii, ve které jsem startoval poprvé.
S jakými cíli jste do Kazaně jel?
Chtěl jsem samozřejmě udělat medaili, ale nevěděl jsem, že bych mohl udělat dvě zlaté.
Která z kategorií pro vás byla těžší?
Těžko říct. V kategorii do 100 kilogramů jsem šel do finále s domácím Rusem, který už mě dvakrát porazil. To určitě nebyl lehký zápas. A v semifinále otevřené kategorie jsem se utkal s Korejcem, který byl třetí na olympijských hrách a druhý na mistroství světa v těžké váze. Ten zápas nebyl úplně jednoduchý, a když jsem ho porazil, byl jsem z toho úplně vedle a chtěl samozřejmě vyhrát i s Japoncem ve finále. To se mi povedlo a byl jsem spokojen.
Jaká byla na univerziádě atmosféra?
Atmosféra byla úžasná. Hala byla skoro celá zaplněná. Úplně nejlepší byly finálové bloky, kdy přišli fandit i ostatní čeští sportovci. Moc si toho vážím, bylo to skvěle připraveno, jsem rád, že se mi tam podařilo vyhrát.
Jak turnaj hodnotíte ve srovnání s běžnými evropskými a světovými šampionáty?
Turnaj není bodovaný v normálním žebříčku. Byl to poslední turnaj před mistrovství světa, takže teď už mě čekají jen soustředění.
Univerziáda byla tedy přípravou na mistrovství světa v Riu?
Dá se to tak říct. S tím jsme tam i jeli. Kdybych byl připravený v Riu tak, jak jsem byl v Kazani, bylo by to úžasné.
Kdo teď mimo vás patří mezi světovou špičku? Kdo je vaším obávaným soupeřem?
Nejtěžší soupeř bude asi Henk Grol, se kterým jsem se utkal ve finále mistrovství Evropy, kde se mi ho podařilo porazit. Je to ale zkušený judista a myslím, že spolu budeme mít ještě hodně těžké souboje. Potom je to Ázerbájdžánec Magomedov a spoustu a spoustu skvělých lidí, Francouzi, Japonci, Korejci. Doufám, že se mi je podaří porazit.
Jak vypadá judistická příprava na takovou akci, jako je mistrovství světa v judu?
Objíždíme všechna možná soustředění. Před univerziádou jsem měl týden soustředění v Rakousku, potom dva týdny v Koreji, týden na Ukrajině a pak jsem se přesunul do Kazaně. Teď mě čeká soustředění v Německu, v Rusku a pak příprava v Praze, odkud se přesunu do Ria.
Je tam nějaká hranice, abyste se takzvaně nepřetrénoval?
Mám dlouhou přípravu, jeden dva měsíce, pak si dám týden volno, kdy se soustředím hlavně na shazování váhy, moc netrénuju a odpočívám, abych byl na závody plný energie.
Kolik musíte před turnajem shodit?
V tuto chvíli mívám pět šest kilo nadváhu. Po olympiádě v Londýně to bylo nějakých osm devět, což bylo trošku horší. Pět šest je ideální.
Jak judisté shazují? Musíte dodržovat přísný jídelníček?
Ne, já jídelníček nedodržuju vůbec. Nechávám si to na den dva před začátkem soutěže…
Vy shodíte za dva dny pět kilo? Jak?
Více běháme, více se hýbáme. Máme na to také speciální gumový oblek, ve kterém se zapotíme. Vlastně ztratíme vodu.
Může vám přímo při zápase radit trenér?
Je se mnou u žíněnky. Dříve mi mohl radit celý zápas, teď jen během pauzy. Když už si fakt nevím rady a jsem vyřízený, vím, že dělám chyby, tak si od něj něco vezmu. Většinou ho ale příliš nevnímám, protože jsem v euforii a peru se na sto procent.
Kdy a jak jste se vlastně k judu dostal?
Někdy v šesti letech mne k tomu přivedl strejda takovou srandovní scénkou. Chtěl nás vzít na karate, po měsíci nás tam přihlásil, ale asi tři týdny nato jsme zjistili, že to není karate, ale judo. Teď jsem samozřejmě rád, že jsem u juda zůstal.
Jakou nejnižší hodnotou lze zápas vyhrát?
Musím soupeře dostat nějakým stylem na záda. Když ho hodím na bok, je to nejnižší bod. Když ho hodím částečně na lopatky, je to vyšší bod. A když ho hodím na čistá záda, je to ippon, potom můžu soupeře uškrtit, což se mi podařilo na univerziádě hned v prvním kole u brazilského soupeře.
Vy můžete soupeře uškrtit?
Buď to vzdá, nebo tam usne. Anebo mu mohu páčit ruku.
Jakým chvatem se dá zápas vyhrát nejrychleji?
Těch chvatů je mnoho. Mně se podařilo prohrát za čtrnáct vteřin zápas na mistrovství Evropy juniorů v roce 2009. Takže když to člověk podcení, může skončit hodně rychle. Od té doby se mi to vyhýbá, snažím se na začátky dávat pozor.
Zkoušel jste někdy judistické chvaty na své spolužáky? Stalo se vám, že jste se neudržel, a použil jste judo, přestože to bylo zakázané?
Nikdy jsem se nějak moc nerval. Samozřejmě byly situace, kdy jsem to musel použít, ale to bylo na základce, když jsme se tak trochu škádlili. Většinou jsme se ale prali s bráchou doma, takže rodiče to neměli úplně jednoduché.
(redakčně kráceno)
