Paříž – I přesto, že má Francie všechny předpoklady vystupovat jako bezproblémová země, je její národ nespokojený. Americká stanice CNN představuje Francouze jako elegantní, lehce arogantní, ale hlavně jako překvapivě skeptické ohledně své vlastní budoucnosti. Při letmém pohledu se zdá, že mají všechno – krátký pracovní týden, spoustu dovolené, kvalitní zdravotnictví, gastronomii na světové úrovni, skvělé víno, hodnotné památky, stejně ale vypadají nešťastně. Agentura BVA, která provedla výzkum v jednapadesáti zemích světa, zjistila, že Francie stojí v trojici nejvíce pesimistických národů.
Sociolog Claudie Fischer tento rozpor komentuje tak, že si Francouzi uvědomují, kolik výjimečných věcí kolem sebe mají, také se ale bojí, že by je všechny mohli ztratit. „Vždycky existuje pocit, že vás něco může ohrozit, a to může být jeden z důvodů. Je to pocit, že změna není nikdy úplně pod kontrolou nebo že se vůbec dá kontrolovat. A to, že se s těmito věcmi musíte vypořádat, to asi není snadné,“ dodal sociolog.
Země má třeba velmi vzdělanou a produktivní pracovní sílu. Z 500 nejúspěšnějších firem podle časopisu Forbes je nejvíc z nich právě ve Francii. I tak ale její státní dluh dosahuje skoro 90 % HDP. Veřejné výdaje tvoří navíc 56 % z HDP, to je ještě mnohem vyšší údaj, než má Švédsko. Francie má také asi 5,5 milionu státních zaměstnanců, což je o 500 tisíc víc než v lidnatějším Německu.
Partnerky prezidentských kandidátů
Možná víc než o příštím prezidentovi se ve Francii mluví o budoucí první dámě. Všichni spekulují o tom, zda křeslo v Elysejském paláci obhájí půvabná modelka Carla Bruni, nebo zda-li ho bude muset uvolnit vtipné a neméně šarmantní Valerii Trierweilerové. Hollande kvůli Valerii opustil partnerku se čtyřmi dětmi, zatím se s ní ale neoženil.
Obě šarmantní brunety jen zřídka zajdou do volebního štábu. Přesto pro své muže sbírají důležité body. Carla, třetí žena Sarkozyho, zlidšťuje podobu neoblíbeného manžela. A Valerie se zase snaží dodávat šarm a grácii strýčkovskému socialistovi. Těží z novinářské minulosti, o Hollandovi psala už koncem osmdesátých let.
Valerie se s Hollandem sblížila už v roce 2005, kdy procházel v politické kariéře těžkým obdobím. Favorita letošních prezidentských voleb v něm tehdy viděl málokdo. Carla ještě v roce 2008 pózovala na titulní stránce Vanity Fair v jezdeckém úboru. Časopis psal, že do Elysejského paláce vtrhla s heslem: svoboda, rovnost, nahota. Dnes se obléká daleko skromněji a hraje hospodyňku, která se stará o dítě a milujícího manžela.
Francie se obává, že může všechny své přednosti v mžiku ztratit
Někteří se domnívají, že je to ekonomická krize, která připravila Francii o sebedůvěru. „Tak nějak je to celé zvláštní, protože celý svět sní o Paříži a o Francii a my už dávno nesníme sami o sobě. Myslím, že je to jen jedno období. Jen okamžik v našich dějinách, protože my jsme byli vždycky vychovávaní k velké hrdosti na sebe sama. A teď jsme zjistili, že nejsme ti nejlepší. Asi nějaký čas potrvá, než se vzpamatujeme,“ podotkl novinář a moderátor Stéphane Bern.
Protože patří Francie mezi zakládající členy EU a vždy tvořila motor této organizace, může francouzský prezident chod unie zásadně ovlivňovat. V současné době se má projednávat a schvalovat smlouva o rozpočtové zodpovědnosti. Zatímco francouzský prezident Sarkozy s německou kancléřkou Merkelovou tuto smlouvu prosadili, jeho protikandidát Hollande ji prý nepodpoří.
François Hollande
Socialistickému kandidátovi Françoisi Hollandovi často Francouzi přezdívají „velká neznámá“. Ještě před rokem by si na něj nikdo nevsadil, teď ho vyvolávají davy a Hollande má šanci po sedmnácti letech vrátit socialistům vládu nad Francií. Průzkumy veřejného mínění ho před volbami pasovaly do role favorita. I tak si ho ale málokdo umí v Elysejském paláci reálně představit.
Do voleb ho lidé znali spíše jako bývalého předsedu socialistické strany. Hlavně také jako bývalého partnera Segolene Royalové, socialistky, která prohrála v posledních prezidentských volbách. Tichý a nenápadný muž se ale před kampaní změnil. Po přísné dietě zhubl o dvacet kilo. Do práce teď jezdí na skútru a šermuje heslem, které si půjčil od Obamy.
Hollande dosud vystupoval jako skromný a umírněný levicový politik. Výrazně prosazoval evropskou integraci. V kampani ale jasně odmítl podepsat dohodu pětadvacítky o rozpočtové odpovědnosti. Slíbil, že vytvoří 60 tisíc nových učitelských míst. Silně brojí také proti bankám a bohatým, na ty chce uvalit až 75procentní daň.
I přes horlivé snažení mu ale podle mnoha voličů chybí charisma hlavy státu. Postrádají v něm potřebné vládní zkušenosti a bojí se, že se nebude umět vyrovnat s těžkými dobami. Hollande totiž nikdy nebyl ani ministrem.
Nicolas Sarkozy
Dosluhujícího prezidenta Nicolase Sarkozyho ještě před pár měsíci průzkumy veřejného mínění skoro odepsaly. Propad jeho popularity byl rekordní a šance na setrvání v Elysejském paláci minimální. V posledních dnech ale začal Sarkozy mohutně dotahovat a prokázal tak pověst nesmiřitelného bojovníka, který se nevzdává až do posledního dechu. Lidé ho vidí jako drzého, sebestředného muže libujícího si v luxusu, který prosazuje zájmy rodiny a přátel.
Sarkozyho rodina tvrdí, že vedou skromný život. To by si ale nesměla hlava rodiny strachy schovávat do kapsy dárek od manželky – hodinky za 55 tisíc eur, tedy asi milion a čtvrt českých korun. Hlasy veřejnosti se ale snaží francouzský prezident získávat jinak. Vyzdvihl třeba skvělou práci policie při zatýkání sedminásobného vraha z Toulouse Mohameda Meraha. Slíbil také tvrdý postup proti teroristům a zopakoval, že sníží imigraci do země do pěti let na polovinu. Evropské unii zase pohrozil, že Francie odmítne schengenskou dohodu a obnoví kontroly na hranicích.
Průzkumy po těchto Sarkozyho rozhodnutích ale ukázaly, že platí staré heslo: Za vším je pouze ekonomika. Sarkozy minulé volby vyhrál se sloganem „Pracuj víc, vydělej víc“. V těch letošních se řídí obecnějším heslem: „Silná Francie“. Mezi jiným navrhuje třeba kontrolu kurzu eura k dolaru. Sarkozy podporuje i malé a střední firmy a nalevo mířenou daň pro bohaté, kteří se stěhují do daňových rájů. Hájí také jadernou energii. Jeho žena Carla Bruniová před lety vyvolala jedovaté komentáře prohlášením, že její manžel má šest mozků. Ani to však zřejmě mnohým bývalým spojencům nestačí.
