Červené koberce i zákulisí, známé tváře i tváře, které třeba teprve známé budou, filmy ve světové či mezinárodní premiéře i osvědčené tituly k poctě hostů, okamžiky slavnostní i překvapivé… Karlovy Vary byly od 1. do 9. července filmovou lázní 51. ročníku mezinárodního festivalu a web ČT24 se do ní také ponořil. Přečtěte si v tomto článku krátce o zajímavých věcech, pokud si o nich chcete přečíst dlouze, klikněte na náš speciál.
Festival ve Varech den po dni: Hasta la vista, Vary!
9. 7. Hasta la vista, Vary!
Tak zas za rok. „Dá-li pánbůh zdraví a sponzoři nám budou nakloněni, rád bych vás pozval na 52. ročník festivalu od 30. června do 8. července,“ zakončil prezident přehlídky Jiří Bartoška tradičně jeden ročník pozváním na ten další. Co se dělo v tom letošním – na červeném koberci i v zákulisí – shrnuly Události v kultuře. Včetně přehledu vítězů, z nichž tím hlavním je maďarské Rodinné štěstí. A to už je opravdu všechno.
Z Varů do kin. Kdo ve Varech nebyl, anebo byl, ale nestihl vidět všechno, nemusí zoufat. S koncem festivalu začínají tradiční ozvěny. Šary Vary v pražských kinech Aero a Světozor a brněnské Scale promítnou celkem 25 filmů, včetně toho vítěného. Navíc některé snímky míří také do běžné kinodistribuce.
„Člověk by řekl, že je to ve stejnou dobu, na stejném místě, a že to bude stejné. Ale je to každý rok úplně jiné,“ říká o ročnících karlovarského festivalu jeho prezident Jiří Bartoška. Zbývá ještě vyhlásit vítěze a rozdat ceny a promítnout na závěr tragikomedii s příznačným názvem: Hasta la vista! Vypráví o třech handicapovaných mladících, kteří se vydávají na cestu do Španělska – s jediným cílem: přijít o panictví. Oficiálním závěrečným snímkem je ale Café Society Woodyho Allena.
8. 7. Před cílem se nepolevuje
Anomální scenárista. Pokojně spát může dnes v noci hollywoodský scenárista Charlie Kaufman. Křišťálový glóbus už má jistý. Dostane ho za přínos kinematografii. Na festivalu je už téměř od začátku, novinářům se ale vyhýbá, přesto už na sebe stačil leccos prozradit (více zde). Teď festivalovému publiku představil svou novinku Anomalisa.
Vyhrát může jen jeden. Ovšem který. Šance soutěžních snímků na Křišťálový glóbus posoudila filmová kritička Mirka Spáčilová. „Pro mě byl poklidný, i přes ten výbuch v Anthropoidu se do kronik asi nezapíše, ale byl velmi příjemný,“ zhodnotila letošní ročník.
Minirecenze filmu Pořád spolu (hlavní soutěž): Mladík s nadváhou, který má společenské problémy. Jaké větší klišé pro filmový příběh bychom mohli vymyslet? Jenomže kanadský tvůrce Jesse Klein se toho nezalekl a hlavně se v kompaktním a dynamickém příběhu odehrávajícím se v jedné noci nenechal svázat pouze tématem „obézního chlapce, který našel své sebevědomí“. Na noční jízdě totiž spojuje hned dva outsidery, přičemž u obou dvou je potěšení odhalovat, co se za jejich životy skrývá. Oba jsou totiž vykresleni jako postavy s jistou mírou neznámého a herci Jesse Camacho a Joey Klein jim propůjčují tolik životní energie, že jsme o to zvědavější. Jejich pouť je plná konfliktů a divokých emocí, odkrývající hluboká utrpení, které možná nevyústí v řešení jejich problémů, ale tvoří jedno z nejpozoruhodnějších filmových přátelství.
Z festivalu do kina. Filmy v koprodukci ČT, které byly vidět ve Varech, nezůstanou jen ve Varech. Některé se dostanou po festivalu i do kin. Které? Více Jaroslav Sedláček z Filmového centra ČT:
Dlouze o krátkých filmech a krátce o dlouhých. Porotci už viděli všechny soutěžní snímky a projekcím dnes vévodí filmy ze sekce Horizonty, tedy ty, které se dostanou do tuzemské kinodistribuce. Co dalšího nesoutěžního je v nabídce? Třeba krátký horor Lesapán inspirovaný K. J. Erbenem.
Minirecenze Rodinného štěstí (hlavní soutěž): Na tvorbě filmu se podílelo celkem třináct kameramanů, smůlu to filmu nepřineslo. Při sledování je střídání různých osobností u kamery téměř nepostřehnutelné, spojuje je volnost pohybu záběrů, která je sice svázána se zdmi jednoho bytu, ale jinak téměř svévolně tančí mezi několika postavami, kterými režisér, scenárista a jeden z herců Szabolcs Hajdu zaplnil rodinné setkání přeplněné vztahovými střety. Ačkoliv nelze hovořit o komedii, dobrých důvodů k zasmání je při tom nespočet. Sledování dialogů je hypnotizující a Hajdu dokazuje, že je schopný napsat a dát s herci dohromady šťavnaté výměny, ve kterých zrcadlí časté obavy i neduhy, kterými životy lidí trpí. Přetsože má výsledný sestřih necelých devadesát minut, dokáže na této ploše obsáhnout velké množství témat. Díky tomu je film hutný a zdánlivě i delší. Zároveň ale kvůli tomu působí místy příliš konstruovaně a nuceně a postavy se stávají nevhodně zdatnými analytiky, kteří brysně dokážou situaci a problém pojmenovat. Přirozenější jsou chvílích, kdy se zmítají v emocích.
7. 7. Ucho a návraty
Daří se českému filmu? Dnes se na festivalu diskutovalo o stavu české kinematografie. Jakou cestu urazila za pětadvacet let. Jeden z názorů tvrdí, že to nejzajímavější se děje v posledních dvou letech. Souhlasí s tímto tvrzením producent Pavel Strnad?
Minirecenze filmu Otcova křídla (hlavní soutěž): Turecké drama jistě potěší všechny odboráře světa, protože upozorňuje na téma bezpečnosti na pracovošti, respektive její edostatečnosti, což má za následek částá úmrtí. Ostatně delegace k filmu zmínila, že zrovna Turecko je v těchto smutných statistikách spíše premiantem. V některých momentech tvůrčí tým exceluje, ať už je to ztvárnění nehody, nebo přesvědčivý herecký výkon, který Menderes Samancilar předvedl jako stavební mistr zmítající se mezi smrtelnou nemocí a nedostatečnými finančními podmínkami, které by mu dovolily přestat šplhat do výšin betonových skeletonů, kde buduje cizí domovy, aby jeho vlastní rodina mohla bydlet. Po většinu času se ale film nechává omezovat banálními situacemi, letmo nahozenými vztahy a ve své podstatě nevýznamnými vedlejšími postavami a jejich zápletkami. Místo toho, aby byl film specifičtější a kritiku zaměstnanecké politiky rozpracoval, raději pozoruje stavební hemžení a motiv osobních cest za úspechem. Ty tak naplňují svou povahu a dílu jako celku ničím nepřispívají
Ucho a Jiřina Bohdalová. Známá herečka, která letos oslavila pětaosmdesátiny, už dorazila do Varů, kde na závěr převezme Cenu prezidenta festivalu a dnes uvedla trezrový film Ucho, který si k promítání vybrala ze své přebohaté filmografie.
Který plakát v soutěži zdější je nejkrásnější? V hlavní soutěži nebojují jen filmy, ale také jejich plakáty. Který z těch letošních je nejhezčí podle vás?
Staré dobré filmy. Festival vedle novinek uvádí ve svém programu také kinematografické poklady. Dnes třeba Rocco a jeho bratři od Luchina Viscontiho nebo odpoledne trezorové Ucho, k poctě Jiřině Bohdalové, která převezmu cenu. Návraty k pramenům ve stejnojmenné sekci diváky přitahují a baví. Čím? Otázka pro filmového publicistu Jana Folla.
„Už mi to zapaluje.“ Je dobrým zvykem karlovarského festivalu, že jeho znělky bývají minipříběhy, z nichž se divák dozví, k čemu je dobrý Křišťálový glóbus. K čemu je dobrý Zdeňku Svěrákovi? Podívejte se na letošní znělku, inspirovanou jeho filmem Vratné lahve.
6. 7. Sportu zdar! Filmu zdar!
Jágr jako loutka. Nagano, slavné to české hokejové vítězství, už inspirovalo operu, takže není zas tak šokující, že o něm vzniká i animovaný film. Scénář napsal Petr Kolečko, známý svým smyslem pro absurdno a černý humor, natáčí jej Pavel Sadílek. A v rozhovoru pro ČT jej i s ukázkou představili sportovní komentátor Robert Záruba a brankář Dominik Hašek. Animák Nagano - zrození hrdinů by měl mít premiéru v roce 2018.
A Vary mají dnes vůbec sportovní den - vodní slalomář Vavřinec Hradílek tu prozradil více o filmu Tenkrát v ráji, v němž hraje hlavní roli horolezce.
Jágr na balkoně. Slavný hokejista chybí ještě ve sbírce fotografa Tomáše Třeštíka, který ve svém „časosběrném“ projektu fotí návštěvy na pidibalkoně svého bytu. Známé osobnosti i obyčejné lidi. Balkonové fotografie nyní vystavuje ve Varech v galerii Na ochozu až do konce července. V rozhovoru mimo jiné prozradil, proč při focení vyděsil pošťačkou mrtvolou ve svém obýváku.
Intimní osvětlení na Artu. Ve Varech měl před pár dny premiéru debut Ivana Passera Intimní osvětlení z 60. let v digitálně restaurované verzi. Záhy po festivalu ikonický snímek „nové vlny“ uvede i ČT art - už 8. července od 22:25.
Recenze na Hřebejkovu Učitelku: „Učitelka nastoluje i aktuální otázku zda to, co máme, je to, co jsme chtěli? Jan Hřebejk chce točit divácké filmy, kterým bude nasloucháno, a jakkoli tento opus nepatří mezi absolutní vrcholy jeho filmografie, je to poctivá filmařina, která je o něčem a k něčemu – a jako taková by měla (mohla) být vyslyšena.“
Na letošním ročníku se představují i zajímavé televizní počiny. HBO Europe dovezla osmidílnou Pustinu. Drama vesnické komunity zasažené sérií záhadných události natočil Ivan Zachariáš (dosud reklamní režisér a mimo jiné také spoluautor festivalových znělek) spolu s Alicí Nellis. V hlavních rolích Zuzana Stivínová a Jaroslav Dušek, který prý diváky překvapí.
Festivalové statistiky uvádějí, že ve středu v půl desáté ráno bylo na festivalu akreditovaných 11 913 účastníků. Z toho na Festival Pass 10 033, filmových tvůrců 346, filmových profesionálů 951 a novinářů 583. Prodáno bylo dosud 101 722 vstupenek, proběhlo 284 projekcí.
5. 7. Půlka před námi, půlka za námi
FC Roma vykopává ve Varech. „Víš co mi řek' kolega, jak bysme přežili? Prej vy byste přežili, protože byste protivníkům ukradli zbraně.“ Vtip do vlastních řad je součástí traileru k dokumentu FC Roma. Pitoreskní příběh tohoto týmu promítá dnes festival v dokumentární soutěži. Natočili jej Tomáš Bojar a Rozálie Kohoutová.
„Bál jsem se, že si všimnou, že nic nedělám,“ prozradil o svých začátcích hollywoodský scenárista Charlie Kaufman, který na festival přijel tak trochu zastíněn hlavní pondělní hvězdou Jeanem Renem. Svým povídáním o věčném svitu scenáristovy mysli ale mnohé pobavil. Třeba tím, jak údajně stalkoval Johna Malkoviche.
Anthropoid jsme si měli natočit my sami. Ale když jsme to neudělali, jsem ráda, že ten film vznikl, říká Veronika Bednářová, filmová publicistka a šéfredaktorka Festivalového deníku. O snímku britského režiséra o atentátu na Heydricha se i tři dny po premiéře pořád mluví. Poslechněte si celý rozhovor:
4. 7. Nájemný zabiják a učitelka
Jsem poctěn, jinak bych zůstal doma, zhodnotil celkem logickou poznámkou Jean Reno své ocenění na festivalu. Také popsal Česko jako zemi nevystresovaných lidí a posteskl si, že herec musí být dobře naleděn, i když pracuje s idioty.
Jean Reno přijel do Varů. V komedii Návštěvníci cestuje Reno ze středověku do současnosti, nyní mu stačilo vypravit se z Francie do Karlových Varů. Po příjezdu se pozdravil s Jiřím Bartoškou, novináři a fanoušky a zmizel v útrobách hotelu. Vynoří se z nich zase večer, kdy uvede projekci dramatu Leon a převezme Cenu prezidenta festivalu. Podívejte se na video z jeho příjezdu:
Musíme si pomáhat. Protektorátní tragikomedie Jana Hřebejka a Petra Jarchovského má s jejich novinkou Učitelka mnoho společného. Více tvůrci v rozhovoru:
Nájemný zabiják a učitelka se v pondělí dělí o pozornost ve Varech. První z nich je rolí Jeana Rena ve filmu Leon. Pro zajímavost: Leon před 21 lety zahajoval 30. ročník Varů. Festival snímek večer promítne za osobní účasti tohoto francouzského herce, jehož příjezd už pořadatelé i fanoušci vyhlíží. A Učitelka je název novinky Jana Hřebejka. Příběh o manipulativní ženě za katedrou má dnes premiéru v hlavní soutěži. Seznamte se s ní zatím trailerem:
3. 7. Julieta a Lucie
„Bylo to krásný být dvacetiletý, mladý, slavný a opilý,“ posteskl si Robert Kodym při uvádění dokumentu Lucie: Příběh jedný kapely. Podívejte se, jak se skupina ve Varech dostávala do varu:
„Pedro byl jako kuchař,“ říká o natáčení s režisérem Pedrem Almodóvarem herečka Adriana Ugarteová. V dramatu Julieta hraje mladší verzi titulní postavy. Ve starší verzi ji ztvárnila Emma Suárezová. Obě Juliety přijely do Varů tuto Almodóvarovu novinku představit.
„Co autista, to originál. Co člověk, to taky originál, ale lidé se často tváří, že ne, že jsme všichni stejní. Autisté se pořád musí snažit se společností fungovat, ale společnost se nesnaží o opak - tedy přijímat je lépe.“ Závěr, k němuž došel dokumentarista Miroslav Janek při natáčení Normálního autistického filmu, který letos soutěží ve Varech. Autismus v něm nechtěl představit podle svých slov jako diagnózu, ale prostě jako svébytný způsob vidění světa. A ten svérázně komentuje v besedě v Domě ČT i jeden z protagonistů - autista Lukáš (přehrát besedu).
Komedie, které se nikdo nesmál. A příběh medičky na letních prázdninách, který se nikdy nestal. Herečka Věra Křesadlová a scenárista Václav Šašek prozradili více o Intimním osvětlení, zásadním filmu nejen režiséra Ivana Passera, ale i československé kinematografie. Včera měla ve Varech premiéru jeho digitálně zrestaurovaná verze.
A zase ta Lucie! Skupina Lucie loni festival zahajovala koncertem, letos sem přijela uvést dokument o sobě. Příběh jedné kapely natočil David Sís (přečtěte si rozhovor) a do kina se na něj fanoušci mohou vypravit od 7. července. Trailer napoví:
Minirecenze Vlka z Královských Vinohrad od Martiny Vackové : „Ne monumentální obrazy jednoho lidského osudu, ale obrázky a komentáře jednoho bouřliváka. Jan Němec v netypickém stylu rekapituluje svůj především tvůrčí život, mnoho poznámek i nápadů je vtipných. Skvělé a nápadité je, jak filmaři rezignovali na čas a spojují současnost i minulost. A přitom se nikdo v časových přeskocích nezamotá. Je to ale spíš film, který ocení milovníci českého filmu 60. let a ti, kdo se aspoň trochu orientují v československé historii. Pro ty neznalé bude asi těžší pochopit, jak velkou křivdu Jan Němec cítil od francouzských filmařů, když v roce 1968 přerušili festival Cannes. Český film tam měl totiž několik šancí na Zlatou palmu, včetně Němcova filmu O slavnosti a hostech - a Němcův život by se pak ubíral úplně jiným směrem. Alespoň to vyrozumíme z Vlka z Královských Vinohrad.“
2. 7. O zmrzlině a ponožkách
Jakou Jiří Mádl natočil zmrzlinu? „Když chce divák zmrzlinu, dá mu zmrzlinu, ale s něčím, co mu tam chce dát,“ říká Jiří Mádl o filmech režiséra československé nové vlny Jana Němce. Do hlavní soutěže za zesnulého tvůrce přivezl snímek Vlk z Královských Vinohrad, který prý není pro netrpělivé diváky a v němž si vlastně zahrál čtyřroli. Více v rozhovoru.
Nic nudnějšího jsem neviděl, prohlásil prý tehdejší ředitel studia Barrandov, když zhlédl v polovině 60. let Intimní osvětlení. Hořká komedie o setkání dvou dávných spolužáků je jediným a zároveň posledním titulem, který Ivan Passer natočil v Československu před emigrací. Dnes ve Varech snímek uvedl osobně v obnovené premiéře a v restaurované digitalizované verzi. Názor někdejšího barrandovského šéfa publikum rozhodně nesdílelo.
Minirecenze filmu Anthropoid: „Anthropoid je vycizelovaný snímek, až tak moc, že postrádá emoce. Strach, lásku, odvahu, odhodlání zemřít za vlast. Působí jako kapitola z učebnice dějepisu, kterou filmaři oživili. To ovšem zas dokonale. Závěrečné scény v kostele jsou akční a fungují dobře, možná proto, že je to vlastně velmi dobře zahraná a nasnímaná střílečka. Film ve mně vyvolal tu věčnou otázku, zda atentát měl smysl. I když poselstvím snímku je, že smysl měl.“ Celou recenzi Martiny Vackové uveřejní web ČT24 zítra.
Držte si ponožky! S tímto sloganem vtrhnou na podzim do kin filmoví Lichožrouti, natočení podle knihy Pavla Šruta a Galiny Miklínové. Hlavní hrdina Hihlík a jeho kolegové se představili ve Varech a vzkázali: dávejte pozor na svou rodinu jako na své ponožky. Jen pro zajímavost – tipnete si, jak se bude Hihlík jmenovat ve slovenské verzi? Chichúň.
Tak do tance, pánové! Úspěšní čeští tanečníci Jiří a Otto Bubeníčkovi ukončili taneční kariéru a víc se teď soustředí na práci v zákulisí. Na podzim ale ještě chystají rozlučkové představení Orfeus po českých městech a také představení dokumentu, který o nich natočil Martin Kubala. Premiéru bude mít na festivalu Zlatá Praha. O tanci, i když vám není do tance, a svých plánech mluvili bratři při besedě v Domě ČT:
Čekání na Vlka ukrátí Intimní osvětlení. Operace Anthropoid v britském podání pomalu doznívá (recenzi o ní na webu ČT24 chystáme) a Vary vyhlíží další premiéry. Odpoledne se představí Vlk z Královských Vinohrad, tedy poslední film zesnulého režiséra Jana Němce podle jeho autobiografických zápisků. Jeden ze dvou českých titulů v hlavní soutěži. Přehrajte si zatím aspoň trailer:
A premiéra čeká i na uvedení digitálně restaurovaného Intimního osvětlení režiséra Ivana Passera. Naopak po osvědčeném sáhl herec Willem Dafoe, který si jako poctu vypral k promítání životopisné drama filmaře Pasoliniho. Je pro dnešní dobu příznačné, říká mimo jiné v rozhovoru pro Českou televizi:
Vox populi. Co si myslí známé tváře o Varech, tu píšeme dost. Ale festival je známý svým přívlatkem „baťůžkářský“; na co zaznamenáníhodného tedy narazili první den obyčejní filmožrouti (jak je označil Jiří Bartoška)? Podívejte se na příspěvky z projektu iReportér:
1. 7. O slavnosti a hostech
Neradostná zpráva o světě. „Loni byl oslavován 50. ročník festivalu a letos je tomu sedmdesát let, kdy v Karlových Varech usedli diváci poprvé do kin, aby byli při zahájení prvního ročníku. Strašně to uteklo. Změnila se poetika filmová, měnila se politická situace a měnil se i festival. To jediné, co zůstává, je okouzlení filmem, jehož prostřednictvím filmaři dávají divákům zprávu o tomto světě. Není moc radostný, ale děkujeme za toto nastavené zrcadlo,“ zahájil prezident festivalu Jiří Bartoška 51. ročník. A pak se promítalo, hrálo, zpívalo a ohňostrojovalo:
„Film je důležitý, dává nám toho tolik a jsem velmi hrdý, že můj přínos byl oceněn,“ reagoval americký herec Willem Dafoe, známý ze snímků Četa nebo Anglický pacient, na Křišťálový glóbus, který převzal při zahájení.
Ve stanu i na červeném koberci. Tam všude nahlédly kamery České televize v první, zahajovací den Varů, který zakončil atentát… ve filmu o operaci Anthropoid. Zkrátka bomba. Veškeré dění pohromadě shrnuly Události v kultuře:
„Jsem hrdý, že si anglický režisér všimnul kousku naší historie a udělal o ní poctivý film a maximálně upřímně,“ říká producent Anthropoidu David Ondříček. Jestli budou hrdí i diváci, se uvidí až večer, kdy má snímek světovou premiéru. Do kin, nejprve amerických, vstoupí v srpnu. Něco o něm ale prozradil už teď rozhovor s Davidem Ondříčkem:
Učitelka a Vlk. (Sebe)ironický film o tom, jak by měl vypadat film i život, a snímek s nadčasovým tématem manipulace. Umělecká poradkyně festivalu Eva Zaoralová přibližuje dva české tituly v hlavní soutěži: Učitelku Jana Hřebejka a Vlka z Královských Vinohrad zesnulého Jana Němce:
Místo, kde jsou filmy doma. České tvůrce můžete potkat nejen na projekcích nebo kolonádě, ale také v Domě ČT, který je opět součástí festivalu. Na kafe i na besedu zvou moderátoři Jolka Krásná a Petr Koubek:
Padesát odstínů statečnosti. Ve Varech už je herec Jamie Dornan, představitel atentátníka Jana Kubiše z filmu Anthropoid, který dnes večer 51. ročník zahájí. Více o filmu prozradí tvůrci na programu ČT24 od 15:33.
VARYace na filmové téma. Na sto osmdesát filmů, uff… jak si vybrat? Letošní program shrnul umělecký ředitel festivalu Karel Och. Kdo by o něm měl vědět víc než on. Přehled důležitého dění najdete také v našem článku.
O slavnosti a hostech. Cillian Murphy, představitel Jozefa Gabčíka ve filmu Anthropoid, na světovou premiéru filmu přijet nemohl, bojuje pro změnu momentálně u Dunkerque v chystaném válečném dramatu Christophera Nolena. Jamie Dornan alias Jan Kubiš jen kvůli projekci přeletí na otočku přes půl světa. Jak se získávají hosté do Varů a kdo všechno letos přijede, prozrazuje výkonný ředitel festivalu Kryštof Mucha.
„Nestačí mít smoking,“ říká Jiří Bartoška, k jakému poznání došel po více než dvaceti letech prezidentování festivalu. Jaký okamžik pro něj byl nejsilnější? A proč je rád za filmožrouty? Poslechněte si rozhovor.
Kdo je tady prezident? Redakce kultury je na festival připravená. A co vy?
30. 6. Před bodem Varů
Selfie? Zapomeňte – antiselfie! Žádné „ukaž se“, ale „schovej se“, vyzývá 51. ročník návštěvníky i festivalovými plakáty:
První hvězdy spadly do Varů. Režisér zahajovacího filmu Anthropoid o atentátu na Heydricha Sean Ellis o letošním záměru nejspíš nevěděl, na festival se ale vplížil už dnes v tichosti. Na rozdíl od dalšího lázeňského hosta – americký herec Willem Dafoe na zahájení převezme Křišťálový glóbus za přínos kinematografii.
„Smokingy zastoupila propocená trička.“ Bylo první svobodné léto, červenec 1990. Před hotel Thermal přijíždějí první velké hvězdy – Miloš Forman s Theodorem Pištěkem. Oscaroví tvůrci dorazili z Francie – na kole. Na počest této cesty se na festival v cyklistickém vydali letos i vedoucí kulturní redakce zpravodajství Petr Vizina a novinář Petr Skočdopole. I když „jen“ z Prahy. Zprávu o jejich jízdě najdete na webu ČT24 a zprávu o někdejším příjezdu Formana s Pištěkem podaly tehdejší Aktuality:
Ten dělá to a ten zas tohle… a všichni dohromady festival ve Varech. Co je třeba, aby velká filmová přehlídka mohla začít?