Zaskočilo mě, že se bojuje v našem kulturním okruhu, uvedl zpravodaj Szántó

Interview ČT24 s Jakubem Szántó (zdroj: ČT24)

Za takřka 25 let pohybu ve válečných oblastech jsem takhle velkou, takhle plošnou destrukci jako na Ukrajině viděl jen jednou, a to bylo na bojištích v severním Iráku, na místech, která se podařilo osvobodit z rukou Islámského státu. Tak zhodnotil v Interview ČT24 své zkušenosti z rusko-ukrajinské války zahraniční zpravodaj ČT Jakub Szántó. Ukrajinu navštívil během čtyřměsíčních bojů třikrát.

Pro současný vývoj na bojišti, kdy obránci Severodoněcku dostali v pátek rozkaz se stáhnout a válčí se o Lysyčansk, je důležité, jak je to v souladu s plány ukrajinského velení, domnívá se Szántó.

Připomněl, že k pádu Severodoněcku, dalšího velkého města, dochází po šesti týdnech destrukce. „Jestli bylo plánem ukrajinského velení nechat Rusy vykrvácet, tak je to celkem úspěšný plán, protože tam mají obrovské ztráty,“ konstatoval.

Zároveň však bude důležité, aby se ukrajinským veteránským jednotkám podařilo stáhnout. Tedy aby tyto de facto nejlepší jednotky, které Ukrajina má, nepadly do zajetí a mohly dál bojovat.

Zároveň pak Szántó ze své zpravodajské činnosti přímo na místě připomněl, že na jihu země se nyní Ukrajincům daří zatlačovat Rusy k Chersonu, což jejich morálku posiluje. Jak vojáků, tak civilistů.  

Náš svět se otřásl

Přes značné zkušenosti z různých válečných oblastí tyto boje zpravodaje ČT v něčem zaskočily. Na rozdíl od Aghánistánu, Iráku či Sýrie, které jsou daleko, „je Ukrajina náš kulturní okruh.“  

Připomněl, že mnoho Ukrajinců příšlo do Česka již před válkou. „Žijí tady a my je známe. Žijí podobným způsobem jako my.“ Otřásl se tak podle něho svět, o kterém jsme věřili, že v něm platí určitá pravidla. 

Potřeba jsou hlavně zbraně. Válka bude dlouhá

Ukrajinci podle zpravodaje potřebují v prvé řadě od Západu zbraně. „Jídlo mají, v tomto ohledu je Ukrajina schopna se o sebe postarat.“ Ze zbraní zmínil dalekonosné dělostřelecké systémy, které by Ukrajincům umožnily „odtlačit lidi“, kteří střílí na jejich města. Až je bude země mít, může se jí to podařit. 

Důležité jsou pro Ukrajince i další symboly, vítězství v Eurovizi či také čtvrteční udělení kandidátského statusu. Szántó ovšem dodal, že v tomto směru je čeká zklamání, až budou roky plnit náročné kapitoly jako podmínku pro vstup země do Evropské unie.  

Zpravodaj odhaduje, že válka bude dlouhá. Nevíme totiž, co si Rusko redefinovalo jako své vítězství poté, co se mu nepodařilo bleskové obsazení Kyjeva a sesazení ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského. 

U Ukrajiny je to podle něj jasné, osvobodit své území na úroveň 23. února, než začala tato válka. „Vypadá to, že válka bude trvat ještě hodně dlouho.“

Byli horší než německý wehrmacht

Ze své práce na Ukrajině vzpomněl například na 78letou pamětnici. Ta stejně jako za druhé světové války, ani nyní neodešla ze své vesnice, kde žila. Vesnici tehdy obsadili Němci, které pak vyhnali Ukrajinci a Rusové v Rudé armádě, a nyní ji obsadili Rusové, kteří už také odešli. 

Němci podle této pamětnice, když ves obsadili, tak ji dál neničili a lidi nechali být. Naopak Rusové ničili tuto vesnici takovým způsobem, jakým to wehrmacht nikdy nedělal, zmínil zpravodaj zkušenosti této seniorky. 

Rusové mají komplex méněcennosti vůči Západu

V rozhovoru se Szántó zamyšlel i nad postojem Rusů. V nich je obrovská nedůvěra a obrovský komplex méněcennosti směrem k Západu, řekl. A to už od doby cara Petra Velikého.

Ve své kulturní paměti podle něj mají, že jediným způsobem, jak dosáhnout, aby si jich Západ vážil, je pomocí síly. 

Propaganda pak rozvíjí kult vítězství ve Velké vlastenecké válce. A lidé podporují válku, která je jim prezentována jako obranná za udržení ruských zájmů. 

Být reaktivní a flexibilní

Szántó hovořil rovněž o vlastní žurnalistické práci na Ukrajině i v jiných válečných oblastech. „Novinařina v těchto zónách musí být velice reaktivní, flexibilní, je to nesmírně náročné na psychiku,“ řekl s tím, že za den udělá mnoho rozhodnutí. 

„Půjdeme doleva, nebo doprava, vyslyšíme varování, že do té vesnice nemáme jít, protože se tam bombarduje, nebo tam naopak pojedeme, abychom zjistili situaci, “ uvedl jako příklad. 

Zpravodaj tedy ví jen mlhavě, kam ten den dojede, kde bude spát, kdy budou živé vstupy pro televizi. To všechno velmi psychicky vyčerpává. A v případě práce na Ukrajině o to víc, že vidí, jak se život v relativně normální zemi, přes její různé dřívější problémy, najednou strašně změnil. 

Snášet toto vypětí mu pomáhá zejména rodina a její tolerance.