V Izraeli se konaly letos již druhé parlamentní volby. Premiér Benjamin Netanjahu je vyvolal předčasně, když nedokázal najít koaliční partnery. Podobně jako při dubnových volbách průzkumy předpovídaly těsný souboj pravicové Netanjahuovy strany Likud a centristické koalice Modro-bílí někdejšího náčelníka generálního štábu izraelské armády Bennyho Gantze. Volební místnosti se uzavřely ve 21 hodin našeho času.
Letos už druhý klíčový den pro Netanjahua. Izraelci opět volili parlament
Horizont: Izraelské parlamentní volby (zdroj: ČT24)
Po skončení hlasování začalo v Izraeli sčítání výsledků. Očekává se, že první odhady místní televize zveřejní krátce po uzavření volebních místností. V noci na středu by pak měly být postupně zveřejňovány oficiální výsledky.
Bylo to poprvé od založení Izraele před jednasedmdesáti lety, co se v jednom roce podruhé konaly předčasné volby. „Vítězství Likudu je možné, ale visí na vlásku,“ poznamenal před začátkem voleb politolog Abraham Diskin z jeruzalémské Hebrejské univerzity.
Zatímco k dubnovým volbám se přihlásil rekordní počet 47 stran, nyní se o křesla ve stodvacetičlenném parlamentu ucházelo 31 uskupení. Mnoho menších stran totiž spojilo své kandidátky s cílem překonat hranici 3,25 procenta, která podmiňuje vstup do parlamentu.
V 10:00 místního času (09:00 SELČ) činila účast podle volební komise 15 procent, což je zhruba o dva procentní body víc než touto dobou při volbách v dubnu. O volbách je v Izraeli den pracovního volna, což má přispět ke zvýšení účasti. Letos v dubnu celkově hlasovalo 69 procent oprávněných voličů. U arabských Izraelců byla účast necelých 50 procent.
Zároveň je více než pravděpodobné, že i nová vláda bude koaliční, neboť v izraelské historii se nikdy žádné straně nepodařilo získat většinu potřebnou k sestavení jednobarevné vlády.
Průzkumy předpovídají těsný souboj
Premiéru Netanjahuovi šlo v úterních volbách o každý hlas. Poslední průzkumy znovu předpověděly těsný souboj jeho Likudu s centristickou koalicí Modro-bílí.
Klání se konalo pět měsíců poté, co se Netanjahu prohlásil za vítěze voleb, ale nepodařilo se mu sestavit koaliční vládu. Tehdy obě dominantní uskupení získala shodných pětatřicet křesel.
„Menší strany na pravici se nebyly schopny domluvit. Předmětem koaličního karambolu se stala legislativa ohledně začleňování ultraortodoxních Židů do armády a pracovního trhu. Ti měli dosud výjimku z povinné vojenské služby. Díky tomu se v minulosti smířili se sekulárním státem Izrael. Demograficky ale tato skupina mimořádně narostla a stává se to ekonomickým i vojenským problémem, protože obrovská část občanstva neprochází armádou,“ vysvětluje blízkovýchodní zpravodaj ČT David Borek.
„Někde v pozadí tam byl ale možná obecnější problém, protože pravice je dlouho u vlády a některé menší strany možná měly pocit, že nechtějí být navěky drobným přívažkem velkého Likudu Benjamina Netanjahua,“ poznamenal zpravodaj.
Obvinění z korupce
Devětašedesátiletý Netanjahu je veteránem izraelské politiky. V čele vlády stál v letech 1996 až 1999 a znovu od března 2009. Úterní volby byly v jeho kariéře už páté.
Politik nicméně v současnosti čelí podezření z korupce ve třech kauzách. Než bude obviněn, má ho v říjnu vyslechnout generální prokurátor. Premiér tvrdí, že je obětí honu na čarodějnice.
S cílem zajistit si politické přežití a co nejvíce hlasů pro Likud Netanjahu vedl v uplynulých týdnech výraznou kampaň. Vítězství Likudu opakovaně prezentoval jako záruku bezpečnosti Izraele. Zároveň zdůrazňoval své blízké vztahy s prezidenty USA a Ruska – šéfa Kremlu Vladimira Putina osobně navštívil ve čtvrtek v Soči.
Netanjahu chce anektovat část Západního břehu Jordánu
Netanjahu také slíbil, že pokud Likud vyhraje volby, Izrael anektuje části Západního břehu Jordánu, což vyvolalo kritiku opozice, Palestinců, arabských zemí či OSN. V úterý plán odmítla i německá kancléřka Angela Merkelová, která zdůraznila, že Berlín nadále podporuje dvoustátní řešení.
„Jakákoliv anexe takovému procesu vždy škodí, nepomáhá mu, a proto s takovou politikou nesouhlasíme,“ zdůraznila. Německé ministerstvo zahraničí už minulý týden uvedlo, že pokud by izraelská vláda plánovaný krok skutečně provedla, „představovalo by to závažné porušení mezinárodního práva.“
Jordánský král Abdalláh II., s nímž Merkelová v Berlíně jednala, plány označil za katastrofu ve vztahu k řešení dlouholetého izraelsko-palestinského konfliktu. Poznamenal, že Netanjahuovo vyjádření, kterým je velmi znepokojen, bude mít přímý dopad na vztahy Izraele s Jordánskem i s Egyptem.
Západní břeh Jordánu a východní část Jeruzaléma obsadil Izrael za války v roce 1967. Tato území mají spolu s Pásmem Gazy tvořit budoucí palestinský stát, o jehož vznik Palestinci dlouhodobě usilují. Oblast je v současnosti domovem zhruba 600 tisíc izraelských Židů.
„V roce 2009 se Netanjahu v projevu přihlásil k budoucímu vzniku palestinského státu. Krátce poté bezprecedentním způsobem zastavil zahajování nových staveb obytného charakteru v osadách na Západním břehu Jordánu. Evidentně šlo tehdy o tlak z Washingtonu a ze strany prezidenta Baracka Obamy. Netanjahu se tehdy dal řadit mezi politicky středopravicové. V posledních letech je ale evidentní, že míří doprava,“ komentoval názorový obrat Borek.
Zpravodaj ČT Borek: Strany jsou vyčerpané, Modrá a bílá má stejný slogan i plakáty (zdroj: ČT24)
Likud versus Modro-bílí
Největšího rivala pro Netanjahua představuje koalice Modro-bílí, jejíž lídr Benny Gantz opakovaně upozorňuje na korupční kauzy, kterým Netanjahu čelí, a zdůrazňuje, že jeho strana by z těchto důvodů do koaliční vlády s Netanjahuem nevstoupila.
Gantz je podle expertů vnímán jako opatrnější a pragmatičtější než Netanjahu. Modro-bílí se prezentují jako otevřenější k mírovému procesu s Palestinci. Snaží se přitom získat hlasy od arabských Izraelců, kteří tvoří zhruba pětinu oprávněných voličů, ale mají tradičně nízkou volební účast.
Netanjahuova politická budoucnost by mohla záviset i na postupu nacionalistické a sekulární strany Izrael je náš domov někdejšího ministra obrany Avigdora Liebermana. Ten po dubnových volbách odmítl do kabinetu vstoupit bez záruky prosazení zákona o zavedení branné povinnosti pro ultraortodoxní židy.
V důsledku koaličního karambolu se v izraelském politickém systému více exponoval spor sekularismus versus religiozita. Strana Avigdora Liebermana poté zaznamenala skok o pět mandátů. Může pak být takzvaným kingmakerem, tedy tím, kdo řekne, jaká bude koalice. Lieberman už dříve prohlásil, že do koalice nepůjde, pokud v ní budou náboženské strany.
Čtyřtýdenní lhůta
O hlasy voličů usilovala také Sjednocená kandidátka čtyř arabských stran, koalice Pravice, kterou tvoří nacionalistická část pravicového spektra, levicová Strana práce, jež se spojila do koalice s centristickou stranou Most, a levicová koalice Demokratický svaz.
Do Knesetu by se podle průzkumů měla dostat i sefardská náboženská strana Šas či aškenázský náboženský blok Jednotný judaismus.
Po volbách se s šéfy izraelských stran setká prezident Reuven Rivlin. Za úkol bude mít vybrat stranu, která podle něj bude mít největší šanci sestavit koalici. Ta tak musí učinit do čtyř týdnů.