Slovensko se chystá na sobotní inauguraci zvolené prezidentky Zuzany Čaputové. S jejím nástupem do funkce končí dosavadní hlava státu Andrej Kiska. První nestraník v čele země aktivně využíval omezené pravomoci dané mu ústavou. Jeho mandát také provázely spory s tehdejším premiérem Robertem Ficem a pošramotila ho daňová kauza rodinné firmy. Slováci jsou ve vztahu k jeho politické budoucnosti rozdělení, Kiska však politiku opustit nehodlá a zakládá vlastní stranu.
Kiska jako první prezident odmítl navrženou vládu, problémy měl s Ficem i daněmi. V politice zůstává
Události: Andrej Kiska končí ve funkci prezidenta (zdroj: ČT24)
„Překročily se hranice, věci zašly příliš daleko a není cesty zpět. Dostali jsme se do chvíle, kdy vnímáme aroganci moci,“ prohlásil Kiska loni v březnu v projevu, kterým reagoval na situaci po vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Prezident vyzval k rekonstrukci vlády, což tehdejší premiér a šéf strany Smer-SD Robert Fico označil za volání po převratu.
Když Fico nakonec přece jen rezignoval, Kiska odmítl první variantu vlády, kterou mu nabídl nový premiér Peter Pellegrini (Smer-SD), a odsouhlasil mu až druhý návrh, což předtím žádný prezident neudělal.
V čase výbuchu nevole ze správy věcí veřejných na jaře 2018 se Kiska snažil uklidnit společenskou atmosféru v zemi, a to i za cenu, že mnozí, kteří mu drželi palce, nebyli spokojeni s tím, že podpořil svými kroky pokračování vlády stran Smer-SD, SNS a Most-Híd.
Právě Kuciakova vražda je zásadním mezníkem v Kiskově kariéře, míní politolog a slovakista Pavel Hynčica z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem. „Do té doby byl prezident větší části společnosti spíše lhostejný, ani neoslovoval, ani neodpuzoval,“ uvedl Hynčica a dodal, že po vraždě novináře se Kiska jasně postavil na liberální stranu politického spektra.
Slovenský prezident má sice v souladu s ústavou volné ruce při výběru premiéra, podle tradice se ale premiérem stává osoba, která se může opřít o většinu v parlamentu. Politoložka Aneta Világi z Univerzity Komenského v Bratislavě míní, že Kiska vnesl do slovenské společnosti obraz prezidenta jako důležitého vnitropolitického hráče.
„Kiska již v předvolebním boji sliboval určitou kontrolu a protiváhu vládě a ačkoli ústava neumožňuje vysloveně vyvažovat mocenské postavení vlády (podporované parlamentní většinou), Kiska využíval všechny ústavou dané pravomoci, aby upozorňoval, oddálil, případně odmítl ty kroky/iniciativy vlády, s nimiž nesouhlasil. Vytvořil tak ve společnosti očekávání, že prezident má plnit i tuto vnitropolitickou funkci – kontrolovat ostatní politiky a upozorňovat na neduhy v politice a společnosti,“ uvedla politoložka.
Kiska podle ní svým chováním jakoby navázal na tradici Michala Kováče, který byl prvním prezidentem samostatného Slovenska po rozpadu společného státu Čechů a Slováků v roce 1993 a který se mnohokrát postavil tehdejšímu premiérovi Vladimíru Mečiarovi. Naopak Kiskův předchůdce Ivan Gašparovič odpovídal spíš představě prezidenta coby státníka, který reprezentuje zemi navenek, dodala Világi.
Spor o ústavní soudce
Slovenský prezident má podle ústavy spíše omezené pravomoci, může ale například blokovat nominace vlády a parlamentu na obsazení vedoucích představitelů některých úřadů. Kiska toho využil zejména v oblasti soudnictví, jehož stav kritizoval v předvolební kampani.
Tři roky se tak táhl spor o jmenování ústavních soudců. Kiska po svém nástupu do funkce odmítl až na jednoho všechny kandidáty na ústavní soudce, které mu předložil vládní stranou Smer-SD ovládaný parlament. Zdůvodňoval to podle něj nedostatečnou odbornou způsobilostí kandidátů. Spor ukončil až ústavní soud, který rozhodl, že prezident porušil práva kandidátů. Kiska poté ustoupil a soudce jmenoval.
Další neobvyklý krok v souvislosti s ústavním soudem učinil Kiska letos v dubnu, kdy jmenoval několik nových soudců navzdory tomu, že parlament zvolil jen část z potřebného počtu kandidátů. Prezidentská kancelář to označila za „výjimečné opatření k zajištění řádného chodu ústavního soudu“, jehož činnost byla po vypršení mandátů většiny soudců paralyzována.
Právníci se neshodli v názoru, zda Kiska může jmenovat nové soudce i z menšího počtu kandidátů. Například bývalý předseda ústavního soudu Ján Kľučka se domnívá, že Kiska měl počkat, až parlament dodá plný počet nominovaných soudců. I sám prezident později oznámil, že další soudce jmenuje, až poslanci doplní potřebné kandidáty, jak to vyžaduje ústava.
Už předtím dal Kiska také jasně najevo, že nejmenuje předsedou ústavního soudu expremiéra Roberta Fica, který se o post hodlal ucházet. Fico se nakonec rozhodl na funkci nekandidovat.
Sporů s Ficem bylo několik
Právě spory s tehdejším premiérem Ficem doprovázely Kisku po většinu jeho mandátu, přičemž mnohé se týkaly zahraniční politiky. Kiska je na rozdíl od Fica kritikem Ruska kvůli válce na Ukrajině, podporuje protiruské sankce a kritizoval Ficovu vládu, že podobně jako jiné státy nevyhostila ruské diplomaty v reakci na otravu bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dcery v Británii.
V migrační krizi se Kiska vyslovil pro pomoc uprchlíkům, zatímco Slovensko pod vedením Fica odmítlo přerozdělování migrantů na základě povinných kvót mezi členské země EU a toto rozhodnutí napadlo u unijního soudu. Sociolog Michal Vašečka z Bratislava Policy Institute dodal, že si Kiska „v čase příklonu velké části politických elit na Slovensku i ve střední Evropě k radikálním vyjádřením a řešení tzv. migrační krize zachoval střízlivý odstup od tématu a nepřiléval olej do ohně radikalizace veřejného diskurzu na toto téma“.
Kiska je dlouholetým kritikem politiky Smeru-SD a Roberta Fica osobně a i tato nová strana bude zřejmě mobilizovat voliče, kteří se vymezují vůči Ficovi, příp. jsou zklamaní ze skandálů kolem strany Smer-SD.
Vašečka také míní, že se Kiska „na rozdíl od velké části politické elity na Slovensku postavil růstu extremistů v zemi a snažil se jasně stanovovat hranice toho, co je ve svobodné společnosti přijatelné, a co už ne“. Jako zlo, které chce ze Slovenska udělat xenofobní nacionalistický stát, vnímá Kiska krajně pravicovou stranu Kotleba-Lidová strana Naše Slovensko (LSNS). V jejím čele stojí bývalý župan Banskobystrického kraje Marian Kotleba, kterého Kiska označil za fašistu.
Nová strana bude zřejmě umírněně konzervativní
Kiska už loni vyhlásil, že se nebude ucházet o druhý mandát, ale že v politice chce zůstat. Dlouho však nebylo zcela jasné, jakým způsobem se hodlá dál angažovat. Teprve letos na jaře oficiálně oznámil, že založí vlastní politickou stranu, k níž by měl podrobnosti sdělit příští týden.
Z toho, co je dosud známo, podle slovenských médií vyplývá, že se strana bude snažit oslovit konzervativnější voliče než liberální hnutí Progresivní Slovensko, jehož členkou byla i zvolená prezidentka Zuzana Čaputová a které ve spolupráci se stranou Spolu vyhrálo nedávné volby do Evropského parlamentu.
Do nové strany vstoupí například Juraj Šeliga, který stál v čele iniciativy Za slušné Slovensko, jež organizovala protesty po Kuciakově vraždě. Členem bude i starosta obce Spišský Hrhov Vladimír Ledecký, který se proslavil úspěchy v integraci Romů. Podle slovenského Denníku N dostali nabídku stát se členem strany i primátor Nitry Marek Hattas, primátor Hlohovce Miroslav Kollár či dosavadní europoslankyně Jana Žitňanská.
Slovakista Hynčica předpokládá, že strana se bude moci opřít o Kiskovy skalní příznivce, což by jí mohlo pomoci se prosadit. Nevýhodou by ale mohla být skutečnost, že bude cílit na stejné voliče jako ostatní opoziční strany.
„V tomto směru se dá očekávat též zostření konkurenčního zápasu mezi těmito subjekty, přičemž nevýhodou Andreje Kisky budou jeho četné skandály, které budou političtí protivníci využívat a přispívat tak k delegitimizaci jeho politického subjektu tím spíše, pokud v jeho politice budou převažovat morální apely,“ podotýká politolog.
Kiskova firma musela doplatit daně
Kiska například v květnu řekl německému deníku Die Welt, že se skrze svou novou stranu chce angažovat proti údajnému vlivu mafie na chod slovenského státu. Už ve své předvolební kampani pak Kiska kladl důraz na slušnost v politice a ve svém inauguračním projevu mimo jiné řekl, že je připravený povzbuzovat lidi, kteří vyznávají slušnost a morálku a veřejně se angažují.
Jeho mandát však poznamenala daňová kauza rodinné firmy KTAG, která účtovala do nákladů výdaje na Kiskovu propagaci před prezidentskými volbami v roce 2014. Daňový úřad tyto náklady neuznal a společnosti doměřil DPH a později také daň z příjmů v celkovém objemu několika desítek tisíc eur. Následně KTAG podala sérii opravných daňových přiznání.
Pochybení KTAG již v minulosti prověřovala policie, která ale vyšetřování ukončila s odůvodněním, že trestnost činu zanikla, protože KTAG dodatečně zaplatila daň během policejního vyšetřování. Prokuratura ale nařídila obnovit vyšetřování a letos na jaře byl v případu obviněn jeden z jednatelů společnosti.
Kiska považuje stíhání za mstu expremiéra Fica za to, „že jsem mu jako prezident odmítl slíbit politický důchod na ústavním soudu“. Prezident dále očekává, „že až v červnu skončí můj mandát prezidenta Slovenské republiky, budu obviněn i já osobně“. Kiska byl totiž před složením prezidentského slibu rovněž jednatelem KTAG. Fico označil Kiskova obvinění za směšná a už poněkolikáté ho nazval „daňovým podvodníkem“.
Další spory: vládní letka a pozemky
Otevřený spor mezi Kiskou a Ficem propukl také na jaře 2017 kvůli využívání vládní letky ke Kiskově přepravě za rodinou do Popradu. Kiska tehdy řekl, že o využívání vládních letounů ho z důvodu jejich nízké vytíženosti požádal sám tehdejší ministr vnitra a Ficův spolustraník Robert Kaliňák. Ten zase tvrdil, že tím mínil pouze pracovní cesty. Kiska nakonec souhlasil s tím, že nebude létat domů tak často.
Obrazu prezidenta nepomohl ani soudní spor o vlastnictví pozemků ve Veľkém Slavkově pod Tatrami, který Kiska nakonec prohrál. Kiska tvrdil, že pozemky nabyl v dobré víře, což ale žaloba podle listu Sme opakovaně zpochybňovala a upozornila mimo jiné na neochotu protistrany předložit listiny potvrzující vlastnictví.
Polovina Slováků chce, aby Kiska z politiky odešel
Kiska sice stále je nejdůvěryhodnějším slovenským politikem – podle březnového průzkumu mu důvěřuje až 57 procent obyvatel a devět procent by určitě volilo jeho novou stranu (31 procent pak pravděpodobně). Jiný průzkum z konce března ale uvádí, že si 49 procent Slováků přeje, aby v politice skončil. Aby založil vlastní stranu, resp. aby se připojil k některé již existující, upřednostňuje vždy necelých dvacet procent lidí.
Podle průzkumu z konce května by jeho strana získala necelých jedenáct procent hlasů. Podle Vašečky tento průzkum také naznačil, že by Kiskova strana nemusela brát voliče jen zavedeným stranám demokratické opozice, ale oslovuje i nevoliče a nerozhodnuté.
„Pokud by to tak zůstalo a strana Andreje Kisky by byla schopna přidávat i další, může se stát faktorem, který v parlamentních volbách na jaře 2020 může přinést reálnou možnost vytvoření vládní koalice bez Smeru-SD a SNS. To vše ale bude muset být potvrzeno dalšími výzkumy,“ doplnil sociolog. Nejnovější průzkum ze začátku června však dává Kiskově straně jen šest procent hlasů.
Vliv Andreje Kisky na vývoj slovenské společnosti se přeceňuje, z velké části nebyly jeho postoje příliš autentické a byly formovány jeho poradci, hlavně (sociologem, politikem a diplomatem) Martinem Bútorou a (právníkem) Jánem Mazákem.
Podle Világi by šance Kiskovy strany ve volbách mohly vzrůst, pokud by spolupracovala s uskupeními Progresívne Slovensko a Spolu, které v koalici vyhrály eurovolby. „Nepředpokládám však, že by se Kiskova strana automaticky stala lídrem opozice. Tak výrazná podpora ji v krátkém čase zřejmě nečeká,“ domnívá se politoložka.
Spojoval, nebo rozděloval?
Podle Vašečky se bude na Kisku s odstupem času vzpomínat jako na „nečekaného spojence občanské společnosti a politických sil nesoucích étos listopadu 1989 proti aroganci moci a její koncentraci v rukou oligarchů“. Sociolog oceňuje i to, že Kiska v zahraničí reprezentoval Slovensko jako zemi „vyznávající hodnoty liberální demokracie“.
Pavel Hynčica však míní, že tím, že se Kiska jasně přidal na jednu stranu „zostřeného politického zápasu“, působil také jako aktér „zřetelně přispívající k prohlubování dlouhodobě rozdělené slovenské společnosti“.
Aneta Világi vidí Kiskovu stopu v tom, že stoupá počet úspěšných nestraníků ve velké politice. Zatímco dříve se podle ní nestraníci prosazovali spíše na lokální úrovni, po Kiskově vítězství v prezidentských volbách vzrostl počet nestraníků ve funkcích županů. „I letošní prezidentské volby se nesly v duchu ‚nestranickýchʼ kandidátů do té míry, že oba hlavní rivalové deklarovali distanc od strany, která je nominovala,“ uzavřela politoložka.
Čaputová totiž během kampaně rezignovala na post místopředsedkyně uskupení Progresívne Slovensko, které ji navrhlo, a její soupeř Maroš Šefčovič se zase snažil upozadit, že jako nestraník kandidoval s podporou vládní strany Smer-SD. Z tohoto „souboje nestraníků“ vyšla nakonec vítězně Čaputová, která se funkce ujme v sobotu. A kterou v kampani podporoval i končící prezident Kiska.
Narodil se 2. února 1963 v Popradu. Po absolvování elektrotechnické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě pracoval jako projektant.
Počátkem 90. let odjel na rok a půl pracovat do USA, kde mimo jiné prodával v obchodu na benzinové pumpě. Po návratu na Slovensko začal podnikat.
Nejprve se zabýval dovozem šperků a obchodováním s nimi. V roce 1996 spolu se svým bratrem a bratrancem založil společnost Tatracredit, která provozovala katalogový obchod Triangel, nabízející zboží na splátky, a později také úvěrovou společnost Quatro.
V roce 2005 své podíly ve zmíněných firmách prodal slovenské Všeobecné úverové bance. Na prodeji vydělal v přepočtu přes deset milionů eur. Přibližně desetinu této sumy následně věnoval na rozjezd nadace Dobrý anděl (Dobrý anjel), která na Slovensku i v ČR poskytuje pomoc rodinám, jež se dostaly do finančních problémů v důsledku závažné nemoci svého dítěte.
Podnikání se zcela nevzdal. V době svého zvolení hlavou státu v březnu 2014 figuroval na Slovensku podle svých slov ve dvou firmách, které se zabývají správou majetku. V Česku byl podle tehdejších informací akcionářem ve třech společnostech.
V roce 2011 získal slovenské ocenění Křišťálové křídlo v oblasti filantropie, v roce 2006 mu slovenský časopis Trend udělil cenu Manažer roku.
Kiska je celoživotním nestraníkem. Ve svých devatenácti letech se ucházel o vstup do komunistické strany, nebyl ale přijat.
Zdroj: ČTK
Slovenský prezident Andrej Kiska