Byli to studenti, kteří po zásahu na Národní třídě 17. listopadu 1989 vyhlásili stávku a postavili se proti komunistické straně. V pořadu Interview ČT24 to zdůraznil bývalý studentský vůdce a politik Martin Mejstřík. Zároveň kritizuje ty, kteří násilí na studentské demonstraci bagatelizují. „To opravdu nebyl žádný samet,“ říká. „A my jsme nechtěli žádný samet,“ dodává s tím, že komunistická strana měla být zakázána.
Martin Mejstřík už od mládí věděl, že politický systém je třeba změnit. „Myslím, že už od základní školy jsem začal chápat, že ten režim není to, co bych si přál. Ta situace, ve které jsme vyrůstali, byla doba nesvobody. A my jsme cítili, že to není normální,“ vzpomíná.
„Ale ten bezprostřední důvod, proč jsme se nakonec rozhodli vzepřít a ten režim svrhnout, anebo zemřít, tak byl ten masakr na Národní třídě,“ pokračuje Mejstřík.
V té době byl studentem Divadelní fakulty Akademie múzických umění, která stála v čele revolučních změn. „Naše škola byla hodně radikální, hodně našlápnutá, a byl to Pavel Lagner z Divadelní fakulty, náš kamarád, spolužák, který tu noc, když jsme se posbírali po tom zásahu a sešli jsme se, tak řekl: A dost! Končíme s nimi, jdeme do stávky. A buď to vyhrajeme, nebo tady nebudeme,“ vypráví Mejstřík.
„Nemám rád ten pojem sametová revoluce“
Mejstřík ostře kritizuje vyjádření, že na Národní třídě k žádnému masakru nedošlo. Prezident Miloš Zeman v roce 2014 hovořil o tom, že „to nebyla žádná krvavá řež, žádný nestandardní masakr“ a že „každý, kdo někdy chodil na protistátní demonstrace, ví, že ho občas majzli obuškem“.
Mejstřík připomíná, že po zásahu zůstalo na šest set zraněných, včetně lidí s trvalými následky. „Byly tam fraktury spodiny lebeční, rozkopané páteře, zlomené krční obratle, rozkopané vnitřnosti, ledviny, genitálie, posttraumatické stavy těch děcek. Proboha, my bychom nešli do stávky, neriskovali bychom naše životy, kdyby tam s námi nenaložili, jak naložili, vždyť se zachovali jako nacisti. To, co říká Zeman, je naprostá nehoráznost a stydím se, že ho máme na Hradě,“ kritizuje současného prezidenta.
Mejstřík zdůrazňuje, že ve dnech po 17. listopadu nebylo jasné, jak se události budou vyvíjet a zda režim opět nepoužije brutální násilí. „Takže to byl opravdu vabank. V té době nikdo z nás nemyslel na to, jestli nás ze školy vyhodí nebo nevyhodí, tam šlo spíš o to, jestli režim použije ten pekingský model, jestli nás zmasakrují jako studenty v Pekingu na jaře 89, anebo jestli se s námi pokusí nějak domluvit,“ říká tehdejší studentský vůdce.
Upozorňuje také, že v Praze byly připraveny jednotky milicionářů a ve vedení komunistické strany zněly i názory, že je třeba použít sílu. „Podívejte, to opravdu nebyl žádný samet. O mně je známo, že nemám rád ten pojem sametová revoluce. Jednak to nebyla sametová revoluce, alespoň zpočátku. A myslím, že nehovořím jenom sám za sebe: my jsme nechtěli žádný samet,“ říká o následných politických změnách.
Ekonomická, ekologická, morální devastace
„Myslím, že naše heslo ‚Nechceme násilí‘ a ‚Nejsme jako oni‘ bylo trochu zneužito. My jsme nechtěli být jako oni, my jsme nechtěli do nikoho střílet, nikoho jsme nechtěli zavírat do lágrů. Ale byli jsme odhodlaní za svobodu ten život položit a nechtěli jsme tady komunisty,“ uvedl Mejstřík. Komunistická strana měla být podle něj postavena mimo zákon.
Odmítá přitom názory, že tehdy nebyla vůle komunistickou stranu zakázat. „Lidé čekali, že končí diktatura a že strana, která 41 let devastovala národ, nejenom ekonomicky, ekologicky, ale hlavně morálně, která má na svědomí tisíce a statisíce obětí jenom v naší zemi, tak samozřejmě bude souzena, odsouzena a skončí mimo zákon,“ říká Mejstřík.
Kromě toho, že komunistická strana nebyla zakázána a stále působí na české politické scéně, Mejstřík kritizuje i další momenty polistopadového vývoje. Například návaznost právního systému na komunistické právo. „Jak je možné, že oběti komunismu mají doteď nižší důchody, než bachaři, policajti a estébáci, kteří je trápili, mučili a zabíjeli?“
Mejstřík současně zdůrazňuje, že to byli právě studenti, kteří prosadili klíčové změny směrem k demokratické společnosti. Radikální požadavky stávkujících studentů, mezi které patřilo odstoupení komunistického vedení, vyhlášení svobodných voleb nebo zrušení vedoucí úlohy KSČ, podle něj nejprve zaskočily nejen komunisty, ale také disidenty z Charty 77.
„Mám pocit, že na studenty se zapomíná. Že to nebylo Občanské fórum ani Václav Havel, ale byli to studenti, kteří nesli kůži na trh, kteří tu revoluci rozjeli, kteří měli tu odvahu. Minimálně prvních čtrnáct dní nás Občanské fórum dobíhalo,“ tvrdí Martin Mejstřík.
