Ve společnosti panuje názor, který přednostně vkládá do úst diskutujícím mužům jejich hříšné myšlenky. Převládají témata jako sex či ženy. Občas auta. Objeví se však i hybridizace dílčích motivů a debata se pak věnuje ženám či sexu v autech. Ženy jsou krev a mlíko, auta vytuněná malůvkami a řinčivými koni. Myslím si, že takový pohled na chlapské diskuze je nejen nespravedlivý, především však mylný.
Protože jsem mužského pohlaví a se stejným druhem se stýkám již od svého raného dětství, dovolím si stručně postihnout, o čem jsme se s kamarády či kolegy bavili a bavíme.
Předškolní věk
Ústředním tématem se stává hra – na vojáky, hasiče nebo policajty. Lékárníci ani lékaři jsme být nechtěli, proto o nich ani slovo nepadlo. Ranění v boji byli vyřazeni, řeč o ně nestála. Naopak jsme řešili různé typy pistolek, kolik se do nich vejde vody z vodovodu. Jestliže náhodou přišla řada na jiné hry, strhl se boj o zelené koloběžky (tehdy byly totiž právě ty zelené nejnovější). Kdo se mohl po dvorku školky přesouvat na zelené koloběžce a nejrychleji, byl hoden dalších diskuzí, mohl navrhnout téma (o vojácích, hasičích či policajtech) a debatu kdykoliv ukončit.
Ženy se jakožto samostatné téma nikdy neobjevily, vetřely se nám do vět v momentě, kdy za námi nějaká holka přišla a chtěla půjčit koloběžku, případně za námi přišla vychovatelka s tím, že za ní přišla nějaká holka, protože jsme jí koloběžku půjčit nechtěli. Někdy přišly obě, nejprve nás paní vychovatelka vyplísnila, poté holka se zdviženým nosánkem vzala zelenou koloběžku.
Školní věk
Vojáci, hasiči i policajti zůstali za zdmi školky, mysleli jsme totiž jen a pouze na kosmonauty (ne psy, ale opravdové chlapy, jako byl Gagarin). Jen ve slabších chvilkách došla řeč na roboty.
S postupným dospíváním jsme objevovali kouzlo robotů – to když jeden ze spolužáků od rodičů „našel“ VHS s filmem Terminátor 2. Cítili jsme, že přichází Soudný den, připravovali jsme se na zánik Země a osnovali bojovou strategii, jak strojům nedovolit, aby nás ovládli.
Od Terminátora byl jen krůček k Schwarzeneggerovi a Rambovi, Rocky nebyl zcela IN, protože měl jenom boxerky, žádnou pořádnou flintu.
Téma žen se prodíralo v závěru základní docházky, přeci jen jsme si všimli, že i když jsou pořád tak otravné, něco na nich je. Zůstalo však u pasivního pozorování.
Gymnázium
Inu dobrá, o dívkách padla řeč. Nejednou. Ale nechytejte mě za slovo, na Arnolda se jen tak zapomenout nedalo, navíc jsme měli plnou hlavu rodící se moderní technologie a internet k nám do budovy také zavítal. S obdivem jsme vzhlíželi na monitory a na to, jak někdo cosi naklepal do Seznamu a ono to pak našlo plno údajů.
Vzhledem k tomu, že nejen puberta, ale i dospívání bušilo na dveře, měli jsme roupy a občas zkusili – i když se to nesmělo – hledat v Seznamu i nějaké ty sprosťačinky. Nic z toho však nebylo. Ne že by nás učitel přistihl, na to jsme byli příliš dobře zorganizovaní (uplatnila se strategie proti strojům), ale internet, internet byl pomalý. Než se dokázalo načíst první ňadro, zazvonilo a my měli matiku.
Vysoká škola
Jestliže na gymnáziu námi v závěru zacloumaly hormony, vysoká škola se nesla v duchu vědění a poznávání. Řešili jsme podprahové snímky v cyklu Potkali se u Kolína, individualitu Krtečka, troufalost Hurvínka, sem tam svedli diskuzi na téma Dostojevský, Kafka nebo Miloš Zeman.
O ženách jsme se bavili v dobrém, bez aut, ale též bez mimořádných emocí. Nebyl na to čas, každý z nás si totiž nějakou tu kamarádku našel, a když měl i štěstí, tak s ní prohodil pár slov a třeba i na pusu došlo.
Zaměstnání, dospělost
Nyní jsme všichni ženatí, povídáme si o práci, politice, nebo o tom, o čem bychom si tak mohli povídat. A nenechte se splést, když uvidíte, jak se několik dospěláků s potutelným úsměvem sejde někde u stolu (ale ten tam ani nemusí být). Ne, žádné oplzlosti, dobrodružné románky či deskripce studentek z poslucháren. Vytáhneme své chytré telefony či tablety a ukazujeme si navzájem aplikace.
Vidíte, chlapské řeči, jak se o nich mluví, jsou jen mýtus. My máme totiž naprosto jiné starosti…
