V Turecku začalo referendum o klíčových ústavních změnách. Pokud se pro ně občané vysloví, zásadním způsobem se rozšíří prezidentské pravomoci a politický systém se změní z parlamentního na prezidentský. Jde o zkoušku demokracie v této muslimské zemi. Podle vlády povede posílení pravomocí prezidenta k větší stabilitě, odpůrci ale varují před odklonem k diktatuře v čele s Recepem Tayyipem Erdoganem.
- K volebním urnám má právo přijít 55 milionů Turků.
- Volební místnosti budou v neděli otevřeny do 15:00 nebo 16:00 SELČ, protože hlasovací doba je v západním a východním Turecku o hodinu posunuta.
- Podle aktuálních průzkumů je turecká společnost rozdělená téměř přesně na polovinu.
- Předběžné výsledky referenda by měly být známy kolem půlnoci našeho času.
- Svůj hlas v rámci referenda již mohli odevzdat Turci v diaspoře. Podle volební komise přišlo z 57 zemí přes 1,3 milionu hlasovacích lístků.
Turecké referendum
- 23:29
Děkujeme vám za sledování naší on-line reportáže, která v tuto chvíli končí. O dění v Turecku však budeme na webu ČT24 informovat i nadále.
- 23:15
Turecká volební komise potvrdila vítězství zastánců změn ústavy, které posílí pravomoce hlavy státu. Sečíst zbývá asi 600 tisíc hlasů. Oficiální výsledky budou zveřejněny za 11 až 12 dnů, uvedla komise.
- 22:42
Rada Evropy vyzvala tureckou vládu, aby uvážlivě zvažovala všechny další kroky. "Je nanejvýš důležité, aby byla zajištěna nezávislost soudnictví v souladu s principy zakotvenými v evropské konvenci o lidských právech," uvedl v prohlášení její generální tajemník Thorbjorn Jagland.
Armáda jako garant sekulární ústavy
Návrh změn ústavy předpokládá, že se příští parlamentní a prezidentské volby budou konat v roce 2019. Prezidentský mandát bude pětiletý a ucházet se o něj bude možné maximálně dvakrát. Současný prezident Erdogan by se tak mohl udržet ve funkci do roku 2029.
Změny, které chce uzákonit, jsou skutečně historické. Po rozpadu Osmanské říše udělal nacionalistický vůdce Kemal Atatürk v roce 1923 z Turecka moderní sekulární republiku, když zakázal mimo jiné zahalování celého těla. Zemi nasměroval k demokracii a tržnímu hospodářství.
Po jeho smrti se snažila sekulární ústavu po dlouhá desetiletí chránit armáda. Turecko zažilo řadu vojenských převratů. Poslední pokus o puč z loňského července se ale Erdoganovi podařilo potlačit. Armádě se nelíbil směr, jakým se země za jeho vlády v posledních letech ubírá.
Prezident si postupně uzurpoval stále větší moc. V parlamentu má svého spojence – islámskou Stranu spravedlnosti a rozvoje (AKP), kterou založil v roce 2001 a která je umírněnou odnoží tureckých islamistických hnutí zakázaných v 90. letech.
Zpočátku se partaj soustředila na ekonomické reformy či přístupové rozhovory s Evropskou unií. Poslední roky ale tvoří většinovou vládu, jež zrušila zákazy zahalování v institucích či přeměnila mnohé světské školy na náboženské. Tím si vysloužila kritiku, že se snaží zvýšit vliv islámu ve společnosti.
Z parlamentní demokracie oficiálně prezidentský systém
Pokud většina Turků řekne v referendu „ano“, dlouholetý lídr AKP Erdogan převezme pravomoci premiéra. Prezident bude moci jmenovat vládní ministry a vysoce postavené úředníky, stejně jako polovinu členů nejvyššího soudního orgánu v zemi. Dále bude rozhodovat o vyhlášení výjimečného stavu, rozpuštění parlamentu a bude moci vydávat zákony pomocí dekretů.
„Formálně by se zakotvily pravomoci, které už Erdogan stejně používá. Bude mít prakticky neomezenou moc. Z počátku měl z hlediska Evropy poměrně rozumnou politiku, když ale jeho moc sílila, ukázalo se, že mu jde hlavně o posilování vlastní moci,“ uvedl v březnu v pořadu Devadesátka ČT2 turkolog Tomáš Laně, který dříve působil v Turecku jako velvyslanec.
Novinkou má být i trestní odpovědnost prezidenta, podle turkologa to ale nic neznamená. „Dovedete si představit, že by strana, jejíž zakladatel je prezidentem a která má většinu v parlamentě, byla schopná prezidenta popohnat k odpovědnosti?“ konstatoval Laně. Turecko by se podle něj těžko dalo považovat za demokracii z hlediska kodaňských měřítek.
Připomněl, že velkou transformaci Turecka slibuje Erdogan k roku 2023, kdy uplyne 100 let od založení republiky. Nemyslí si ale, že by se nyní republika mohla změnit na sultanát. „Erdogan si ale dělá nároky na vedení sunnitské muslimské komunity, takže jisté tendence tam jsou,“ podotkl Laně.
Jde nám o stabilitu, tvrdí zastánci změn
Erdogan a jeho příznivci tvrdí, že změny přinesou skutečnou demokracii a zrušení přebytečné byrokracie. Posílením prezidentských pravomocí chtějí údajně předejít politickému chaosu, jenž vznikal za dřívějších koaličních vlád. V roce 2001 turecká lira během hospodářské krize klesla natolik, že odpor veřejnosti k tehdejším lídrům otevřel AKP cestu k moci.
Ústavní změny podle prezidenta přinesou stabilitu a modernitu v rámci „Nového Turecka“. „Chci vládnout své zemi podobně jako manažer firmy. Proč? Aby bylo možné rychle vést, urychleně přijímat rozhodnutí,“ řekl Erdogan kanálu A Haber.
Jako argument používá hlavně krize posledních let, které je třeba efektivně řešit – ať už se jedná o válku v Sýrii, kde Turci donedávna zasahovali na straně rebelů a jež přivedla do Turecka tři miliony běženců, atentáty ze strany Islámského státu nebo boje s kurdskými povstalci.
Uzákoníme si diktátorský režim, varují kritici
Kritici změn přitom tvrdí, že za většinou problémů stojí právě Erdogan. Nová ústava by podle nich de facto uzákonila diktátorský režim, protože by oslabila parlament a omezila systém brzd a protivah fungující mezi zákonodárnou, exekutivní a soudní mocí.
„Prezident by měl pravomoc rozpustit parlament z jakýchkoliv důvodů, což je demokratickým prezidentským systémům cizí,“ uvedla Benátská komise, což je poradní orgán Rady Evropy.
Opozice má obavy ze zhoršujících se vztahů s Evropou, s níž je Turecko spjato zejména kvůli obchodu. Pokud jde o domácí půdu, varuje, že během tří let Erdoganova prezidentství roste cenzura a Turecko posílá do vězení více novinářů než kdokoli jiný – většinou to zdůvodňuje tím, že jde o zvědy či stoupence teroristických skupin.
Naděje na konsenzus v turecké politice by kvůli takové moci prezidenta vyhlasly, míní docent mezinárodních vztahů Ahmet Kasim Han z univerzity Kadi Has v Istanbulu. Brány populismu by se tak v Turecku otevřely dokořán, řekl v souvislosti s nástupem Donalda Trumpa a protiimigračními politickými silami v Evropě.
Kampaň: Zastrašování a rebelie u Erdoganovy spojenecké strany
Proti Erdoganovi stojí opoziční levicové partaje – prokurdská Lidově demokratická strana (HDP) a Republikánská lidová strana (CHP), ale i část odpadlíků z nacionalistické Národní strany akce (MHP), jež tradičně hlasuje v souladu s AKP.
Klíčovou ránu by mohla Erdoganovým plánům uštědřit bývalá ministryně vnitra Meral Aksenerová z MHP, jež si myslí, že by na straně kampaně „ne“ mohla přetáhnout 80 procent nacionalistických voličů, přestože MHP patří mezi nejmenší strany v parlamentu.
„V parlamentním systému máte brzdy a protiváhy. Zde nic takového není. Je to zastaralé, monstrózní. Každý, kdo by měl takové pravomoci, by zešílel. Já rozhodně,“ říká Aksenerová o vládním návrhu. Sama musela ze strany odejít a několik jejích shromáždění bylo zakázáno či zrušeno.
Představitelé opozice si stěžují na zastrašování ze strany režimu. Už od červencového pokus o převrat probíhá zatýkání opozičních zákonodárců, aktivistů a novinářů. Vláda nechala uzavřít desítky mediálních organizací a podle Erdoganových kritiků si uzurpovala téměř celý mediální prostor.
„V demokracii si lidé mohou vybrat, co chtějí. Právo vybrat si bylo nyní občanům uzmuto, jelikož slyší jen jeden hlas, který říká ano,“ postěžoval si Barıs Yarkadas z CHP.
Ve vězení jsou desítky poslanců z HDP včetně Selahattina Demirtase. „Jediný vůdce, který může vést dobrou kampaň proti Erdoganovi je Selahettin Demirtas. Jeho zatčení znamená, že Erdogan dostal svého nejsilnějšího soupeře ze hry,“ konstatoval poslanec HDP Mithat Sancar.
Naštvaný Erdogan hřímal o nacistech
Podle průzkumů je turecká společnost rozdělená takřka přesně na polovinu, výsledek referenda je tak nejistý. Ankara proto měla zájem rozjet naplno kampaň i v zahraničí, kde žijí miliony Turků.
Nejprve narazila v německých městech, jež zakázala tureckým politikům agitovat, ještě víc se ale situace vyhrotila v Nizozemí, které mělo těsně před klíčovými volbami, v nichž měla šanci na úspěch Wildersova protiislámská Strana svobody.
Země o turecké kampani nechtěla ani slyšet, tamnímu šéfovi diplomacie zakázala v zemi přistát a vyhostila tureckou ministryni pro záležitosti rodiny. Erdogan pak začal unijní státy osočovat z užívání nacistických praktik, což napětí ještě vystupňovalo.
Jde o výjimečnou situaci, prohlásil turkolog Laně, jenž připomněl článek 41 Vídeňské úmluvy o diplomatických stycích.
„Diplomaté, a tím se zřejmě myslí i ministři, se nesmí vměšovat do diplomatických záležitostí hostitelské země a musí komunikovat s hostitelskou zemí výhradně přes ministerstvo zahraničí, což se nestalo a Turecko se chovalo vůči Nizozemsku poměrně vyzývavě,“ podotkl expert.
„Ano“ potvrdí status quo, „ne“ je šancí pro opozici
Pokud Turecko skutečně odsouhlasí ústavní změny, formálně bude zaktoven status quo, což by byl zřejmě nejlepší scénář pro investory. „Erdogan už má všechny pravomoci, a tak pro trhy, zejména pro cizince, by to neznamenalo žádnou změnu,“ řekl agentuře Blooberg stratég firmy Guillaume Tresca Credit Agricole SA v Paříži.
Je takřka jisté, že Erdogan v případě neúspěchu neodstoupí. Někteří analytici si myslí, že by místo toho mohl tlačit na vyhlášení předčasných parlamentních voleb už tento podzim. Ty regulérní se mají konat až v roce 2019. Pro trhy by tato možnost znamenala destabilizaci.
„Erdogan se nevzdá, najde způsob, jak výsledek obejít. To přinese nejistotu. A trhy nenávidí nejistotu,“ podotkl Tresca. Možné je i to, že režim výsledek referenda z nějakého důvodu v případě své prohry neuzná.
Turkolog Laně předpovídá, že ani v případě výhry tábora „ne“ se nic nezmění, protože Erdogan má už nyní ve svých rukou téměř absolutní moc. „Ale byla by tam jistá možnost, že by posílily některé vůči Erdoganovi kritické strany a dostaly se do parlamentu. Myslím, že by se existující strany v parlamentu (hlavní opoziční CHP a část nacionalistů), mohly stát vážnou opozicí, kterou v současné době nejsou,“ konstatoval odborník.
Poslanec opoziční Lidové demokratické strany (HDP) Garo Paylan doufá, že případné „ne“ v referendu povzbudí Erdoganovy spojence, kteří se podle něj teď bojí ozvat. „Vím, že polovině (Erdoganových) poslanců se jeho ideologie nelíbí,“ podotkl zákonodárce. Reformní síly v AKP by prý v případě odmítnutí změn mohly na Erdogana vyvinout tlak, aby se odklonil od autoritářského kurzu.
Turecko-unijní vztahy upadají tak jako tak
Dojít by mohlo i na zmrazení přístupových jednání s EU. „V současné době stejně jednání nepokračují, nejdou dopředu už dvanáct let,“ upozornil Laně. Zdůraznil však, že ekonomické provázání Evropy s Tureckem zabraňuje případnému většímu konfliktu.
„Posledních 100 let se Turecko snažilo civilizačně přiblížit Evropě. Za tu dobu země vychovala tolik generací, které se odklonily od veřejného proklamování náboženské identity, že je stále můžeme považovat ze zemi, která není nepřátelská,“ je přesvědčen turkolog.
Sám Erdogan už ale sliboval po referendu „diplomatickou revoluci“ a plánuje i další referendum – tentokrát o tom, zda by Turecko mělo snahy o připojení k Unii ukončit.
Pro Evropu je ale nyní klíčový osud migrační dohody s Ankarou, díky níž se podařilo zastavit enormní vlnu migrantů do Evropy. Turecký režim už několikrát vyhrožoval, že dohodu vypoví – naposledy právě kvůli zákazu agitace tureckých politiků v unijních zemích.
