První československou velvyslankyní v Rakousku se po sametové revoluci stala Magda Vášáryová, do té doby známá zejména z filmového plátna. Už ve svých 16 letech totiž hrála ikonickou Marketu Lazarovou. Úspěšná herečka přesto dala přednost diplomacii a politice. Ve Vídni čelila výhrůžkám teroristických organizací, kterým odstavila účty, složité bylo také získat si důvěru ostatních diplomatů. Nenatáčí už více než třicet let a herectví jí nechybí, poprvé ji ale zviklala nabídka na zfilmování pokračování Postřižin.
Magda Vášáryová byla nejprve herečkou, poté diplomatkou a političkou. „Předtím jsem ale byla matematička a socioložka a to jsem chtěla být nejvíc,“ řekla. I během natáčení Markety Lazarové si ve volných chvílích počítala příklady. Snu o matematické dráze se ale musela vzdát po srpnové okupaci, kdy byla nucena opustit vysokou školu. „Už jsem nadále nemohla pokračovat ve své metodologické práci,“ popsala.
První polistopadový československý prezident Václav Havel si ji právě i kvůli zájmům směřujícím mimo herectví vybral jako velvyslankyni v Rakousku. „Nikdy mě nepovažoval jen za herečku. Věděl, že mám filozofické vzdělání, že jsem spolupracovala se sociology i z Čech. Potřeboval do Vídně někoho, komu absolutně důvěřoval. Bylo to jedno z nejtěžších velvyslanectví,“ uvedla.
Jako vhodná kandidátka na diplomatický post ve Vídni se jevila i kvůli své široké znalosti jazyků. Dodnes se jí v některých zdají i sny. „Občas se vzbudím a jsem v polštině,“ přiblížila. Němčina je navíc jedním z jejích rodných jazyků.
Zapomenutá stařenka i tříletý chlapec
Možnost cestovat do sousední západní země využilo po pádu komunismu mnoho Čechů a Slováků, což se neobešlo bez problémů. Po jejím nástupu do Vídně se v novinách objevila její citace: „Českoslovenští občané jedoucí do Rakouska najdou na velvyslanectví v případě potřeby pomoc. Rozhodně ji však neposkytneme těm, kteří se vlastním přičiněním dostanou do nesnází za krádeže, šmelinu.“
Po otevření hranic bylo v Rakousku denně přes sto tisíc Čechoslováků, připomněla. „V takovém počtu lidí musíte počítat s tím, že občas v zahradě utrhli jablka, protože se jim zdála hezčí než u nás,“ popsala. Řešit ale musela i situace, kdy zájezd zapomněl v Rakousku jednu ze starších účastnic, jednou se podobně dva dny starala o tříletého chlapce.
Kvůli výhrůžkám musely děti na protiteroristický výcvik
Ve Vídni ale musela řešit i složitější situace, několik měsíců ji střežila ochranka a nemohla vyjít ani na zahradu. „Komunistické Československo financovalo všechny největší teroristické skupiny světa. Já jsem byla ta, která zrušila účty. Účty byly v Rakousku, protože je neutrální zemí,“ vysvětlila.
Každý večer jí tak přicházely nahrávky s výhrůžkami. „Co se mnou udělají, jak mě budou mučit, co provedou s mými dětmi. Moje děti pak dostaly v sedmi osmi letech protiteroristický výcvik,“ popsala Vášáryová. Dětem se ale výcvik prý velmi líbil. „Přišly ze školy a říkaly: ‚Když nás unesou, tak nesmíme v autě sedět, ale musíme si lehnout, aby nás netrefili, až budou střílet,‘ a strašně se tomu smály,“ vylíčila.
Přiznává ale, že strach měla. Stejně tak se o ni prý obával i Havel. Poslal za ní i muže ze své ochranky, kterému nejvíc důvěřoval. Spával pak na pohovce před její ložnicí. „Přestat financovat třeba Arafata, který byl tehdy považovaný za teroristu, mělo své konsekvence,“ uvedla. Havlovi pak také rozmluvila jeho nápad, že by se Československo mohlo stát první zemí, která zruší své tajné služby. „Ukázala jsem mu, že bez rozvědky a kontrarozvědky mě v té Vídni prostě zabijí,“ dodala.
Aby se přiblížila urostlým západním diplomatům, musela nosit vysoké podpatky
Diplomaté jsou státní úředníci, kteří musejí tlumočit pozici svého státu, i když s ní třeba vnitřně nemusí souznít. Za Havla to podle Vášáryové nebyl problém, později ji ale právě tento nesoulad přiměl jít do politiky. „Diplomaté jsou nejlépe informovaní lidé. Věděli jsme věci, které nikdy do politického světa nepronikly, a to už nemluvím o proniknutí do občanské společnosti,“ uvedla. „Chtěla jsem prosadit některé své myšlenky a na to musíte mít demokratický mandát,“ dodala.
Překážkou v diplomacii pro ní byl její menší vzrůst. Když stála mezi ostatními vysokými diplomaty, kteří mezi sebou tiše rozprávěli, musela velmi napínat sluch, aby jim rozuměla. Nikdy také nekouřila, a tak prý často přišla o momenty, kdy si mezi sebou kolegové při cigaretě vyměňovali informace.
„V momentě, kdy ale pochopili, že velmi dobře rozumím třeba tomu, co se děje na Balkáně, tak i tito vysocí západní velvyslanci za mnou začali chodit, aby se poradili,“ osvětlila.
Od Havla odmítla post viceprezidentky, rozpadu by nezabránil
Říká se, že Češi a Slováci jsou národy sobě na světě nejbližší. Podle Vášáryové je to také proto, že oba národy dekády sdílely třeba televizní program. „Ale neřekla bych, že jsme úplně stejní,“ poznamenala s tím, že Slovensko historicky spadalo spíše do sféry maďarského vlivu, zatímco na Čechy zejména působila Vídeň.
Že se Československo rozdělilo na dva samostatné státy, ji tak vůbec nepřekvapilo. Havel jí prý sice v únoru 1992 nabízel post viceprezidentky, od kterého si sliboval udržení státu, odpověděla mu ale sedmistránkovým dopisem, ve kterém odmítla. „Napsala jsem mu, že je pozdě,“ řekla.
Rozdíl podle ní například panuje v tom, že zatímco Češi se ve volbách v roce 1946 vyslovili pro komunisty, u Slováků získali mnohem menší množství hlasů. Také po revoluci v Česku zůstala komunistická strana na více než třicet let v parlamentu, na Slovensku nikoliv. Zda byly ale říjnové volby, ve kterých se komunistická strana poprvé nedostala do české sněmovny, definitivní tečkou za touto érou, si Vášáryová říct netroufá. „Uvidíme. Já bych byla opatrná,“ dodala.
Přes třicet let bez herectví
Pro Čechy zůstává Vašáryová kromě své politické a diplomatické kariéry stále také herečkou, i když se před kameru nepostavila už desetiletí. Památná je její role ve filmu Postřižiny podle Hrabalovy knižní předlohy. Jiří Menzel jí asi měsíc před svou smrtí v září 2020 poslal scénář filmu Harlekýnových milionů. Jde o pokračování Postřižin, ve kterém se postavy z filmu ocitnou v domově důchodců.
„Scénář je nádherný. Když jsem to četla, tak to bylo možná poprvé za třicet let, kdy mě to trochu zviklalo,“ přiblížila. „Máří je tam osmdesát, ale nemá tam zuby. Ale já mám své,“ směje se. Ačkoliv ji Jaromír Hanzlík v pořadu Interview ČT24 vyzval k natočení pokračování, Vášáryová o něm přesvědčená není. Právě i kvůli smrti Jiřího Menzela, režiséra původního snímku.
Herectví jí nechybí, nezasteskne se jí ani po divadle. „Víte, když to nemáte jako dětský sen, ale máte dětský sen, že budete počítat příklady… Těžko se to dá s herectvím skloubit,“ zakončila.
