Nová studie, která vyšla v odborném žurnálu Nature, přímo spojila dvě stovky velkých vln veder od roku 2000 s emisemi z výroby fosilních paliv a cementu. Bez čtrnácti největších producentů by až čtvrtina vln veder byla „prakticky nemožná“, zplodiny z jejich činnosti zvyšují jak pravděpodobnost, tak intenzitu extrémních veder.
Autoři vycházeli z desítek let dat, která používá mezinárodní panel IPCC, tedy údajů, jimž věří drtivá většina států celého světa. Pracovali pak s metodou takzvané atribuční klimatologie.
Tato metoda nemůže ze své podstaty říct, jestli klimatická změna způsobila nějaký extrémní jev, ale může naznačit, o kolik byl pravděpodobnější nebo ničivější ve světě s klimatickou změnou ve srovnání se světem bez ní.
Obor, který se anglicky jmenuje Climate Attribution a česky se někdy označuje jako „přisuzování vlivu klimatu“, se zabývá zkoumáním toho, do jaké míry za konkrétní jev nebo událost může změna klimatu způsobená člověkem.
Vědci například sledují extrémní počasí – vlny veder, sucha, povodně či hurikány – a snaží se zjistit, jestli a jak moc se pravděpodobnost nebo intenzita takové události zvýšila kvůli globálnímu oteplování.
Prakticky se to dělá pomocí klimatických modelů a statistiky. Vědci si představí dva „světy“ – jeden s dnešními emisemi a oteplováním a druhý, kde by člověk neovlivňoval atmosféru. Pak porovnávají, jak často by se v každém z těchto světů vyskytla sledovaná událost. Pokud je například vlna veder desetkrát častější v „našem“ světě, pak se dá říct, že změna klimatu významně zvýšila její pravděpodobnost.
Climate Attribution tak pomáhá lépe chápat rizika, informovat veřejnost i politiky a ukázat, že dopady klimatické změny jsou patrné už dnes a nejsou tedy jen hudbou vzdálené budoucnosti.
Podle zjištění autorů studie k 213 vlnám veder v posledních dvou dekádách zásadně přispěly emise skleníkových plynů od 180 světových výrobců cementu, ropy a plynu. Dle výsledků by až třiapadesát vln veder bylo bez přispění čtrnácti největších znečišťovatelů „prakticky nemožných“. Zplodiny zvyšují jak pravděpodobnost, tak intenzitu extrémních veder.
„Nějakou dobu se tvrdilo, že každý jednotlivý faktor přispívající ke změně klimatu má příliš malý nebo příliš rozptýlený vliv, než aby mohl být spojován s nějakým konkrétním dopadem. A tato nová vědecká studie, stejně jako další studie, ukazuje, že to není pravda,“ řekl agentuře Associated Press Chris Callahan, klimatolog z Indiana University, který se na studii nepodílel.
Důsledky spíše právní než vědecké
Výsledky studie nejsou velkým překvapením z hlediska vědy – v podstatě potvrzují to, o čem klimatologové už dlouhou dobu hovoří a na co odkazuje více různých menších výzkumů, jež sledují jednotlivé vlny veder. Podle agentury AFP by ale tento výzkum mohl díky své komplexnosti a množství důkazů podpořit právní snahy o to, aby největší znečišťovatelé světa nesli větší odpovědnost za důsledky svých emisí.
V červenci letošního roku totiž Mezinárodní soudní dvůr rozhodl, že státy, které nezabrání škodám na klimatu, mohou být povinny zaplatit odškodné, a už v květnu německý nejvyšší soud rozhodl, že hlavní producenti emisí mohou nést odpovědnost za dopady na klima. Některé státy USA už také přijaly podobné zákony.
Přestože od roku 2004 byly podány desítky žalob, žádný soud zatím společnosti, které jsou hlavním zdrojem emisí, nepokutoval za způsobení klimatických změn, uvedli autoři studie v doprovodném stanovisku, které vydali společně se samotnou studií také v odborném žurnálu Nature.
„Jako vědec nemohu přiřadit právní odpovědnost za tyto události,“ řekl časopisu Nature hlavní autor studie Yann Quilcaille, klimatolog z Federálního institutu technologie ve Švýcarsku. „Můžu ale říci, že každý z těchto velkých producentů uhlíku přispívá k vlnám veder, zvyšuje jejich intenzitu a také pravděpodobnost jejich výskytu.“
