Turci žijící v cizině začali hlasovat v referendu o rozšíření prezidentských pravomocí. V diaspoře žijí asi tři miliony Turků s volebním právem, polovina z nich v Německu. Ti mohou výsledek výrazně ovlivnit, protože se jedná o jeden z největších volebních okrsků. V samotném Turecku se referendum uskuteční 16. dubna.
Turci, kteří žijí v zahraničí, mohou své hlasy odevzdávat na letištích, tureckých hraničních přechodech a také na diplomatických misích v mnoha evropských zemích. Nejvíce, asi jeden a půl milionu oprávněných voličů, žije v Německu, kde jsou hlasovací místnosti ve 13 městech. U některých z nich se během prvního hlasovacího dne vytvořily fronty.
Právě Turci žijící v Německu mohou výsledek referenda výrazně ovlivnit, protože tvoří jeden z největších tureckých volebních okrsků. Zanedbatelné nejsou ani turecké komunity ve Francii nebo v Nizozemsku. Celkem má právo volit asi 55 milionů Turků, zajistit si podporu třímilionové diaspory je tak pro tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který chce změnou ústavy výrazně posílit své pravomoci, důležité.
Volební účast Turků v zahraničí, kteří musí svůj hlas odevzdat osobně, nikoliv korespondenčně, při minulých volbách v listopadu 2015 činila 40 procent. Erdogan má u Turků v cizině vyšší podporu než doma. Zatímco celoturecký průměr Erdoganovy strany AKP činil 48 a půl procenta, přičemž ve velkých městech ji volilo méně lidí než na venkově, v Německu pro partaj hlasovalo 60 procent, v Nizozemsku dokonce 70 procent zúčastněných.
I z toho důvodu se Erdogan pokouší své voliče mimo vlast zmobilizovat. S touto strategií má ostatně nedávné pozitivní zkušenosti. Když v červnových volbách v roce 2015 ztratila AKP v parlamentu nadpoloviční většinu, vypsal Erdogan volby nové. Před nimi stranické špičky mocně zatlačily na krajany za hranicemi, v důsledku čehož se jich k urnám dostavilo o 10 procent více a strana tak většinu znovu získala.
Společným nepřítelem k absolutní moci
Právě proto turecké referendum vzbuzovalo v posledních týdnech v Německu, ale i v dalších evropských zemích tak silné kontroverze. Přesvědčovat voliče ve prospěch ústavních změn chtělo ve spolkové republice několik tureckých ministrů, řada měst však jejich vystoupení zrušila.
Ankara posléze metody Berlína i německé kancléřky Angely Merkelové přirovnala k nacistickým a počastovala evropské státníky řadou dalších nelichotivých až výhružných komentářů. Erdogan kupříkladu varoval, že pokud Evropa nepřehodnotí své postoje, její občané se nikde ve světě nebudou moci bezpečně pohybovat po ulicích.
Podle průzkumů veřejného mínění nepanuje s plánovanými ústavními změnami takové nadšení, jak turecký prezident předpokládal. To je podle pozorovatelů jeden z důvodů, proč se Ankara snaží vyhrotit spory s evropskými zeměmi. Soudí, že Erdogan chce strhnout podporu tureckých voličů na svou stranu vymezením se vůči vnějšímu nepříteli.
„Turci jsou nacionalisté. A dovedu si představit, že daleko od své vlasti nevidí situaci v ní. Nýbrž vidí situaci toho, jak se jejich země prezentuje navenek a nakolik prokazuje svou mezinárodní sílu a autoritu. To může být pro některé lidi důležitější, protože nejsou doma, nejsou potlačována jejich práva. Je to samozřejmě můj názor,“ domnívá se bývalý český velvyslanec v Turecku Tomáš Laně.
Superprezidentské Turecko
- 18článkový reformní balíček spojí moc tří legislativních úseků pod jeden výkonný – s prezidentem v jeho středu.
- Hlava státu bude moci dosazovat ministry, veřejné činitele i téměř polovinu vrchních soudců.
- Reforma umožní prezidentovi vydávat dekrety, vyhlašovat výjimečný stav nebo rozpustit parlament.
- Hlava státu také bude moci mít vazby na svou politickou stranu. Na druhou stranu bude trestně odpovědná.
- Parlament přijde o své právo na interpelace.
- Parlamentní a prezidentské volby budou probíhat současně, každých pět let.
- V případě prosazení změn může Erdogan setrvat v úřadě až do roku 2029.
Ústavní změny, které již s tříčtvrtinovou podporou schválil parlament a definitivně o nich rozhodne až dubnové referendum, mají především výrazně posílit postavení tureckého prezidenta. Podle kritiků by z něj učinily neomezeného vládce. Funkce předsedy vlády by byla zcela zrušena a prezident by získal její pravomoci. Stejný osud by postihl také většinu kontrolních mechanismů.
V případě schválení změny bude prezident moci vybírat a měnit ministry, ohlašovat výjimečná opatření, vládnout pomocí dekretů bez součinnosti parlamentu nebo rozpustit zákonodárný sbor. Poslanci by na vládu a ministry mohli dohlížet už jen formou písemných prohlášení. Zrušil by se institut interpelací.
Reforma by rovněž rozšířila parlament ze současných 550 na 600 křesel, volby do něj by se konaly po pěti letech společně s prezidentskými, nikoliv po čtyřech, jak tomu bylo dosud. Minimální věk pro kandidaturu do parlamentu by se snížil ze současných 25 na 18 let.
Krom toho by se také změnil chod nejvyššího justičního orgánu v zemi. Počet členů Nejvyšší rady soudů a prokurátorů by se snížil z 22 na 13. Čtyři z nich by jmenoval sám prezident, přičemž by radu řídil ministr spravedlnosti rovněž jmenovaný prezidentem. Jeho tajemníkem by byl stálý člen rady, zbylých sedm členů by zvolil parlament.
V případě, že by se Turci v referendu vyslovili pro a Erdogan by zvítězil v prezidentských volbách, jak vyplývá z průzkumů veřejného mínění, mohl by v čele země setrvat až do roku 2029. Sám Erdogan silný prezidentský mandát hájí tvrzením, že Turecku zajistí stabilitu.
