Hans Kluge je belgický lékař a expert na veřejné zdraví, který už více než čtvrt století pomáhá na třech světadílech. Od 1. února 2020 řídí evropskou část Světové zdravotnické organizace (WHO). V pátek 25. března poskytl rozhovor České televizi, hovořila s ním Anna-Marie Šůchová z vědecké redakce.
Tuberkulózy z Ukrajiny není třeba se obávat, řekl ČT evropský šéf WHO. Integraci vnímá jako příležitost pro zdravotnictví
Rozhovor s Hansem Klugem z WHO (zdroj: ČT24)
Válka na Ukrajině už probíhá více než měsíc a ukrajinské zdravotnictví je zdevastované. Jaké důsledky můžeme už teď pozorovat na Ukrajině a v dalších evropských zemích?
Světová zdravotnická organizace je samozřejmě velmi znepokojena útoky na zdravotnická zařízení, což je porušení mezinárodního humanitárního práva. K dnešnímu dni WHO ověřila 64 nahlášených útoků, což znamená, že nemocnice už nejsou bezpečné. To je jedna věc.
Za druhé vidíme přesun lidí na západ země, tedy lidí interně vysídlených, protože asi tři miliony lidí sice opustily Ukrajinu, ale hodně jich zůstává v interním vysídlení, což klade velký tlak na západ země.
Za třetí opět jako v době pandemie vidíme, že nemocnice se soustředí na traumatickou péči a všechno ostatní musí odkládat, například operace nebo péči o chronicky nemocné. Takže to je obrovská humanitární katastrofa, nicméně zároveň je zde k vidění mimořádná solidarita – což zahrnuje i to, co jsem viděl v České republice. Lidé doslova otevírají své domovy a svá srdce a prokazují ohromnou solidaritu, na což bychom měli být velmi hrdí.
Lidem na Ukrajině se nedostává zdravotní péče, jak jste zmínil. Musí žít v nestabilních podmínkách v dočasných útočištích. Jaké nemoci se v takových podmínkách obvykle šíří?
Před měsícem a půl jsem byl v Kyjevě a mluvil tam s ministrem zdravotnictví a premiérem, což bylo ještě před válkou. Už v té době se potýkali se dvěma krizemi – první byla pandemie, protože vrcholila vlna varianty omikron, a druhou výskyt dětské obrny. Takže teď na Ukrajině čelí třem zdravotním krizím najednou, což je velmi komplikované. Jedna věc je duševní zdraví a potřeba psychosociální podpory, která je obrovská. Ti lidé viděli strašné věci, jsou odděleni od svých rodin a budou takhle žít ještě dlouho.
Za druhé u většiny těch, kteří umírají, jsou důvodem nepřenosné chronické nemoci, například rakovina nebo kardiovaskulární onemocnění, jejichž léčba je teď v mnoha případech přerušena. A za třetí Ukrajina pořád ještě čelí přenosným, infekčním nemocem, jako je tuberkulóza, HIV, žloutenka nebo covid-19. K tomu také přestalo fungovat rutinní očkování, například proti spalničkám a dětské obrně, v čemž je nutné pokračovat, a to jak na Ukrajině, tak v okolních zemích včetně České republiky.
Zmínil jste covid. Jak na základě dat, která máte k dispozici, vypadá aktuální situace s covidem na Ukrajině?
To se dá odhadovat jen velmi těžko, protože systém vykazování případů také v mnoha případech nefunguje. Já byl na Ukrajině před měsícem a půl, kdy byla jen asi třetina lidí plně naočkovaná, což je významný problém. Na druhou stranu mezi Ukrajinci je pravděpodobně slušný kapitál imunity získané buď očkováním, nebo přirozenou infekcí. Problém je v tom, že pokud jsou lidé ve stísněných prostorech, třeba ve sklepech, tak to samozřejmě napomáhá šíření covidu-19 i dalších infekčních onemocnění.
Jak očekáváte, že se pandemie během války promění?
Každá krizová situace a každá válka je pro infekční onemocnění obrovskou příležitostí. Hlavní prioritou, a to nejenom pro zdravotnictví, je mír. Mír je nejlepším lékem. Z pohledu WHO je nejvyšší prioritou zajištění bezpečných dodávek kriticky důležitých zdravotních prostředků například do Mariupolu, kde lidé žijí v nesmírně tragických podmínkách. Na druhém místě je okamžitě zastavit útoky na zdravotní zařízení.
Jak to udělat? Jak tyto útoky zastavit? Jak pomoci lidem na Ukrajině, jak pomoci ukrajinským zdravotníkům?
Jak pomoci zdravotníkům? Jednak vyjádřením mezinárodní solidarity, jednak poskytováním přímé podpory. Například WHO má na Ukrajině 72 lidí, z toho dvanáct v Kyjevě. Jsou tu organizace jako Lékaři bez hranic, kteří jsou i v Mariupolu. Musíme nasadit všechny možnosti, které máme, abychom zdravotníkům pomohli. Mají za sebou dva vyčerpávající roky pandemie a do toho přišla válka. Takže to je jedna věc. Co se týče míru, ten samozřejmě musí být zajištěn na politické úrovni, kam už mandát WHO nesahá, nicméně upřímně doufáme a modlíme se, že přijde velmi brzy.
Tuberkulózy se netřeba obávat
Už jsme mluvili o covidu, ale bohužel covid není jediné infekční onemocnění, které se dnes na Ukrajině šíří. Podle odhadů WHO má Ukrajina čtvrtý nejvyšší výskyt tuberkulózy z 53 zemí evropského regionu. Jak očekáváte, že situaci s tuberkulózou ovlivní válka?
Samozřejmě je tu riziko spočívající v tom, že dochází k přerušování léčby. To je samozřejmě velmi špatné, a navíc to posiluje rezistenci. Pozitivní je, že okolní země a jejich zdravotnictví, a Českou republiku do toho počítám také, dělají naprosté maximum. Takže pro přicházející lidi je to velká příležitost projít screeningem a získat řádnou léčbu. V tomhle smyslu to sice je krize, ale zároveň příležitost pro ty, kteří zemi opouštějí, aby byli zapojeni do systému veřejného pojištění, což se také děje.
A musím pogratulovat ministrovi zdravotnictví, profesoru Válkovi, a všem zdravotníkům. Já jsem předal profesoru Válkovi ocenění, které převzal za všechny zdravotníky v celé zemi a za to, co dělali během pandemie, ale i za heroickou práci, kterou odvádějí pro ukrajinské uprchlíky.
Obáváte se, že by se mohla tuberkulóza s uprchlíky rozšířit i do jiných evropských zemí?
Tenhle mýtus je potřeba vyvrátit. Protože z toho bychom neměli mít obavy. Máme jasně dané léčebné protokoly, uprchlíci procházejí screeningem, takže ti, kteří tuberkulózu mají, mohou pokračovat v léčbě, protokoly na to máme, takže toho se vůbec není nutné obávat.
Z Ukrajiny už uprchly téměř čtyři miliony lidí. Jakou zdravotní pomoc teď potřebují?
První je akutní pomoc kvůli psychologickému traumatu, kterým si prošli. Padesát procent uprchlíků, ať už v České republice, nebo kdekoliv jinde, já teď byl například v Moldavsku a Polsku, jsou děti. Pro děti je to celé nesmírně traumatické – většina z nich také musela opustit své otce, kteří na Ukrajině zůstali.
Druhou věcí jsou chronická onemocnění, máme tu mnoho lidí s vysokým krevním tlakem, vysokou hladinou krevního cukru, tedy diabetem, kardiovaskulárními onemocněními nebo rakovinou, to je také velmi důležité. Třetí jsou přenosná onemocnění a otázka rutinní vakcinace. V září ukrajinské děti mohou nastoupit do českého vzdělávacího systému, a jak jsme právě řešili s panem ministrem, profesorem Válkem, i s pražským primátorem, velmi naléhavým úkolem je posílit systém rutinního očkování.
A jaké dlouhodobé důsledky očekáváte?
To je velmi složitá otázka. To asi nikdo neví. Také nevíme, jak dlouho válka potrvá. Doufejme, že v blízké budoucnosti dosáhneme alespoň klidu zbraní. Ale jednoznačně bude mít dopady na duševní zdraví. Na Ukrajině Světová zdravotnická organizace spolupracovala s dalšími partnery na reformě zdravotního systému, tedy primárního zdravotnictví a jeho finanční udržitelnosti; tento zdravotní systém bude nutné vybudovat znovu téměř od nuly.
Je nějaký způsob, jak s obnovou ukrajinského zdravotnictví pomoct? Jak pomoci ukrajinské vládě po skončení války?
Jednoznačně ano. To by měla být velká priorita, o čemž jsem také mluvil s profesorem Válkem. Na Českou republiku vyjde předsednictví Evropské unie právě v té nejkritičtější době od druhé světové války, kdy máme také nejvíce vysídlených lidí od druhé světové války. Shodli jsme se, že je nutné zdvojnásobit podporu Ukrajině nejenom akutně, ale také k tomu, aby mohla svůj systém vystavět znovu a lépe.
Pojďme využít tu energii, abychom postavili ten systém znovu a lépe s nasazením digitálních nástrojů, v čemž je Česká republika spolu s dalšími zeměmi velmi silná, kvalifikovaných zdravotních pracovníků, kteří budou dobře zaplaceni, a samozřejmě s vědomím toho, že některé rány se budou léčit dlouho.
Integrace uprchlíků může mít ohromný pozitivní dopad
Vy jste navštívil pražské Kongresové centrum, které dnes slouží jako centrum pro uprchlíky. Máte nějaké rady k tomu, co zlepšit?
V první řadě bych chtěl pogratulovat vedení Prahy, protože to na mě udělalo velký dojem. Mluvil jsem s velitelem hasičů, ředitelem Červeného kříže, viděl jsem dobrovolníky, provedli nás po celém centru, je to tam skvěle organizované a disciplinované, ale co je možná nejdůležitější, panuje tam atmosféra, která je velmi lidská. To je naprosto zásadní. V téhle nesmírně tragické době nezapomínat na naše lidství. Co se týče nějakých rad, musím říct, že všechno je organizované výborně. Bude ale nutné, aby tato solidarita pokračovala, protože nevíme, kolik lidí ještě Ukrajinu opustí.
A jak jsem viděl v Polsku, v Moldavsku i v České republice, celá situace vyvolává obrovský tlak na státní rozpočet. Proto bych očekával a doufal, a Evropské unii a Evropské komisi určitě poradil, aby zintenzivnila podporu zemím, které uprchlíky přijímají, protože je nutné vyvážit zdravotní péči poskytovanou místním lidem, uprchlíkům a ohroženým skupinám v dané zemi.
České ministerstvo zdravotnictví v nemocnicích vytváří takzvané UA Pointy, které budou pomáhat Ukrajincům s jejich zdravotními potřebami. Myslíte si, že je to dobrý nápad vytvořit specializovaná místa pro uprchlíky, kteří potřebují zdravotní péči?
V té akutní fázi tohle může být velmi užitečné, protože během ní máte specifické potřeby. Doporučil bych ale maximálně urychlit proces akreditace ukrajinských lékařů a sester, protože to je obrovská pracovní síla a tito lidé svým pacientům rozumějí. V poslední době WHO rozvíjí nový koncept zdravotní péče o migranty, jehož klíčovou složkou je, že pokud společnost uprchlíky úspěšně integruje, bude to mít obrovský pozitivní dopad na ekonomiku. S pražským primátorem a ministrem zdravotnictví jsme také mluvili o tom, že čeští pediatři stárnou, celá společnost stárne, a tady se nabízí obrovská šance přeměnit krizi na příležitost, integrovat přicházející lidi a posílit ekonomiku.
A jak je integrovat? Jak integrovat lékaře a další zdravotnické pracovníky z Ukrajiny? A jak nejlépe integrovat ukrajinské pacienty do českého zdravotního systému?
Řekl bych, že je nutné mít dobrý akreditační proces, protože samozřejmě pokud někomu dáváte akreditaci, chcete mít jistotu o jeho kvalitách, ale ukrajinští lékaři a sestry mají obecně velmi dobré vzdělání, takže stačí, aby tady prošli řádným procesem. A upřímně řečeno ta integrace už probíhá. Dokonce mám kolegy a přátele, kteří doslova otevírají své byty a své domy a uprchlíky v nich vítají. A tohle říkám i svému týmu ve WHO, který je velmi multikulturní, jsou tam lidé z Ruska, z Ukrajiny, z mnoha jiných zemí – jediný způsob, jak tuto krizi překonat, je laskavostí, lidstvím a solidaritou.
Lékaři také ukrajinským dětem bezplatně poskytují očkování, které je v České republice povinné. Co dalšího si myslíte, že bychom měli udělat, abychom mohli tyto lidi integrovat do české společnosti, a to tak, aby to bylo bezpečné pro Čechy?
Podle mě by se mělo začít od dětí. Tyto děti zažily věci, s kterými se těžko vypořádává. Víme ale, že děti jsou velmi odolné. Co dítě opravdu potřebuje, je cítit se v bezpečí. Často jsou teď oddělené od své rodiny. Potřebujeme vytvořit prostor, kde se budou cítit bezpečně a kde opravdu budou v bezpečí, a k tomu můžou velmi dobře posloužit školy. Integrace dětí do škol je podle mě nejvyšší priorita, která má i výraznou zdravotní a sociální složku, což zahrnuje bezplatné rutinní očkování.
Je třeba odvahy k systémovým změnám
„Tato krize zdaleka nekončí. V příštích týdnech očekáváme příchod ještě víc lidí, zejména žen, dětí a seniorů, kteří budou mít závažnější zdravotní potřeby. Mohou mít obtíže dostat se k péči a lékům, které potřebují, což může ohrožovat jejich život.“ To jste řekl 24. března. Kolik lidí ještě očekáváte?
To se velmi těžko odhaduje. Všichni Ukrajinci, se kterými jsem mluvil, ať už to bylo kdekoliv, mi řekli, že nechtějí v zemích, kam se dostali, zůstat. Opravdu se chtějí vrátit do své země, kterou milují. Takže i z tohoto hlediska je tím vůbec nejdůležitějším mír, abychom pak mohli pomoci zemi znovu postavit. Já sám jsem každý den v kontaktu s ukrajinským ministrem zdravotnictví, doktorem Viktorem Ljaškem, a jeho odolnost a odolnost jeho lidí v této nesmírně obtížné situaci je naprosto neuvěřitelná.
Opravdu se snaží zajistit lepší budoucnost pro svůj národ. Ale v krátkodobé budoucnosti je možné, že Ukrajinu opustí ještě víc lidí, pokud tato situace bude pokračovat. Doufám, že nebude, ale to nikdo neví. Proto musíme doufat v nejlepší, ale připravit naše zdravotnictví, aby bylo ještě robustnější, a rozšířit jeho kapacity, a to zejména pro děti, protože každou sekundu se dítě z Ukrajiny stává uprchlíkem. To by mělo být naší nejvyšší prioritou.
A jak to udělat? Jak připravit naše zdravotnictví, jak ho posílit, co konkrétně bychom měli udělat?
To je jedna z věcí, o kterých jsme s ministrem zdravotnictví a pražským primátorem mluvili. Je nutné se podívat na stav pracovníků ve zdravotnictví. Já jsem byl v nemocnici na hranici Polska a Ukrajiny, kde mi její ředitelka říkala, podívejte se, všichni tu pracují velmi tvrdě, ale po dvou strašných letech pandemie už jsou na pokraji vyčerpání. Takže v první řadě se musíme postarat o naše zdravotníky, dobře je zaplatit, zavést pravidla, která pomohou nejenom jim, ale také jejich rodinám, dát jim volný čas a nabídnout jim psychologickou pomoc.
Druhá věc jsou pediatři, kteří v mnoha zemích stárnou, což znamená, že politici musí mít odvahu provést nějaké legislativní změny, například přesunout některé pracovní úkoly jinam. Sestry a porodní asistentky tvoří v tomto regionu největší skupinu pracovníků, ale někdy mezi lékaři, a já jsem jeden z nich, převládá takový ten konzervativní přístup, kde jim dáváme víc úkolů, než mohou reálně udělat. Je spousta věcí, které mohou lékaři přesunout na sestry a porodní asistentky a které mohou sestry a porodní asistentky přesunout na sociální pracovníky.
Například tady v Praze máte spoustu skvělých případů integrace zdravotních a sociálních služeb. Takže možné to je, ale je nutné přestat uvažovat o tom jako o samostatných kategoriích. Musíme být odvážní a pustit se do systémových změn, které v konečném důsledku zajistí lepší budoucnost nejenom pro Ukrajinu, ale také pro ostatní země Evropské unie. Protože nezapomínejme, že před válkou jsme měli velké problémy s migrací pracovních sil ve zdravotnictví a jejich stárnutím.
Co jsou podle vašeho názoru největší výzvy, kterým aktuálně Česká republika čelí z hlediska zdravotní péče a veřejného zdraví?
Myslím si, že v České republice je to stejné jako v ostatních zemích Visegrádu i mnoha jiných. Jednak je tu rostoucí zátěž v podobě chronických neinfekčních chorob. Tam jsou čtyři hlavní rizikové faktory, které známe, což je dobrá zpráva: tabák, alkohol, to je v České republice i v jiných zemích velký problém, nedostatečná fyzická aktivita a zdravá strava. A proto je potřeba budovat zdravější společnost, která bude odolnější. Potřebujeme spolupracovat s dalšími sektory.
Zdravotní sektor je zodpovědný za velkou část veřejného zdraví, ale musí spolupracovat třeba s ministerstvem zemědělství nebo s ministerstvem dopravy, aby byly silnice bezpečné. V zásadě bych řekl, že zdraví není všechno, ale bez zdraví není nic.
Pandemie nás připravila na krizové situace
Váš úřad připravil nový plán spolupráce s Českou republikou na příští dva roky. Jakých cílů za tyto dva roky chcete dosáhnout?
Musím říct, že to bylo velmi inspirativní. Já jsem sem přijel, abych pozvedl naši spolupráci na vyšší úroveň, aniž bych věděl, že pan ministr chce udělat totéž. Takže v první řadě je potřeba vybudovat zdravý národ a zdravou populaci. Proto je potřeba řešit ty rizikové faktory, tedy tabák, alkohol, aktivitu a stravu, ale také pracovat na kvalitě péče. Nestačí, že k ní mají všichni přístup, také je potřeba, aby byla bezpečná a kvalitní.
Druhá věc, na které budeme spolupracovat, je duševní zdraví populace. Dopady pandemie covidu-19 se ještě nezačaly pořádně projevovat a přišla válka.
Za třetí je tu přístup k cenově dostupným lékům, což je velmi důležité, protože máme hodně inovativních léků, které jsou ale velmi drahé. Takže proto spojíme síly a Česká republika to zapojí do programu svého předsednictví EU a to pomůže s finanční udržitelností zdravotnictví. Konečně budeme také pracovat na digitalizaci zdravotnictví. Před pandemií tady panovaly velké pochyby a byl proti tomu jistý odpor; digitální zdraví bylo vnímáno jenom jako potenciální možnost. Dnes už to není možnost, ale nutnost.
Takže pandemie měla i dobré výsledky?
Paradoxně ano, určitě.
Napadají vás i nějaké další dobré výsledky této hrozné pandemie?
Znovu se vrátím k tomu, co jsem dnes viděl v Kongresovém centru. Velmi rychle se podařilo připravit zázemí pro screeningy a léčbu. Nejdřív pro covid-19, teď se totéž používá pro příjem uprchlíků. To byla velmi rychlá spolupráce napříč sektory. Viděl jsem tam lékaře, sestry, hasiče i dobrovolníky. Tahle obrovská zkušenost se nám bude hodit i v dalších krizových situacích a naše zdravotnictví bude díky tomu odolnější.
Je ještě něco zásadního, co by podle vás mělo zaznít?
Řekl bych vašim zdravotníkům, že odvádějí neuvěřitelnou práci, ale že nesmí zapomenout pečovat také o své vlastní zdraví. A to říkám i sám sobě, protože já taky pořád jezdím z jedné země do druhé. Ale je to nutné. Můj otec, který byl v Belgii primářem na chirurgii, vždycky říkal, že když se doktor nebo sestra nepostará o vlastní zdraví, tak svým pacientům nemůže pomoct. Takže všichni se musí postarat o svoje vlastní zdraví.
Celý rozhovor v angličtině je zde:
Rozhovor s Hansem Klugem z WHO (v angličtině) (zdroj: ČT24)