Zívání je mezi lidmi nakažlivé a novější studie upozorňují, že nakažlivější je mezi partnery. Dokonce existují náznaky, že v kvalitním vztahu se zívá více. Nejnověji ale vědci přišli s překvapivým zjištěním, že přenos funguje i mezidruhově; lidé mohou nakazit zíváním slony.
Zívání je velmi zajímavý a zatím ne zcela vysvětlený fenomén. O jeho smyslu a původu existuje množství teorií a hypotéz. Některé ho vysvětlují jako snahu o lepší okysličení krve, jiné zase vnímají jeho sociální potenciál. Zívá dokonce i celá řada savců, například lenochodi.
Nakažlivé zívání je ale výjimečné, doposud bylo pozorováno jen u primátů a psů a ani tam není popsáno dokonale. Teď ale vědci ukázali, že člověk může zíváním „nakazit“ slona – a informovali o tom v odborném žurnálu Frontiers in Veterinary Science.
Jedna z hypotéz o smyslu nakažlivého zívání říká, že je spojené s empatií – tedy schopností vcítit se do potřeb druhého a projevit to. U primátů to dává smysl, jsou blízkými příbuznými člověka a žijí v podobném uspořádání jako dávní předkové, u nichž se tato schopnost vyvinula. Psi jsou zase natolik domestikovaní, že řada projevů jejich chování je reakcí na člověka. Ale proč sloni?
Evoluční záhada
Autoři studie, kteří zívání pozorovali a popsali, přiznávají, že neznají odpověď. Výsledky výzkumu ale ukazují, že sloni zívání kopírují pouze od jediného druhu – a to právě od člověka. Biologové tlustokožce pozorovali v jihoafrickém parku Knysna: ošetřovatelé tamních slonů po dobu dvou týdnů při kontaktu se zvířaty předstírali zívání, podle hlavní autorky Zoe Rossmanové velmi zdařile.
Během 13 dní a nocí se u deseti slonů afrických podařilo odhalit devět případů, které byly označené jako „mezidruhové nakažlivé chování“. Provozovali ho jenom tři z deseti slonů.
Naznačuje to, že jsou toho schopní i ostatní sloni, zejména ti výjimečně inteligentní. A současně to ukazuje, jak moc jsou tato zvířata citlivá na podněty z lidské strany. Přitom zkoumaní sloni afričtí jsou výrazně méně domestikovaní než jejich asijští bratranci.
