Zatímco v podstatě celý západní svět už déle než půl roku rezolutně odsuzuje ruskou invazi na Ukrajinu, Afrika je v otázce války mezi Moskvou a Kyjevem mnohem roztříštěnější. Řada zemí se přiklání na stranu agresora. Důvodem jsou diplomatické vazby pěstované už od dob Sovětského svazu nebo aktuální potravinová krize, paradoxně způsobená právě ruskou agresí.
Ruská propaganda slaví úspěch daleko od Ukrajiny. Část Afriky se přiklání na stranu agresora
Rozpolcenost Afriky při odsouzování ruské invaze na Ukrajinu se ukázala už záhy po začátku války. Když v březnu Valné shromáždění OSN přijímalo usnesení k této otázce, zástupci 25 z 54 afrických států se hlasování zdrželi a agresi Moskvy vůči sousední zemi neodsoudili, připomíná The Washington Post (WP).
A řadu západních politiků tento postoj pochopitelně rozladil. „Viděl jsem příliš mnoho pokrytectví, především na africkém kontinentu. A tohle říkám velice klidně – někteří to nenazývají válkou, i když to válka je. A říkají, že nevědí, kdo to všechno začal, protože jsou pod diplomatickým tlakem,“ nechal se například na konci července slyšet francouzský prezident Emmanuel Macron při návštěvě Kamerunu.
Macronova tvrdá slova, v nichž podle amerického listu v podstatě obvinil z pokrytectví ve vztahu k válce na Ukrajině celý kontinent, přitom byla v ostrém rozporu s vyjádřeními šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova. Ten totiž v té samě době, kdy nebyl vítaný v podstatě nikde v západním světě, přicestoval do Afriky na vlastní malé „turné“ po čtyřech zemích.
Lavrovova diplomatická mise
„Oceňujeme postoj Afriky k situaci na Ukrajině a v jejím okolí. I když jsou vnější tlaky bezprecedentní, ani ony nedokázaly donutit naše přátele k tomu, aby se přidali k proruským sankcím. Takový nezávislý postup si zasluhuje hluboký respekt,“ napsal Lavrov ve sloupku, který v létě publikovaly noviny v Egyptě, Kongu, Ugandě a Etiopii.
Jak připomíná anglická mutace Deutsche Welle (DW), Moskvě straní například i Jihoafrická republika, jejíž zástupce byl jedním z těch, kdo nepodpořili rezoluci OSN odsuzující ruský vpád do sousední země.
Politolog Olivio N'kilumbu to přičítá tomu, že řada členů Afrického národního kongresu (ANK), tedy vládnoucí jihoafrické politické strany, je vůči Rusku stále loajální. „Někteří zastávají názor, že dřívější osvobozenecké hnutí Rusům stále hodně dluží ještě z dob Studené války a my Afričané tak teď musíme o ruské invazi mlčet,“ řekl DW N'kilumbu.
Britská BBC zmiňuje další okolnost, která může stát za tím, že Rusům se v Africe diplomaticky daří mnohem více než Ukrajincům. Kyjev má totiž ve čtyřiapadesáti afrických státech pouze deset ambasád. Rusko čtyřnásobek. Moskva tak má zkrátka na kontinentu mnohem větší vliv a řada tamních politických vůdců se rozhodla, že si zkrátka nemohou dovolit kopírovat postoj Západu vůči Rusku. A hlasování Valného shromáždění zmiňované v úvodu článku tento rozpolcený postoj potvrzuje.
Část kontinentu se Ukrajiny zastala
Vliv Moskvy přitom v částech kontinentu pomáhají upevňovat i různé žoldácké skupiny, včetně nechvalně proslulých wagnerovců. Americké Centrum pro strategická a mezinárodní studia (The Center for Strategic and International Studies) uvádí, že ruští žoldáci mají aktuálně „otisk“ v osmnácti afrických zemích. Jednou z nich je i Mali, kde podle BBC Wagnerovci běžně operují po boku příslušníků tamních ozbrojených sil. Objevila se přitom obvinění, že žoldáci mučí a zabíjejí civilisty.
Některé africké země, například Kamerun, přitom mohou být k zaujetí neutrálního či přímo proruského postoje ve vztahu k válce na Ukrajině dle BBC motivovány i veřejným míněním, které je silně protizápadní.
Rusko nemá na své straně zdaleka celou Afriku. Například stálý zástupce Ghany při Radě bezpečnosti OSN Harold Agyeman jasně řekl, že jeho země po „nevyprovokovaném“ útoku stojí na straně Ukrajiny a nigerijský ministr zahraničí Geoffrey Onyeama už v březnu hlásil, že jeho země je připravena zavést protiruské sankce a řídit se příslušnými rezolucemi OSN, uvedla americká CNBC.
Z dalších afrických zemí rezoluci odsuzující ruskou invazi podpořila například Keňa, Botswana, Egypt, Gambie, Libye či Rwanda.
Kyjev v Africe prohrává mediální válku
Část afrického kontinentu je ale podle portálu Kyiv Independent silně ovlivněna ruskou propagandou i kvůli tomu, že jedním z hlavních zdrojů informací o válce je anglicky vysílající televize Russia Today, která byla v řadě západních zemí zakázána, protože jde o hlásnou troubu kremelského režimu.
„Ukrajina nemá v Africe skoro žádné mediální zastoupení, zatímco Rusko je tam velice aktivní. Moskva také spolupracuje s tamními neziskovými organizacemi a pořádá proruské demonstrace v afrických metropolích. Rusko je nepřetržitě přítomné v tamním informačním prostoru, stejně jako v politickém a společenském životě kontinentu,“ upozorňuje Denys Moskalyk z Centra pro africká studia, think tanku sídlícího v Kyjevě.
Podle Washington Post je ale Afrika do konfliktu mezi Ruskem a Západem vtažena tak jako tak, bez ohledu na postoj jednotlivých států. Řada zemí černého kontinentu se totiž pořádně nedokázala vzpamatovat z dopadů celosvětové pandemie covidu-19 a už se musí potýkat s krizí potravinovou.
Velká část Afriky totiž dlouhodobě spoléhá na dodávky ukrajinského obilí, které spadly kvůli invazi na zlomek běžných objemů kvůli dlouhotrvajícím ruským blokádám ukrajinských přístavů. Negativní vliv na život řady afrických rodin mají také vyšší ceny ropy. Zdražily i rostlinné oleje či hnojiva.
Hladovět, nebo mrznout
Na hrozící hladomory, politickou nestabilitu a na to navazující masovou migraci upozornil v aktuálním rozhovoru s AP šéf Světového potravinového programu spadajícího pod OSN David Beasley. Uvedl, že když organizaci před více než pěti lety přebíral, hrozilo hladovění 80 milionům lidí. Toto číslo kvůli klimatickým problémům, pandemii a nyní následkům války na Ukrajině narostlo na 345 milionů.
I Beasley zmiňuje, že boje zastavily dodávky obilí z Ukrajiny. Země je přitom v běžné situaci schopná vyprodukovat potraviny, které stačí k nakrmení 400 milionů lidí. Válka rovněž podle Beasleyho výrazně omezila dodávky z Ruska, která je rovněž významným výrobcem potravin a druhým největším vývozcem hnojiv na světě.
Některé matky tak podle něj musí řešit dilema, zda koupit stolní olej a uvařit dětem jídlo, nebo zda raději koupit topný olej, aby mohly zatopit a nezmrznout. „Pokud tohle nezačneme rychle řešit, myšleno ještě letos, tak v roce 2023 budou problémy s dostupností potravin. A to bude peklo,“ varuje Beasley.
Upozornil, že v Africe 33 milionů malých farem poskytuje jídlo pro více než 70 procent tamní populace. A v současné chvíli chybí několik miliard dolarů, za něž by bylo třeba nakoupit hnojiva. Nedávnou dohodu umožňující obnovení vývozu obilí z ukrajinských přístavů považuje Beasley za dobrý začátek, ale „teď musíme to obilí rozhýbat, dostat ke všem hnojiva a ukončit války“.
