Brno - V režii Gustava Skály uvádí Národní divadlo Brno Moliérovu komedii Měšťák šlechticem. Pravděpodobně nejvtipnější dílo francouzského dramatika je aktuální napříč několika stoletími – zesměšňujícím způsobem akcentuje stále přítomné lidské slabosti. V hlavní roli komedie o změně povahy související s touhou po moci a penězích exceluje na prknech Mahenova divadla Ján Jackuliak.
Režisér brněnského Národního divadla Gustav Skála se ujal dramatizace nejpreciznější francouzské klasicistní komedie. V Moliérově hře Měšťák šlechticem se humorně zrcadlí lidské nešvary. Od své originální premiéry v roce 1670 je inscenace stále aktuální – právě kvůli vadám na charakteru, které lidstvo při kontaktu s mocí a penězi beze změny po staletí provází.
„Tento typ lidí ve společnosti stále je – myslím takové ty rychlozbohatlíky, kteří mají po měsíci pocit, že rozumí všemu na světě,“ shodl se na nadčasovosti látky představitel hlavní role Ján Jackuliak.
Nadčasovost klasicistní literární předlohy
Přiblížit klasicistní předlohu současnosti se tvůrci snažili prostřednictvím kostýmů. Na jevišti se tak potkávají herečky s honosnými dobovými šaty a herci odění v tílku a teplácích. „Sportovní oblečení je na místě. Od počátku se tempo hry neuvěřitelně zrychluje a závěr je velmi zběsilý,“ řekl Jackuliak a přirovnal herecký výkon k atletickému. Dodal, že během zkoušek zhubl pět kilo.
Titul Měšťák šlechticem je především exkurzí do fascinující kapitoly evropského divadla. „V Moliérovi se dají vždycky najít úkoly, na kterých může herec růst a divák se bavit,“ zhodnotil práci s látkou francouzského dramatika režisér Gustav Skála. Hra propojuje stejnou měrou tanec, hudbu i činohru a podle slov Skály se jednotlivé postupy navzájem posunují. Ze spolupráce těchto žánrů vychází francouzská divadelní forma zvaná comedie-ballet, jejímž nejčastěji skloňovaným představitelem je právě Moliérův Měšťák šlechticem.
Jak znáte klasiky? Téma nejvtipnější klasicistní hry
Bohatý měšťan Jourdain se urputně snaží dostat mezi šlechtu, a proto chce poznat a osvojit si aristokratické způsoby a záliby. Svou dceru Lucii hodlá provdat za šlechtice, nikoliv za milovaného nápadníka Kleanta, který je obyčejným měšťanem. Jourdainova manželka poradí Kleantovi, aby se přestrojil za Turka. Tak se může vydávat za syna tureckého sultána a nabídnout Jourdainovi turecký šlechtický titul…
Největší francouzský dramatik napsal hru v roce 1670 přímo na objednávku Ludvíka XIV. Panovník měl na umělce speciální požadavky. Hra například musela obsahovat turecké scény. Francouzský král chtěl ohromit a částečně ponížit velvyslance z Osmanské říše, který se zdržoval na jeho dvoře.
Moliérovy neologismy
Pikantní je, že Moliére do scénáře zakomponoval sprosté a argotické výrazy tureckých námořníků a neologismy. Moliérův výraz mamamouchi dokonce přešel do francouzštiny jako běžné slovo. Používá jako posměšné označení oficiálních hodnostářů nebo nadutých úředníků.
