Washington – Vědci vytvořili první kompletní počítačovou mapu proudění ledovců v Antarktidě. Výrazné barvy znázorňují rychlost a směr pohybů ledovcových útvarů. Tým na kalifornské univerzitě shromažďoval podklady čtyři roky a mapa ukazuje dosud nevídané: třeba obrovské ledovcové řeky, které po šikmých antarktických pláních „tečou“ rychlostí asi 244 metrů za rok. Jde o historický počin, který prý od základu změní antarktické bádání. V budoucnu to může mít zásadní význam pro zvyšování hladiny moře.
„Ve východní Antarktidě se řeky formují na úbočích hned pod vrcholky ledových hor. Dá se to přirovnat k hromadám písku - po zrncích se drolí, odpadává a míří k moři. Na tenhle jev nezná současná věda odpověď, vůbec to neodpovídá dosavadním modelům deformací ledu. Proces je totiž rychlý a hlavně - led praská svojí vlastní vahou,“ vysvětluje šéf výzkumného týmu Eric Rignot. Jediným vysvětlením tedy je, že se pomalu pohybuje samotná mateřská hora. Zřejmě klouže po pevném podkladu. Vědci nečekali, že něco podobného objeví tak daleko od pobřeží a navíc v nejchladnější části, kde je ledová pokrývka nejsilnější. Něco podobného zatím zaznamenali jen na pár místech kontinentu. Teď se ukazuje, že jde o problém, který se týká celé Antarktidy: podle vědců to znamená, že je antarktický ledový příkrov vnitřně složitě propojen.
Digitální mapu vědci skládali dohromady hlavně z údajů NASA - ty pak kombinovali se satelitními měřeními dalších kosmických agentur - především kanadské, evropské a také japonské. Dva roky zabral sběr dat, stejnou dobu trvalo jejich vyhodnocování a převádění do konečné podoby. Skládačka zobrazuje 77 procent Antarktidy; díky mapě bude možné přesněji spočítat, jakým tempem ledovce tají, a tak i určit, jak se bude dál zvyšovat hladina světových oceánů.
Sedmasedmdesát procent pevniny Antarktidy je pokryto ledem, který ukrývá přes 70 procent světových zásob sladké vody a rovněž nezanedbatelné zásoby zemního plynu a ropy. Není proto divu, že si na území Antarktidy od jejího objevení v 19. století dělala nároky řada států. Mezinárodní rivalitu spojenou s tímto neobydleným kontinentem ukončila až dohoda z prosince 1959, která z Antarktidy učinila mezinárodně spravovanou neutrální zónu.
Od břehů Antarktidy se ledovce pravidelně odlamují. Tvoří je sladká voda, což v minulosti vedlo k úvahám, zda by je nešlo zvlášť silnými remorkéry přitáhnout jako zásobu pitné vody ke břehům těch kontinentů jižní polokoule, kde je vody zřetelný nedostatek. To je ovšem s ohledem na náročnost takových projektů nereálné.
