Televizní grafik. Až do rozhovoru jsem si myslela, že je to to samé, jako grafik počítačový. Savec, čeleď sedavců. Potřebuje-li fotografii krabičky na mýdlo, místo minutového focení dá přednost hodinovému modelování a dvouhodinovému renderingu. Ve skutečnosti je základ práce stejný, zásadní rozdíl je pouze v čase. Toho má televizní grafik nedostatek. Na mé otázky dnes odpovídají Petr Gloznek, Ivo Bujna, David Pacult, Luděk Vyka a Miroslav Vyka.
Co vlastně dělá televizní grafik?
Všechno, co je na obrazovce vidět, kromě toho, co se natočilo na kameru. Mapy, grafy, tabulky, titulky, pozadí, animace 2D i 3D, jmenovky, telefonáty, předěly, breaky… Je to práce s mnoha programy dohromady a umění kombinace všech dostupných programů, technologií a postupů… a k tomu neustálé učení se a objevování nových možností. Důležité je, aby výsledná grafika měla tu správnou nosnou informaci a byla zvládnuta a připravena na vysílání včas.
Je práce grafika v televizi něčím specifická?
Hlavní rozdíl je asi v čase, který je k dispozici. Ten tady chybí. Rozdíl je i ve formátu, protože se zpracovávají specifické videoformáty, a ve velikosti výstupu. Ten je dán velikostí obrazovky. A to nás svým způsobem omezuje.
Co máte na starosti? O co vše se staráte?
Grafika je všude. Naše práce je úzce spjatá s přípravou na vysílání pořadů jako jsou Události v regionech, Dobré ráno, Sama doma, Na stopě, ale také i tvorba plakátů nebo různých propagačních materiálů. Prioritně však pokrýváme zpravodajskou grafiku. V tento moment se stává grafik v určitém smyslu tvůrčím a předkládá redaktorovi návrhy, které by mohly být pro zhotovení grafiky ideální. Když přijde požadavek třeba na graf – dostaneme čísla a my ta čísla musíme přenést do grafické podoby tak, aby to pro diváka bylo na obrazovce přehledné, srozumitelné, čitelné, jednoznačné, viditelné.
A dostanete všechny podklady? Nebo musíte ještě něco hledat?
To záleží na redaktorovi, mnohdy donesou všechno, ale stane se, že dohledáváme. Někdy se taky stane, že místo čísel dostaneme celý text a my si to musíme z toho sami vypreparovat, což nás ale zdržuje.
Děláte všichni všechno? Anebo máte práci rozdělenou podle nějakých kritérií?
Práci rozdělenou máme, ale všichni všechno musí umět, abychom byli v jakémkoliv případě nahraditelní.
Je zapotřebí nějaký talent? Výtvarný? Technický? Logika?
Má-li grafik výtvarný talent, je to výhoda, ale ne podmínka. Dneska by grafik asi neuspěl, kdyby uměl jen výtvarné techniky. Musí si rozumět s počítačem. To je základ všeho. Každý talent je plusem, ale počítač je na prvním místě. To je základní pracovní nástroj, bez něho by se nic nedalo vyrábět. Důležité je i logické myšlení, protože tabulkové výstupy, mapy, animace, všechno má nějakou strukturu a logicky to musí navazovat. A na to je třeba myslet. Nejenom na výsledný grafický výtvor, ale i na logickou posloupnost a uspořádání obrazovky.
Je třeba se dále vzdělávat?
Určitě. Tady vše prochází neustálým vývojem, pořád se něco nového vymýšlí, zkouší. Samotná televize prochází vývojem, nároky jsou stále větší, a kdyby to člověk nesledoval a neučil se, tak by některé věci dělal daleko složitěji, ale když se sledují všechny novinky a postupy, tak to hodně pomáhá v práci, která se zjednodušuje, a zároveň se rozšiřují další možnosti. Když z toho někdo vypadne na delší dobu, může nastat obrovský problém.
Je rozdíl, dělá-li grafika muž nebo žena?
Jo, je to v tom vidět. Žena je možná někdy víc empatická, chlap zase upřednostní více akčnosti, dramatičnosti. Ale obecně se dá říct, že jde poznat grafik od grafika, bez rozdílu pohlaví. Každý má nějaký styl, používá jiné barvy, jiné písmo, předěly apod.
Nakolik můžete být kreativní?
To záleží na pořadu. Jsou věci, kde se můžeme “vyřádit“, ale těch je méně. Pokud se dělá pro zpravodajství, tam jsou docela úzké mantinely, protože se musí striktně dodržovat šablona a styl daný základním dramaturgickým plánem. Kreativní ale můžeme být třeba při tvorbě vizualizace u pořadu Tep24. Tam můžeme použít 3D prostor a všechny možné technologie. S pomocí různých odborných podkladů zhotovíme např. průlet krevním řečištěm nebo i umělé oplodnění vajíčka (IVF). Tento typ grafiky částečně uplatňujeme i pro Redakci sportu, kde se podílíme nedílnou součástí na výrobě různých tematických znělek a grafických předělů.
A přání do budoucna?
Aby naše grafické oddělení mělo větší záběr, širší využití i v jiných pořadech, a mohlo být více tvůrčí. Abychom mohli ukázat, že i my umíme to, co předvádějí jiná studia. „A můj sen,“ říká David, „je mít jeden náročnější projekt. A třeba měsíc v kuse se věnovat jen a jen jemu. To by bylo úžasné.“
Ptala se: Taťána Reková
