Moskva - Bývalý ruský premiér Viktor Černomyrdin dnes ve věku 72 let zemřel. Naposledy působil jako prezidentův poradce pro hospodářskou spolupráci s postsovětskými státy, předtím byl ruským velvyslancem v Kyjevě. Pochován bude po boku své manželky Valentiny, zesnulé na jaře, na moskevském Novoděvičím hřbitově, kde spočívají významné osobnosti ruských dějin včetně prvního prezidenta Borise Jelcina. Státní pohřeb se bude konat pátek.
Politik stál v čele ruské vlády v letech 1992 až 1998, tedy v období bouřlivých změn a těžkých otřesů, včetně první čečenské války. Vyjednával s čečenskými teroristy Šamila Basajeva, kteří zajali rukojmí v nemocnici v Buďonnovsku (krvavá řež si nakonec vyžádala desítky mrtvých), i krátce stanout v čele státu, když prezident Jelcin postupoval operaci.
V Kyjevě Černomyrdin působil jako velvyslanec osm let, dokonce zde byl poctěn titulem „člověk roku 2001“. Po kyjevské „oranžové revoluci“ byl často ve sporu s odpůrcem ruské politiky, ukrajinským prezidentem Viktorem Juščenkem. Z funkce odešel po hrozbě, že se kvůli nevybíravým výrokům na adresu ukrajinských politiků stane nežádoucí osobou.
Černomyrdin byl znám nediplomatickým jazykem i nezvyklými bonmoty
Okřídleným se v Rusku stal jeho výrok, který by ve volném překladu mohl znít: „Měli jsme ty nejlepší úmysly, ale dopadlo to jako vždycky.“
Oblibu si získaly i jeho další výroky: „Mám přibližně dva syny“, „Budeme si tak žít, že naše děti a vnuci budou závidět“, „Můj život se odehrál v oparech ropy a plynu“, „Vláda je tak složitý organismus, že neustálé změny přinášejí jen horší výsledky; vím to, byla to má práce“, „Principy, které byly zásadní, byly neprincipiální.“
Průmyslový manažer sovětského typu - „rudý manažer“
Viktor Černomyrdin reprezentoval v ruské vládě klasický typ průmyslového manažera starého sovětského stylu, byl znám svou umírněností a obezřetností. I nesouhlas s rozšiřováním NATO na Východ vyjádřil kulantně a klidně. Do čela vlády se poprvé postavil v prosinci 1992 jako kompromisní kandidát ve sporu mezi prezidentem a parlamentem, jemuž nebyl po chuti úřadující premiér a reformátor Jegor Gajdar.
Celých 30 let (do roku 1991) byl Černomyrdin členem sovětské komunistické strany a čtyři roky zasedal v jejím ústředním výboru. Klidný a žoviální muž s technologickým a ekonomickým vzděláním strávil většinu života v ropném a plynárenském průmyslu, v němž prošel cestu od řadového pracovníka po ředitele Orenburgského plynárenského závodu.
Nástup Gorbačova přinesl Černomyrdinovi první významnou státní funkci - v roce 1985 usedl na čtyři roky do křesla ministra ropného a plynárenského průmyslu SSSR. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat: SSSR nejen rozšířil těžbu zemního plynu, ale začal ho v rozsáhlé míře dodávat do západní Evropy.
Po reorganizaci ministerstva na Státní plynárenský koncern (Gazprom) předsedal jeho správní radě a proměnil ho v jednu z největších a nejmocnějších společností světa. Vysloužil si za to nejen pověst prvotřídního manažera (a to i na Západě), ale v květnu 1992 i funkci náměstka předsedy vlády pro palivoenergetický komplex. Mladí liberálové ho v té době častovali přezdívkou „rudý manažer“.
Právě on stál za vzestupem centristického bloku Náš dům-Rusko, kde shromáždil politiky, finančníky, manažery, vesměs příslušníky bývalé komunistické nomenklatury, s cílem udržet rovnováhu mezi konzervativci a liberály naléhajícími na rychlejší reformy a zabránit přitom dalšímu zbídačování obyvatelstva. Černomyrdin překonal mnoho otřesů, včetně dramatického poklesu rublu v říjnu 1994.
Příčinou úmrtí byl zřejmě infarkt
Agentura Interfax s odvoláním na pozůstalé uvedla, že Černomyrdin zemřel u sebe doma okolo čtvrté hodiny ranní a do poslední chvíle byl při vědomí. Podle jiných zdrojů zesnul přibližně ve stejnou dobu v moskevské nemocnici. Předpokládá se, že bezprostřední příčinou úmrtí byl infarkt. Ale podle médií bývalý premiér delší čas postupoval pravidelné dialýzy kvůli vážným potížím s ledvinami, způsobeným rakovinou. Podle přátel se na Černomyrdinově stavu podepsalo i manželčino úmrtí, které těžce nesl.
