Před třiceti lety vrcholila jednání vítězů voleb o rozdělení Československa. Dohodu podepsali 26. srpna 1992 tehdejší český premiér Václav Klaus a slovenský premiér Vladimír Mečiar. Dva samostatné státy, Česká a Slovenská republika, vznikly 1. ledna 1993. Roli v rozpadu hrálo i to, že čeští politici nevěděli o problémech Slováků nic, domnívá se bývalý premiér Petr Pithart, který byl hostem pořadu Interview ČT24.
Lidé se vrátili z prázdnin a dozvěděli se, že je konec. Rozpad Československa byl bezohledný, míní Pithart
Interview ČT24 s Petrem Pithartem (zdroj: ČT24)
Podle Pitharta začalo dělení sporem o název republiky. Václav Havel z něj chtěl odstranit přízvisko „socialistická“, slovenské části Federálního shromáždění ale vadilo i adjektivum „Československá“. V zemi totiž nežil jeden československý národ, ale dva národy – český a slovenský.
„Václav Havel vůbec netušil, co tím spustí,“ vzpomíná Pithart. „Těžce to nesl. Myslel si, že to svým charismatem zvládne. Nedal si říct.“ Roli v tom podle něj hrálo, že prezident ještě neměl mnoho politických zkušeností a teprve se začal „pomalu učit parlamentarismus a učit se Slováky“. „Na státu mu strašně záleželo, ale zprvu to neuměl,“ dodal.
Českých politiků, kteří by se orientovali ve slovenských problémech, bylo podle někdejšího ministerského předsedy velmi málo. Nebylo mezi nimi například známo, že federální pravomoci, které stanovila legislativa šedesátých let, komunistické vedení do sametové revoluce opět přeneslo na Prahu. „Byla to kulisovitá federace, za tím nebylo nic. To Češi nevěděli,“ upozorňuje Pithart.
Slovensko se na čtyři roky stalo „černou dírou Evropy“
Veřejnosti oznámili Klaus s Mečiarem konec společného státu před třiceti lety, 26. srpna 1992. Vysoce pravděpodobné to podle Pitharta bylo už po volbách v červnu téhož roku, když na Slovensku zvítězilo Mečiarovo Hnutie za demokratické Slovensko (HZDS) a v Česku Klausova ODS. Právě Václav Klaus také Pitharta v létě dvaadevadesát ve funkci českého premiéra vystřídal.
Mečiara podle svých slov znal Pithart „jako žádný český politik“, po jeho vítězství ve volbách se obával o osud Slovenska – označil ho za nevyrovnaného a mstivého člověka překvapivých a dramatických gest. Následující čtyři roky, do voleb 1998, se země propadala, uvedl. „Říkalo se, že je to černá díra Evropy, de facto policejní stát.“
Samostatnost přinesla výhody oběma národům, domnívá se Pithart. Čechům ekonomický růst a Slovákům posílení národního sebevědomí po následné porážce Mečiara. „Udělali řadu věcí, které se nám nepovedly udělat, a vydělali na tom. Bez velkých problémů zavedli euro, zvolili dva pozoruhodné prezidenty, zvládli krizi po vraždě mladých lidí (novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové – pozn. redakce),“ vypočetl.
obrázek
Šest týdnů
Pokračování společného státu by podle Pitharta bylo možné s odlišným politickým vedením. „Vždyť je to strašně inspirující. Dva národy, které jsou v mnohém tak odlišné a přesto si rozumí řečí, to je poklad. (…) Ze Slovenska Čechy vypadaly jinak než z Prahy,“ míní.
„Kanada, Belgie, Velká Británie a Skotsko… ty se rozpadají už desítky let. Občas přijde krize, ale nakonec to zvládnou a udrží společný stát, protože cítí hodnotu toho, že spolu žijí dva národy. To je inspirující, kulturně plodné,“ řekl.
Rozpad označil za bezohledný, a to i kvůli jeho nezvyklé rychlosti. Dohoda o rozdělení federace totiž přišla po šesti týdnech. „Lidé se vrátili z prázdnin a dozvěděli se, že 31. prosince je konec. V tomto smyslu to bylo naprosto bezohledné,“ domnívá se. „Dvě politické strany, ne koalice z obou stran (české a slovenské, pozn. red.), jenom vítězná strana a jejich předsednictva. Rozhodli nezapamatovatelní lidé, o kterých dnes už nikdo nic neví.“
Občané se v referendu k zániku společného státu nevyjádřili. V případě všeobecného hlasování by ale podle Pitharta bylo problematické už formování otázky. „Všechny otázky byly návodné. Víc, nebo méně,“ řekl. Sociologové proto zadali Ústavu pro jazyk český úkol, aby formulovali dvě otázky se stejným obsahem. Jedna však byla formulována pozitivně, druhá negativně. „Pak to hodili do sociologického průzkumu a rozdíl byl 16 procent,“ řekl.
Násilného konfliktu se bývalý federální premiér neobával. Před rozpadem projel část budoucí hranice a necítil při tom žádné pnutí mezi obyvateli. „Nebezpečí války vždy souvisí s hranicemi. Balkánský konflikt začal střílením na celnici slovinsko-srbské a potom slovinsko-chorvatské hranici. Vždycky to jsou hranice, o které se vede eventuálně občanská válka. U nás takové nebezpečí neexistovalo,“ řekl.
Současná vláda neumí promlouvat k lidem, hodnotí Pithart
Dnešní vládu hodnotí pozitivně, Petr Fiala (ODS) je podle něj silný premiér. Přesto má ke kabinetu výtky. Rozhodování v době krize jí trvají dlouho a výsledky neumí podat veřejnosti, a to zejména té části, která se obává nejhoršího. Vláda je podle něj v „komunikační defenzivě“.
Fiala navíc podle Pitharta neumí projevit účast a působí „jako socha sebe samého“. „Lidi se bojí a on s nimi musí souznít,“ dodal. Kromě problémů spojených s válkou a energetickou krizí navíc vládu oslabují kauzy okolo hnutí STAN. „Je to velmi mrzuté. (…) Za něco si opravdu mohou sami, za něco možná ne.“
Kabinet se podle něj přesto dočká konce volebního období. „Ale vláda, včetně premiéra, musí umět promlouvat k veřejnosti tak, aby měla veřejnost pocit, že vláda ví, co přijde, a opravdu dělá vše, co může. (…) Účast s tím, co nám hrozí, není z jejich tváří vidět. Není tam žádný dobrý komunikátor. A to je třeba v této situaci potřeba možná ze všeho nejvíc,“ zakončil.