Chipsy, hamburgery, slazené nápoje, ale i spousta dalších průmyslově zpracovaných potravin může způsobovat řadu civilizačních chorob a také významně přispívat k obezitě. Vědci v řadě nových studií popisují nejen dopady, ale také příčiny toho, proč je tento druh potravy tak zdraví škodlivý.
Takzvané ultrazpracované potraviny se tváří jako jídlo, ale k tomu přírodnímu mají daleko. Nerostou totiž na polích nebo na farmách, nevznikají ani v kuchyních, ale „rodí se“ v laboratořích a továrnách. Místo aby je tvořilo několik známých přísad, jak je lidský organismus zvyklý za miliony let evoluce, připomíná jejich složení nákupní seznam nějaké chemické laboratoře: jsou složené ze stabilizátorů, emulgátorů, barviv, aromat a dalších složek, které se v kuchyních neobjevují.
Přitom v bohatých zemích mají tyto „průmyslové“ potraviny čím dál větší podíl v regálech obchodů – podle výzkumu Stanfordovy univerzity dnes tvoří téměř 60 procent kalorické spotřeby dospělých v USA. U amerických dětí se tento podíl blíží 70 procentům. Jinými slovy: ultrazpracované potraviny v americkém jídelníčku už převažují nad těmi „obyčejnými“.
Jedná se hlavně o trvanlivé produkty – například instantní polévky, balené sladkosti, slazené cereálie, mražené pizzy nebo ochucené jogurty, jejichž hlavním cílem není zdravá výživa, ale chuťová návykovost a dlouhá trvanlivost – a to všechno při co nejnižší ceně. Mají ale i jiný dopad: jejich konzumenti totiž zapomínají, jak jsou potraviny spojené s prací v zemědělství.
Vědecké studie ultrazpracované potraviny spojují s řadou zdravotních problémů včetně obezity, cukrovky 2. typu, srdečních chorob, ale i některých druhů rakoviny. Prokázaný je také dopad na vznik depresí. Nová studie teď popsala další rovinu toho, proč jsou takovou zdravotní hrozbou.
Kromě výše popsaných látek totiž ultrazpracované potraviny obsahují i syntetické chemikálie, které se do nich dostávají kvůli tomu, jak toto jídlo vzniká a jak vypadá jeho cesta z továrny na stůl. Výsledky celé řady výzkumů, které v posledních letech vycházejí v odborných časopisech, totiž ukazují, že do těchto poživatin pronikají látky ze strojů i obalů, jimiž procházejí. A tyto chemikálie mohou lidskému zdraví škodit, varují vědci.
Cesty chemie
Zatímco klasické potraviny, jako je ovoce, zelenina, maso, mléko nebo vejce, jdou po nenáročné úpravě přímo na pulty obchodů, a pak ke spotřebiteli na stůl, u ultrazpracovaných produktů je cesta mnohem delší. Přísady při ní projdou desítkami trubek, nádrží, odstředivek, pásů a dalších zařízení, kde mnohdy dochází k jejich zahřívání, což problém ještě zvětšuje. A nakonec se musí hotový výrobek balit do několika vrstev obalů. Chemikálie ze všech těchto zařízení a procesů se podle výše uvedené studie mohou do potravin dostávat.
A skrze ně se pak samozřejmě mohou stát i složkou toho, co proniká do lidského zažívacího traktu, který není na takové látky adaptovaný. Podle badatelů se takto lidský organismus setkává rovnou s několika skupinami chemikálií.
Největším problémem jsou bisfenoly, které narušují hormonální rovnováhu a jsou spojované s několika druhy rakovin, například prsu nebo prostaty, dále ftaláty ovlivňující plodnost, věčné chemikálie PFAS spojené s rakovinou a rovněž mikroplasty, jež v těle způsobují záněty a možná také rakovinu.
Podle dalších studií obsahují nejvíce chemikálií například hranolky, hamburgery, zmrzlina a slazené nápoje.
Řešení v rukou spotřebitelů i úřadů
Protože jsou tyto potraviny navržené tak, aby vyvolávaly pocity spojené se závislostí, není pro spotřebitele jednoduché odolat chuti na ně. Proto není ideální poskytovat jen rady a varování, a autoři studie tak doporučují razantnější kroky, jež by měly mít na starost státní orgány, které řídí zdravotnictví.
Krokem, který by podle expertů mohl fungovat, je zejména snaha omezit chemické plastové obaly, jež jsou podle nich přehnaně rozšířené a používají se nadbytečně. Pomoci by také mohla přísnější regulace toxických látek využívaných v potravinářském průmyslu. Zatímco složení samotných přísad se kontroluje, monitoring strojů a výroben dostatečný není. Vědci upozorňují, že aby se podařilo toky chemikálií lépe sledovat a kontrolovat, bude nutné posílit legislativu.
Stejně důležitý je ale podle této studie i tlak na konzumaci čerstvých a „přirozených“ potravin, které v sobě mají co nejméně dopadů průmyslové činnosti. To leží na úřadech i na samotných lidech, nejvíce ale prý na rodičích, kteří by měli vést své děti k tomu, aby se ke konzumaci ultrazpracovaných potravin dostávaly co nejméně – a ideálně vůbec. Z povahy těchto látek totiž vyplývá, že právě na dětský organismus mají největší negativní dopad.
