Ostrava – Na dnešní den připadá Mezinárodní den nevidomých. Po Světovém dni zraku a Mezinárodním dni bílé hole je to letos už třetí den věnovaný tomuto důležitému smyslu. Jedním z největších problémů, které lidé se zrakovým postižením v současné době řeší, je práce. Nabídek je minimum.
Děti z Mateřské školy v Ostravě-Hrabůvce si dnes zkoušely, jak vypadá svět nevidomých. Pokoušely se například jít se slepeckou holí, poznávaly poslepu různé předměty. Vlastní zkušenosti ze života ve tmě přišel dětem povyprávět i Ladislav Holba. Od svých devatenácti let téměř nevidí, problém má navíc i se sluchem. „Budou vědět, proč já mám červenobílou hůlku, proč mám pejska, jak nás oslovit, jak pomoci. To veřejnost ještě tak nezná,“ uvádí Ladislav Holba. Besedováním po školách a školkách se pan Holba živí. Práci hledal tři roky, obešel více než padesát míst. „Když mě viděli, řekli mi, ať se nezlobím, že mají obsazeno,“ vzpomíná pan Holba.
Práci sehnal i sedmadvacetiletý Jakub Starek. Nevidí od narození, přesto vystudoval vysokou školu a v současné době pracuje jako podnikový právník. Velkým pomocníkem mu je kromě čtyřnohé Xenie i technika, například mluvící notebook. „V současné době si už nedokážu bez této pomůcky představit život. Jsem schopný fungovat na internetu, být v kontaktu s přáteli,“ vysvětluje Jakub Starek.
V České republice žije kolem 150 tisíc lidí se zrakovým postižením. Práci nemá ani třetina z nich. Někteří podle sociálních pracovníků na hledání práce rezignují. Častý nezájem ze strany zaměstnavatelů jim totiž bere naději. „Osoby se zrakovým postižením nejsou schopné fungovat v dnešním běžném pracovním tempu. Bylo by pro ně úplně ideální, kdyby se staly osobami samostatně výdělečně činnými,“ myslí si sociální pracovnice Daniela Horáková z obecně prospěšné společnosti Kafira.
Na bariéry nenarážejí nevidomí jen na trhu práce, ale mnohokrát i na ulici. Třeba přechody pro chodce bez zvukového signálu nebo chodníky bez vodícího pruhu jim přinášejí jen další komplikace.
