Praha – Petr Vichnar je jedním z nejzkušenějších komentátorů České televize. Letos pojede už na svou čtrnáctou olympiádu v řadě, na třinácti z nich byl jako akreditovaný novinář. Poslední olympiáda, kterou si mohl vychutnat v klidu domova, se konala v roce 1984 v Sarajevu, je to tedy dlouhých osmadvacet let. Přesto se na tu letošní podle svých slov těší – a zároveň zavzpomínal na některé nezapomenutelné okamžiky olympiád minulých.
„Nemohu zapomenout na Calgary 1988, už i proto, že to bylo v Kanadě. Cítili jsme se tam moc dobře. Ale musím uznat, že je to možná tím, že to pro mě bylo poprvé.“ Hned nato navazovala olympiáda v Soulu, tehdy se ještě konaly zimní hry v ten samý rok jako letní. A pro reportéry tehdejší Československé televize byla cesta na jih Korejského poloostrova trochu dobrodružstvím.
„My jsme jeli do Koreje a nevěděli o ní nic. Za starého režimu jsme moc informací neměli, trochu jsme si představovali, že Korejci zrovna slezli ze stromů. A najednou jsme přijeli do nádherného, obrovského a moderního velkoměsta. Nestačili jsme se divit,“ popisuje Vichnar kulturní šok, který na reportéry ze socialistického Československa čekal.
Tyto časy jsou samozřejmě nenávratně pryč. Olympiáda se za čtvrtstoletí skutečně posunula někam jinam. „Já se do Londýna těším. Je to krásné město, navíc je Anglie kolébkou moderního sportu. Bohužel je v současnosti náš svět takový, že se neobejde bez neuvěřitelných bezpečnostních opatření,“ říká Vichnar a rovnou popisuje strasti, které díky tomu novinářům vznikají.
„Bezpečnostní opatření se nás pochopitelně dotýkají čím dál více. I nás novinářů, protože procházíme neustálými kontrolami. Když přicházíme na sportoviště, když se chceme dostat do televizního centra… Stále vám velmi slušně, ale také rozhodně, kontrolují batoh, vyndají všechny vody, které máte připravené na pětihodinový přenos, v tomto směru je to dost obtížné,“ vysvětluje zkušený komentátor.
