PROFIL: Senátor Pavel Fischer usiluje o Hrad už podruhé

Osobní a profesní život

Narodil se 26. srpna 1965 v Praze. Vystudoval češtinu a francouzštinu na Karlově univerzitě a ve studiích pokračoval ve švýcarském Centre International de Formation Chrétienne a francouzské École Nationale d’Administration. Francouzštinu poté vyučoval na pražském gymnáziu. Zastával také post osobního sekretáře pozdějšího biskupa Františka Lobkowicze.

Fischer na přelomu tisíciletí působil v Kanceláři prezidenta republiky, nejprve jako poradce Václava Havla, později vedl politický odbor. V letech 2003 až 2010 byl českým velvyslancem ve Francii a v Monaku, poté pracoval na ministerstvu zahraničí. Po odchodu z Černínského paláce působil jako ředitel organizace STEM. Pavel Fischer je ženatý, má tři děti. Nejstarší syn, který od narození čelil postižení, zemřel v roce 2013.

Dosavadní politická kariéra

Fischer se účastnil už minulých prezidentských voleb. Skončil v nich se ziskem 10,23 procenta hlasů na třetím místě, do druhého kola voleb tak nepostoupil. Už v roce 2018 deklaroval, že je připraven se zúčastnit i dalších prezidentských voleb. Na podzim 2018 byl jako nestraník zvolen senátorem za Prahu 12, v horní komoře působí ve Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost, jehož předsedou byl dvakrát zvolen. Není členem žádného senátorského klubu.

Politické postoje

Pavel Fischer prosazuje členství v EU a NATO. Souhlasí s principy Green Dealu, „bez koordinovaného úsilí o snížení skleníkových plynů se lidstvo pomalu udusí,“ řekl ČTK. V říjnovém rozhovoru pro Deník N uvedl i s odkazem na demonstrace na podporu žen v Íránu, že mu „zůstávají ležet na srdci lidská práva“. Odvolává se na křesťanské hodnoty, zároveň však podle svých slov umí „rozlišit veřejnou roli prezidenta od mého soukromého názoru,“ řekl v listopadu pro iDnes.cz.

Pobouření vzbudily některé Fischerovy výroky na adresu homosexuálů. Před minulými prezidentskými volbami řekl, že by ústavním soudcem nejmenoval homosexuála nebo pedofila, za což se následně opakovaně omluvil. V říjnu uvedl pro Deník N, že zrovnoprávnění by posílilo obavy, „se děti budou shánět na trhu a že se s nimi bude obchodovat“. Tento výrok nebyl správně pochopen, okomentoval pak v listopadu pro iDnes.cz, dál jej interpretovat nechtěl. Pro iDnes.cz také uvedl, že by zákon o zrovnoprávnění stejnopohlavních párů jako prezident podepsal, pokud by prošel parlamentem.

Volební program

Fischer svůj volební program rozdělil do sedmi oblastí – Úcta k tradicím státu, demokracii a lidským právům; Bezpečnost; Ekonomika; Sociální oblast a zdravotnictví; Mezinárodní vztahy; Venkov, udržitelnost a ochrana klimatu; Kultura a vzdělání. Vyslovil se v něm například pro budování důvěry v právní stát, otevření Pražského hradu veřejnosti nebo udílení vyznamenání „jen respektovaným osobnostem“. V programu nastínil i své ambice v oblasti rozvoje ekonomiky, snížení byrokracie nebo boje proti změně klimatu, ve kterých však má prezident jen omezené pravomoci. Hlavní silou exekutivy je vláda.

Ekonomika

Při vyhlašování kandidatury se Fischer vyslovil pro důsledné snižování zadlužení státu. „Pokud bychom se zadlužili příliš, přijdeme o suverenitu,“ varoval. Zkrocení veřejných rozpočtů je také podmínkou pro přijetí eura, které Fischer ve výroku pro ČTK podpořil. V červnu pro server E15 uvedl, že Česko uvázlo v ruské energetické pasti, podporuje proto investice do jaderné energetiky a zajištění energetické bezpečnosti.

Válka na Ukrajině

Fischer je dlouhodobým kritikem Ruska, invaze podle něj není „jen válkou proti Ukrajincům, ale i válkou proti zastupitelské demokracii,“ napsal v tiskové zprávě. Po rozpoutání války se na Ukrajinu vydal v dubnu a srpnu, válce se věnuje i z funkce šéfa senátního bezpečnostního výboru. V rozhovoru pro Forum 24 kritizoval reakci Západu, která je podle něj „zoufale pomalá“. V Českém rozhlase se vyslovil pro poskytnutí ochrany Rusům, kteří kladou odpor režimu, ale proti přijímání „dezertérů“.

Postoj k současné vládě

Fischer v rozhovoru pro Deník N v souvislosti s hodnocením současného kabinetu zdůraznil, že nikdy nebyl členem politické strany. Podle svých slov je připraven kritizovat jakoukoliv vládu za kroky v rozporu se zájmy Česka, stejně tak je připraven ji podpořit, pokud „dělá správné věci“, a choval se tak jak k vládě Petra Fialy (ODS), tak Andreje Babiše (ANO). Minulý kabinet například podpořil v postupu v kauze Vrbětice, současný zase ve snaze o inventuru vztahů s Ruskem a Čínou, řekl pro Forum 24.

Role prezidenta

V rozhovoru pro Forum 24 Fischer uvedl, že role prezidenta je nenahraditelná, kromě zastupování státu navenek má přispívat i k formování společných postojů. Pro Deník N prohlásil, že hlava státu nemá být solitér, ale týmový hráč, „který by měl umět hrát například s vládou,“ řekl. Miloše Zemana kritizoval za jeho nedostatečnou aktivitu v úřadu. „Ve chvíli, kdy tato instituce chybí, je Česká republika oslabena,“ řekl. Vyslovil se také pro upřesnění kontrolních mechanismů prezidenta, které byly „se zavedením přímé volby dokonce nepochopitelným způsobem oslabeny,“ uvedl pro ČTK.

Kampaň

Pavel Fischer získal pro kandidaturu podpisy dvaceti poslanců a 31 senátorů. Svou kandidaturu oficiálně oznámil 18. října 2022, kdy již měl dostatek podpisů zákonodárců. Už předtím, na začátku října, jej spolu s Petrem Pavlem a Danuší Nerudovou podpořila koalice SPOLU. Fischer ocenil důvěru, kterou do něj koalice vložila, uvedl však, že nechce být stranickým kandidátem.

Na transparentním účtu měl Fischer na začátku ledna částku přesahující milion korun. Za kampaň na přelomu roku podle pohybů na účtu zaplatil necelé dva a půl milionu korun. Část peněz přišla od drobných dárců. Na účtu se ale objevují i dary ve výši statisíců, mezi těmito donátory figurují například senátor Ladislav Faktor, advokát Ondřej Horázný, advokátní kancelář Becker a Poliakoff nebo společnost ICOM Transport.