Arktický i antarktický mořský led v současné době prožívají rekordní období. Obě místa sdílejí historický nedostatek ledové pokrývky na hladině. Bez ní přitom není možná celá řada procesů, které zajišťují stabilní svět.
Úbytek ledu na pólech má dalekosáhlé důsledky. Nyní je ho rekordně málo
Letošní rok přináší opět řadu nových extrémů způsobených pokračující změnou klimatu. Týká se to i polárních oblastí, zejména na jižní polokouli, v oblasti Antarktidy. Tamní mořský led sice není tak rozsáhlý jako v Severním ledovém oceánu, přesto i zde pozorujeme v posledních letech výrazné úbytky. A letos v únoru, kdy bývá dosahováno ročního minima kvůli konci tamního léta, šlo o nejnižší rozsah od začátku družicového pozorování, tedy od roku 1979.
Zarážející na tom je především fakt, že předchozí minimum pocházelo z února 2022. Od té doby sice s ohledem na klesající teploty během tamního podzimu a teď už i zimy rozsah mořského ledu stoupá, nicméně zůstává stále na nejnižší úrovni pro danou roční dobu v historii pozorování.
Co se stane v Antarktidě, nezůstane v Antarktidě
Mořský led hraje zásadní roli v místních a regionálních systémech proudění a počasí, ovlivňuje intenzitu mořských proudů a rovněž podporuje mořskou biologickou rozmanitost. Nad vodou je důležitým místem pro rozmnožování a krmení tučňáků a tuleňů. Pod hladinou pak poskytuje útočiště dalším mořským živočichům.
Táním ledu se navíc roztáčí spirála takzvané pozitivní zpětné vazby – světlý led odráží dopadající sluneční paprsky. Když chybí, velkou část ze sluneční energie pohltí moře a tím se ohřívá. Teplejší moře znamená víc roztátého ledu a celý cyklus nabírá na rychlosti.
Mořský led má v Antarktidě ještě další důležitou roli – brání šelfové, pobřežní ledovce před účinkem mořských vln. Čím méně ledu je přítomno, tím více vlny erodují ledovce, které se pak lámou a tají. Následně dochází k většímu „stékání“ ledu z pevniny do moří. Tento původem kontinentální led pak v moři taje, což přispívá k vzestupu hladiny oceánů. A konečně, mořský led rovněž ochlazuje vzduch. Když je ho méně, vzduch je teplejší a napomáhá tání kontinentálních ledovců.
Asi nejhorší situace je v západní Antarktidě, což je oblast, jejíž tání by mohlo přispět k poměrně masivnímu nárůstu hladiny světového oceánu. Letos je zde přítomno velmi malé množství ochranného mořského ledu.
Ještě jeden faktor je důležité zmínit: při zamrzání mořské vody se hustší, slaná voda, dostává do větších hloubek, odkud pak proudí do mírnějších zeměpisných šířek a podílí se na přenosu tepla a energie v oceánech. Jinými slovy, co se stane v Antarktidě, nezůstane v Antarktidě.
Na druhé straně je nutné zmínit, že dění kolem Antarktidy je poměrně komplexní a složitá záležitost, a to i vzhledem ke kratším a ne tak hustým řadám pozorování. Říci, co nás čeká v této oblasti v následujících letech, je poměrně obtížné.
Led chybí na obou pólech
Naopak dění na severu, v Arktidě, je sledováno s větší podrobností už delší dobu. Nepřítomnost pevniny navíc zjednodušuje vysvětlení pozorovaných změn i toho, co by mohlo nastat v budoucnu. Situace v Arktidě je aktuálně mírně odlišná od dění na jihu v tom smyslu, že rozsah mořského ledu v posledních měsících je třináctý nejnižší od nástupu družic v roce 1979.
Nicméně v posledních týdnech se tání začíná zrychlovat oproti obvyklému tempu úbytku během jara. Výrazně méně ledu je aktuálně zejména v Beaufortově moři a Baffinově zálivu, což souvisí s vlnou mimořádně teplého počasí, které v uplynulých týdnech zasáhlo Kanadu (a vede tam k masivním požárům). A extrémní vlna horkého počasí zasáhla i Sibiř a přilehlé části Arktidy.
Jedna věc je vlastní rozsah ledu, druhá jeho tloušťka, která ovlivňuje celkový objem ledu. A tady je aktuální situace v Arktidě výrazně méně příznivá – patří k nejnižším pro začátek června v historii měření. Tloušťka ledu je aktuálně velmi malá především ve východní polovině Arktidy.
S ohledem na rekordně teplý severní Atlantik a nastupující El Niño lze čekat, že rozsah ledu bude v příštích měsících rychle klesat. A už v příští dekádě letní měsíce pravděpodobně přinesou Severní ledový oceán prakticky bez plovoucího mořského ledu, přesněji že jeho rozsah klesne pod patnáct procent minimální roční hodnoty obvyklé před 45 lety. Podle nejčerstvějších studií a modelování už tento trend nejspíš nepůjde zastavit.