Severokrymský kanál na jaře 2014

Bude na Krymu poušť? Politické dilema pro Ukrajinu a technologická výzva pro Rusko

Velká část Krymu je závislá na vodě z Dněpru dodávané nejdelším evropským kanálem. Po ruské okupaci poloostrova ho Ukrajina zavřela. Leckde už kvůli tomu končí zemědělství a emigrují lidé. Třísettisícový Simferopol se letos bojí žízně. Rusko má miliardový plán na obnovu přehrady, který je však zatím jen na papíře. Nový ukrajinský premiér den po jmenování na začátku března řekl, že by země měla kanál otevřít, protože nemůže být zodpovědná za humanitární katastrofu. Jenže hned si vyslechl, že voda z něj proudí i na ruské vojenské základny. Kauzy si všímá mimo jiné web Svobodné Evropy.

 

„Ruský prezident Vladimir Putin slíbil vyřešit problém poloostrova s vodou, který je vadou na kráse jeho snahy zapsat se do dějin jako ten, kdo rozšířil území. Zatím však zůstává bez řešení a Krym čelí šest let po ruské okupaci vážnému nedostatku,“ píše korespondent RFE Tony Wesolowsky.

Na vysychajícím severovýchodě skončili pěstitelé rýže a dalších plodin náročných na vodu. Někteří lidé odtud odcházejí. Oblasti hrozí, že se promění v poušť.

Krymští správci vodovodů varovali na začátku února, že hlavnímu městu Simferopolu vydrží pitná voda jen asi sto dní. Zima totiž byla i na tamní poměry velmi suchá.

Kyjevské dilema

Ukrajina zažívá tvrdé politicko-strategické dilema: zda otevřít hráz napájející 403 kilometry dlouhý kanál vedoucí vodu z nádrže na Dněpru přes úzkou šíji a celou stepní část poloostrova.

Ten vznikal od šedesátých let a v době své největší slávy napájel farmy a vinice v širokém okolí, celkem 400 tisíc hektarů. Po rozpadu Sovětského svazu však jeho údržba zaostávala a v roce 2013 už dodával jen třetinu vody ve srovnání s vrcholem v 80. letech. Udržel při životě už jen 140 tisíc hektarů zemědělské půdy.

Po invazi a ukrajinském spuštění stavidel se z jeho vody v roce 2014 obdělávalo jen 17 tisíc hektarů.

Trasa Severokrymského kanálu
Zdroj: Wikimedia Commons

Bývalá ukrajinská vláda politicky spojená s prezidentem Petrem Porošenkem o obnovení neuvažovala. Dodávat vodu okupantům nešlo dohromady s jejím tvrdým postojem vůči agresi na Kremlu. Současná garnitura z týmu prezidenta Volodymyra Zelenského se však snaží o vstřícnější přístup.

Nový premiér Denys Šmyhal den po svém jmenování na začátku března v televizi naznačil, že uvažuje o zvednutí stavidla. „Je to věc humanitární odpovědnosti před obyvateli Krymu. Neschopnost dodat vodu povede k humanitární katastrofě. Nechceme být jejími tvůrci,“ prohlásil v talkshow Právo na moc.

Mezi kritiky ústupků Kremlu tato slova vyvolala silné pobouření. Premiér tak následující den vysvětloval svou motivaci: ujistit obyvatele Krymu, že na ně ukrajinská vlast nezapomněla. A dodal, že „z technických důvodů není možné rozdělit vodu na tu, která míří k lidem, a tu, která teče na vojenské základny“.

Výzva pro Kreml

Přestože ruské televize mohou z problému vinit Ukrajinu a dále její vládu vybarvovat jako cynickou hydru mučící žízní etnické Rusy, není situace pro Kreml zdaleka jednoznačná. Sám totiž musí nabídnout nějaké řešení. Jinak bude pošramocena jeho pověst ochránce Krymu.

Podle odhadů krymských úřadů přichází region kvůli přerušenému zavlažovnání o 14 miliard rublů (4,4 miliardy korun) potenciálních zemědělských výnosů ročně.

Zástupce prezidenta Vladimira Putina v Jižní federální oblasti Vladimir Ustinov vznesl téma v Moskvě na zasedání vlády. Ruskem dosazený šéf okupovaného Krymu Sergej Aksjonov mluví o miliardách rublů na vodohospodářské projekty včetně čističek vody v Krasnopěrekopsku a Jevpatorii a slibuje jejich dokončení v roce 2022.

Vedle toho se mluví o 25 mliardách rublů (asi osmi miliardách korun) na obnovu Mižhorské nádrže a přesměrování čtyř řek do ní. To by prý mělo zachránit alespoň Simferopol.

Sliby a plány zatím zůstávají na papíře. Lidé dál odcházejí a půda vysychá.