Kdo je poprvé v Chotěborkách, možná ani pořádně neví, kde vlastně je. Stojí na návsi velké jako dlaň pod voňavými lípami, vidí barokního Jana z Nepomuka, tři stavení, dřevěnou zvonici a kostel se šindelovou střechou. Musel by dojít až na kraj návršíčka s pár chalupami, aby dohlédl třeba ke Zvičině, na Orlické hory a do Polabí. Je-li tu hodinu před sobotním koncertem, slyší z kostela mešní hudbu. Je to ovšem jen „svatá“ předehra. Pravý koncert začíná na faře po mši, ta ale také stojí za to.
Vivat Chotěborky!
Kostel Nanebevzetí Panny Marie je plný, stojí se tu a zní latina. Jsme ve starých časech. Kněz slouží čelem k oltáři a lid mu opakovaně odpovídá Et cum spiritu tuo (I s duchem tvým). Kázání je česky, ale z kazatelny. Přijímá se i v kleče. Po mši pár lidí odjíždí, jiní míří na faru a z aut se přidávají další. Je sobota šest hodin a fara praská ve švech. Staré časy pokračují, „domácí“ koncert 18. hudebního léta Chotěborky začíná Raffovou Cavatinou pro housle a klavír. Stará hudba v podání mladých interpretů; hrají zpaměti a znějí nádherně. Stejně skvěle, když přejdou na písně Bohuslava Martinů, preludia jeho žačky Vítězslavy Kaprálové, klavírní tvorbu Oliviera Messiaena a skladby Luboše Sluky (Honeggerova žáka).
Ač jsem vážnou modernu nikdy nepreferoval, tentokrát se mnou docela čaruje. Žádné dodekafonie ani kakofonie, ale úžasně barevná, harmonická a rytmická hudba, čistě splývající s prstů klavíristky Marie Lápkové, houslisty Petra Strejce a hlasivek Lucie Černé. Skladby vtipně uvádí varhaník a sbormistr hradeckého sboru kostela Božského Srdce Páně, pan Bohuslav Vodička. Dost posluchačů muzikanty ani nevidí, tísní se na chodbách a v zákoutích fary, ale potlesk zní i z kuchyně. Vrcholem jsou tři z dvaceti Messiaenových Pohledů na dítě Ježíše a Scarlattiho Gia ie sole dal Gange. Nikomu se nechce domů a hostitelka – duše celého hudebního léta – paní Jarmila Strejcová nás zve na milé pohoštění – chlebíčky, zákusky a výbornou kávu.
Hudební slavnosti v Chotěborkách
Bavíme se s interprety i hosty (je jich skoro stovka), mnozí jsou tu poprvé, jako my. Ani my bychom zde nebyli, nebýt pozvání od spolužáka a jednoho z organizátorů koncertu Bohumila Čejky. Napadá mne, kde se vzalo v zapadlé vesničce tolik nadšenců, kteří provozují a poslouchají domácí koncerty vážné hudby? Ukazují mi vedlejší dům, kde se před 281 lety narodil František Xaver Dušek, skladatel a zakladatel české klavírní školy, přítel Mozartův. Snad je to opravdu genius loci Duškova rodiště, který tu po téměř třech stoletích znovu rozeznívá hudbu. Základ k obnovení tradice hudebních salónů našich předků ovšem položil místní farář už v době totality. Když komunisté chtěli zdejší farnost zrušit, začal se bránit muzikou. Zval k účinkování známé i méně známé a hlavně mladé umělce, kteří si na Chotěborky brzy zvykli a přitáhli sem své příbuzné jako první publikum.
Když fara začala chátrat, dalo se dohromady pár zapálených lidí a podařilo se jim stošedesátiletou farní babičku zase zprovoznit. Stali se z nich přátelé, vytvořili jakousi hudební rodinu, účinkovali tady jejich děti, a z těch jsou už zase výkonní umělci. Jako ze sourozenců Chudých, z nichž houslista Vít Chudý tady bude s Escualo kvintetem hrát v sobotu 11. srpna. O týden poději vystoupí v Chotěborkách také houslisté prof. Jan Tomeš a Mons. Josef Socha s Petrem Strejcem a varhaníkem Martinem Strejcem. Celý letní cyklus uzavře 25. srpna svým koncertem Spring Duo – Slávka Pěchočová (klavír) a Petr Verner (housle, viola).
„V Chotěborkách jsem hrála mockrát, ani už nedokážu spočítat kolikrát. Atmosféra je tu skvělá. Je to malá vesnička, v níž je asi pět domů starousedlíků. Organizátoři ke koncertům vymýšlejí další programy. Jednou připravili scénky z Filozofské historie,“ vypráví klavíristka Jaroslava Pěchočová, žákyně Ivana Moravce. A vystihuje to, co také nás nejvíce překvapilo: „Je až neskutečné, že v dnešním světě něco takového existuje, nikde jinde jsem se s takovou atmosférou nepotkala.“
Hudební slavnosti v Chotěborkách
Koncerty oficiálně pořádají „přátelé Chotěborek“, ve skutečnosti je to ale hlavně starostlivá paní Strejcová. Vytváří kolem sebe kruh pohody, vyzařuje z ní něco, co sem vábí posluchače i koncertní mistry. Stalo se tradicí, že i věhlasní interpreti si vystupování v Chotěborkách pokládají za čest. „Ty jsi ještě nehrál v Chotěborkách? Tak to musíš napravit!“ koluje mezi nimi slogan.
Opravdu není těžké se do Chotěborek zamilovat. Už po první návštěvě si tu připadáme jako doma. „Snad je to proto, že hosty oslovuje domácí, takřka rodinné prostředí, snad také proto, že se tu lidé znají i poznávají,“ říká Jarmila Strejcová. Maně se nám vybavuje pražská vila Bertramka, v níž manželé Duškovi pořádali proslulá hudební soaré s význačnými umělci, včetně Wolfganga Amadea Mozarta. Ten v Bertramce zkomponoval i větší část Dona Giovanniho a korunovační operu La clemenza di Tito. Možná tenkrát ani nevěděl, odkud jeho hostitel pochází. Jako my jsme donedávna nevěděli, že existují nějaké Chotěborky.