Paní knihovnice mě měly rády. Při pultíku viděly sotva moji čupřinu, zato vyložený vagon knih jim vháněl slzy do očí. Jen doufám, že z radosti, nikoliv z přidělaného množství práce – upozorňuji, že tehdy PC byla zkratka, o které se jen šeptalo.
Když mi přestala stačit městská knihovna, zaútočil jsem s průkazkou na tu okresní. Žádná kniha mi nebyla dost „tlustá“, záložky se postupem času prodíraly či trhaly. Pak však přišla doba, kdy se vše změnilo…
Nemůžete mě mít za člověka, jenž ve volných chvílích s krucifixem bojuje za svržení nadvlády strojů. Používám stolní, přenosné i ty dotekové, o dvou zařízeních mi dokonce specializované nakladatelství vydalo knihy. Přesto si dám ruku na srdce a položím řečnickou otázku: Nečetl bych jinak, kdybych nepotkal internet a počítač?
Postesknout si nad zrychlováním doby můžu stejně jako dalších x lidí. Sebemrskačsky přiznávám, že jsem se však nechal také strhnout. Cítím to právě i na procesu, kdy do rukou chytnu knihu a snažím se číst. Úmyslně zdůrazňuji slůvko snažím. Ačkoliv odkojen Dostojevským, navykl jsem textům dlouhým jako status z Twitteru. Když mám věnovat pozornost příspěvkům na blogu, normostrana mi začíná působit fyzickou bolest. Co se stalo?
Internet má obecnou tendenci přísun informací zrychlovat a také je zkracovat. Dlouhý text je jak od grafomanského intelektuála, pokud schází odkazy či multimediální obsah, jste podivínem ze staré školy. Alespoň tak to na první… (no jo, druhý i třetí) pohled vypadá. Naštěstí se najdou místa, kde lze cvičit trpělivost a číst déle než dvě minuty. Zkouším se takovým příspěvkům nevyhýbat, přesto zatím zůstávám nemocen.
Číst knihu, aniž by mozek nelačnil po přísunu dalších pestrých informací, je pro mě mnohem těžší. Jsem v kapitole o procházce hezkým hájem a chci vidět fotografickou galerii (ideálně s možností „zoomovat“). Mladý muž vyznává lásku slečně a mě by zajímalo, kolik jej stála košile z tak jemné bavlny a jestli ji někdo dodá bez přirážky za poštovné a balné. Autor uvádí před první kapitolou poděkování a věnování laskavým rodičům a já se divím, proč u nich nemá odkazy na Facebook.
Cítím se dezorientován a zmaten. Mozek hledá podněty, ale místo toho před očima plyne stále jen „obyčejný“ text. A tak dlouuuuhý!
V knihovně jsem už dlouho nebyl. Literatury se mi na policích sesbíralo na pár životů. Rád bych ji přečetl, alespoň některé kousky. Myslel jsem, že problém bude buď v mé neschopnosti rozhodnout se, co dříve, nebo v nedostatku času. Místo toho mě překvapil jiný zádrhel – pošramocená schopnost si v klidu sednout a jen a pouze a obyčejně číst.
