Arabské země odmítají plán prezidenta USA Donalda Trumpa ohledně přesunu Palestinců z Pásma Gazy. Podle experta na Blízký východ Marka Čejky se obávají, že jde o pokus o etnickou čistku a uprchlíkům by byl znemožněn návrat zpět, podobně jako se to v masovém měřítku stalo po roce 1948. Egypt i Jordánsko navíc sužují ekonomické problémy a další zátěž by mohla přinést politickou nestabilitu. Arabové schválili vlastní plán pro Gazu, ten však nechce Izrael ani USA.
Nový šéf Bílého domu svým plánem převzít Pásmo Gazy, přesídlit dvoumilionové obyvatelstvo palestinské enklávy a vybudovat z ní „riviéru Blízkého východu“ s hotely šokoval nejen arabské země, ale i řadu západních států či OSN, která krok přirovnala k „etnické čistce“. Trump si ale za svým návrhem stojí a říká, že nedává smysl, aby statisíce lidí žili v sutinách s nevybuchlou municí.
Konflikt mezi Izraelem a palestinskými teroristy, který odstartoval brutální útok Hamásu na židovský stát 7. října 2023, skutečně vyprodukoval přes 50 milionů tun sutin. Obnova bude nejspíš trvat roky a stát desítky miliard dolarů. Nově se musí vybudovat byty, školy, obchody či nemocnice, ale také infrastruktura včetně elektřiny a vodovodů.
Historická vazba na Gazu
Gazu opustilo od začátku poslední války na 150 tisíc lidí. Mnozí však z oblasti odejít nehodlají, ať už proto, že na to nemají peníze, nebo z důvodu, že jejich vazba na Gazu jako část budoucího státu Palestina je příliš silná, uvádí server BBC News s tím, že mnoho obyvatel pásma jsou potomci asi 700 tisíc Palestinců, kteří uprchli nebo byli vyhnáni z domovů v roce 1948, kdy se formoval židovský stát. Palestinci tuto dobu nazývají „Nakba“, což je arabsky katastrofa.
Od Západního břehu je Gaza oddělena od roku 1948, původně byly obě území integrální součástí britského mandátu Palestina. Enklávu poté devatenáct let okupoval Egypt, než ji v roce 1967 obsadil Izrael v šestidenní válce.
Podle mezinárodního práva je stále považována za oblast obsazenou židovským státem, což Jeruzalém zpochybňuje a tvrdí, že okupace skončila v roce 2005, kdy z území odešli izraelští vojáci, a byly zrušeny židovské osady. Následovala izraelsko-egyptská blokáda Gazy poté, co Hamás v roce 2006 vyhrál volby a po bojích vyhnal z území umírněný Fatah, který nyní vládne na okupovaném Západním břehu.
Předchozí vyjednávání ohledně řešení izraelsko-palestinského konfliktu počítající s vytvořením Palestiny, stejně jako Trumpův mírový plán 2020, zahrnovala plány na tunely nebo železnice, které by Gazu se Západním břehem mohly propojit. Trumpova „dohoda století“ ale už tehdy počítala s rozsáhlými izraelskými anexemi na Západním břehu.
Staronový prezident USA dal nyní Palestincům de facto najevo, že se mají vzdát Gazy. Přibližně tři čtvrtiny členů OSN, včetně České republiky, přitom uznávají enklávu jako součást suverénního palestinského státu či autonomie, píše BBC.
Trump si představuje, že většinu Palestinců by přijaly sousední země, tedy Egypt a Jordánsko, které to ale odmítly stejně jako další arabské státy. „Vyčištění“ Gazy považují za nepřípustné. „Palestina je pro Palestince a Jordánsko pro Jordánce a řešení palestinského problému se nachází na palestinské půdě a ztělesňuje jej palestinský stát,“ zdůraznila jordánská diplomacie.
Vize radikálů v Izraeli
Podle Čejky to není o tom, že by země Palestince nechtěly vůbec přijímat. „Arabské státy poskytují pomoc řadě Palestinců postižených současným konfliktem, a to nejen v rovině humanitární. Nechtějí je za současné situace přijímat masově, protože současné plány na transfer Palestinců – ať už jsou iniciovány současnou izraelskou vládou, nebo Trumpovou administrativou – jsou de facto plánem etnické čistky. Z izraelské vládní rétoriky i Trumpových plánů je zjevné, že pokud by Palestinci masověji opustili Pásmo Gazy, není příliš pravděpodobná možnost jejich návratu,“ upozornil expert.
O „transferu“ Palestinců podle něj sní izraelská radikální pravice už od osmdesátých let. „Tento diskurz se dostává za současné administrativy Benjamina Netanjahua do mainstreamové pravicové politiky. Ještě před pár dekádami to přitom byl spíše pohled okrajových radikálních skupin. Jeho náznaky lze sice vysledovat u různých ideologů sionistického hnutí v minulosti, aktuální kořeny však souvisí hlavně s ideami dvou zesnulých radikálů: z pozic náboženského extremismu prosazovaného rabínem Meirem Kahanem a také z pozic sekulární radikální izraelské pravice ztělesňované izraelským generálem a pozdějším ministrem vlády Ariela Šarona Rechavamem Zeevim,“ vysvětluje Čejka.
Nucené deportace či přesun civilního obyvatelstva jsou porušením mezinárodního humanitárního práva, válečným zločinem a zločinem proti lidskosti, napsal deník The New York Times (NYT). Tento krok zakazuje už americký Lieberův kodex z dob občanské války, ale také novější Ženevské konvence, jež USA ratifikovaly.
Římský statut, který zřídil Mezinárodní trestní soud, označuje násilné přesuny obyvatelstva za válečný zločin i zločin proti lidskosti. Pokud se vysídlení zaměřuje na určitou skupinu na základě její etnické, náboženské nebo národní identity, pak je to zároveň trestný čin pronásledování.
Vzhledem k tomu, že Mezinárodní trestní soud uznává jako stranu soudu stát Palestina, má jurisdikci nad těmito zločiny, pokud k nim došlo v Gaze, což platí i v případě, že jsou spáchány občany USA, jež nikdy nepřijaly Římský statut, vysvětluje NYT.
Křehké ekonomiky
Trump reagoval na nesouhlas arabských států s přesunem Palestinců hrozbou ukončení americké pomoci, která je přitom pro Egypt i Jordánsko klíčová. Země se už nyní starají o statisíce běženců – kromě Palestinců jde o lidi, kteří uprchli před boji v Libyi, Iráku, Sýrii nebo Súdánu.
Obě arabské země čelí hospodářským potížím a jejich obyvatele trápí zdražování a chudoba. Egyptský prezident Abdal Fattáh Sísí podle webu Voice of America v zimě v projevu k důstojníkům prohlásil, že přesídlit některé Palestince na Sinaj by bylo snadné, problém ale bude přimět kohokoli v Egyptě, aby tuto myšlenku přijal.
„Žádný egyptský lídr, který chce zůstat u moci, by s takovou žádostí nesouhlasil. Destabilizovalo by to Egypt a pravděpodobně by to vedlo k větší regionální nestabilitě,“ řekl pro Voice of America bývalý profesor na Americké univerzitě v Káhiře a člen Atlantic Council Paul Sullivan.
Do Egypta uprchlo mezi 7. říjnem 2023 a květnem 2024 asi sto tisíc Palestinců, odhadl loni v květnu palestinský velvyslanec v Egyptě Diab al-Lúh. Podle humanitárních organizací je ale reálný počet vyšší. Několik tisíc nemocných a zraněných dostalo povolení vstoupit do Egypta za účelem ošetření v místních nemocnicích.
Další Palestinci se dostali z Gazy s pomocí zahraničních ambasád nebo díky egyptské zprostředkovatelské společnosti, která požaduje vysoký „koordinační poplatek“ za pomoc Palestincům uprchnout z enklávy, uvádí stanice Deutsche Welle. Většině Palestinců propadla turistická víza, takže v zemi pobývají nelegálně a nemají tak přístup ke zdravotní péči či vzdělávání.
Úřad OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) navíc nemá pro působení v Egyptě mandát, takže běženci jsou závislí na pomoci soukromých egyptských dobrovolnických skupin, které jim rozdávají jídlo, oblečení a shání dočasnou práci, popisuje situaci stanice Deutsche Welle.
Pro Egypt sužovaný ekonomickými obtížemi tak představují běženci další výzvu. Loni v březnu se v zemi konaly protesty proti zdražování a chudobě, při nichž policie pozatýkala desítky lidí.
„Vyhlídku na přijetí velkého počtu Palestinců jako takovou vnímají (Egypt a Jordánsko) jako existenční výzvu pro jejich sociální stabilitu a potenciálně smrtelnou ránu pro jejich legitimitu jako obránců palestinských práv,“ uvádí v komentáři think tank Washington Institute.
Jiný think tank Chatham House to označil za „záležitost života a smrti“. „Egypt a Jordánsko čelí existenčním hrozbám (plynoucím z) Trumpova návrhu: vysídlení Palestinců do jejich zemí by destabilizovalo jejich režimy, podněcovalo extremismus a proměnilo jejich území ve startovací rampy pro palestinské útoky na Izrael. Jejich mírové smlouvy s Izraelem by byly fakticky svrženy do propasti,“ varuje think tank v komentáři s tím, že posílena by mohla být role Íránu, ale i Ruska a Číny, které se staví do role odpůrců neokolonialismu USA.
Klíčové státy pro obranu a stabilitu
Pro Washington je udržování vztahů s Jordánskem a Egyptem důležité, jelikož jejich mírové smlouvy se židovským státem pomáhají udržovat regionální stabilitu a izraelskou obranu. Jordánsko se v minulosti podílelo na ochraně Izraele, včetně loňského roku, kdy pomáhalo zachytit íránské rakety namířené na Tel Aviv. V zemi také působí v rámci patnácti vojenských zařízení asi čtyři tisíce amerických vojáků, připomíná web The New Arab. Egypt zase umožňuje spojencům vojenské přelety.
Ammán i Káhira také s USA sdílejí zpravodajské informace, uvádí Washington Institute s tím, že Spojené státy posílají Egyptu vojenskou pomoc v hodnotě 1,3 miliardy dolarů (30,2 miliardy korun) ročně. Zatímco Káhira se těší výjimce, Ammán patří mezi země, u nichž byly dvě miliardy dolarů (46,48 miliardy korun) ročně pozastaveny v rámci zmrazení zahraniční pomoci nařízené Trumpem, píše think tank.
Jordánský král Abdalláh II. po nátlaku Bílého domu odsouhlasil, že jeho země přijme až dva tisíce dětí z Gazy, které potřebují lékařskou péči. Jordánsko už nyní hostí miliony potomků Palestinců vyhnaných v roce 1948 z Izraele a těch, kteří odešli po válce v roce 1967. Izraelská okupace Západního břehu tehdy vyhnala z domovů asi 300 tisíc osob. Na rozdíl od jiných arabských států Ammán řadě Palestinců udělil občanství.
V Jordánsku je tak většina obyvatelstva palestinského původu a ve společnosti dlouhodobě vládnou protiizraelské nálady. Po loňských zářijových volbách je navíc významnou mocí v parlamentu Muslimské bratrstvo. Pokud by byli Palestinci vyhnáni z Gazy, hrozil by pád vlády v Ammánu, která zatím stojí za smlouvou s Izraelem, varuje v komentáři Chatham House.
Jordánsko je mimo to země chudá na zdroje, dluh tam tvoří devadesát procent jeho hrubého domácího produktu a nezaměstnanost dosahuje dvaadvaceti procent, upozornil New Arab s tím, že každá další zátěž pro ekonomiku v podobě statisíců uprchlíků by mohla vést k politické nestabilitě.
Arabský plán
Začátkem března arabské státy představily svůj vlastní plán týkající se budoucnosti Gazy, který počítá se setrváním Palestinců v enklávě. Tento plán vyplývající z egyptského návrhu počítá se třemi fázemi rekonstrukce, které se odehrají během pěti let a během nichž se odklidí sutiny a vybudují statisíce nových bytových jednotek. Obnova Gazy by měla stát zhruba 53 miliard dolarů (1,23 bilionu korun).
„V tom plánu se mluví o tom, že palestinské skupiny a jejich další působení musí být nějakým způsobem řešeno, ovšem není tam řečeno jak. I to, že je vyčíslena výše finančních prostředků, které budou třeba, je sice hezké, ale není řečeno, kdo by to měl zaplatit,“ poznamenal ředitel odboru Blízkého východu a severní Afriky ministerstva zahraničí Petr Hladík.
Egyptský návrh vyzývá Hamás, aby přenechal moc prozatímní správní komisi složené z expertů pocházejících z Gazy, dokud nebude moci převzít kontrolu reformovaná palestinská autonomie. Počítá rovněž s novými volbami v enklávě. Netanjahu ale už dříve zdůrazňoval, že si nepřeje, aby palestinská autonomie dostala oblast pod kontrolu.
Izrael tak arabský návrh odmítl s tím, že podle něj „nedokáže reagovat na realitu“. Jeruzalém zároveň obvinil palestinskou samosprávu a Úřad OSN pro palestinské uprchlíky z „korupce“ a „podpory terorismu“. Trump nedávno zastavil financování agentury UNRWA poté, co jí Izrael zakázal působit na svém území.
Arabský plán nechtějí ani Spojené státy. „Současný návrh neřeší skutečnost, že Gaza je v současnosti neobyvatelná a lidé nemohou humánně žít na území pokrytém troskami a nevybuchlou municí,“ uvedl mluvčí Národní bezpečnostní rady Brian Hughes. „Prezident Trump si stojí za svou vizí obnovit Gazu bez Hamásu. Těšíme se na další rozhovory, které přinesou do regionu mír a prosperitu,“ dodal podle televize CNN.
Pro arabské státy Perského zálivu představuje poválečná Gaza šanci, jak rozšířit svůj vliv v regionu a zaplnit vakuum po Hamásu, který byl podporován Íránem. Zejména pro Spojené arabské emiráty by role v rekonstrukci enklávy mohla znamenat jakési diplomatické vykoupení, zmiňuje list The Washington Post (WP).
V roce 2020 patřily Emiráty spolu s Bahrajnem, Marokem a Súdánem mezi země, které normalizovaly vztahy s Izraelem v rámci Abrahámovských dohod zprostředkovaných USA. Během izraelské ofenzivy v Gaze pak čelily obrovskému tlaku, aby s Jeruzalémem přerušily vztahy. Pokud se ale bude země úspěšně podílet na obnově Gazy, může tak svým občanům demonstrovat výhody dohody se židovským státem, píše WP s odkazem na anonymního činitele v Emirátech.
Saúdsko-izraelské smíření v nedohlednu
Saúdská Arábie, která podmiňuje normalizační dohodu s Izraelem vytvořením Palestiny, po oznámení Trumpova plánu znovu zdůraznila, že trvá na palestinské státnosti. „Království potvrzuje, že palestinský lid má právo na svou půdu. Nejsou to vetřelci ani přistěhovalci, kteří mohou být vyhoštěni, kdykoli si to brutální izraelští okupanti přejí,“ uvedlo saúdskoarabské ministerstvo zahraničí na síti X.
Snahy o navázání vztahů mezi Saúdskou Arábií a Izraelem jsou na bodu mrazu poté, co Netanjahu nedávno vzkázal Rijádu, ať si vytvoří palestinský stát u sebe, když má tolik půdy.
Saúdsko-izraelské usmíření si přeje Trump, který vztah s Rijádem posiloval už během svého prvního funkčního období. Obě země jsou důležitými politickými i obchodními partnery. Do Saúdské Arábie proudí americké zbraně a investice, které jsou klíčové pro reformy naznačené Vize 2030 prosazované korunním princem Muhammadem Bin Salmánem.
Co se týče „vyčištění“ Gazy, Rijád je ve svém stanovisku neoblomný a v současné době nepovažuje Trumpa ani Netanjahua za spolehlivé partnery, s nimiž by se dalo jednat o dvoustátním řešení, uvádí stanice Deutsche Welle s odkazem na oslovené experty.
Nejistá budoucnost
Budoucnost Gazy tak zůstává nejistá. Loni v prosinci se Hamás a Fatah dohodly na vytvoření společného výboru, který bude dohlížet na administrativu v Gaze, toto úsilí ale zatím není úspěšné. Diskutuje se rovněž o možnosti vyslat do Gazy mezinárodní mírové síly nebo vojáky z arabských zemí, kteří by dohlíželi na situaci v enklávě po ukončení konfliktu, píše BBC.
Podle zpravodaje ČT Davida Borka je klíčová otázka, co bude s Hamásem. Ten sice uvítal arabský plán a vyzval k jeho realizaci, odzbrojení však odmítá. „Veškeré plánování v Káhiře nebo kdekoli jinde naráží na požadavek Izraele na to, aby Hamás nejen v Gaze nevládl, ale aby tam prostě nebyl jako vojenská síla. A Hamás zopakoval, že složit zbraně nehodlá,“ upozornil Borek.
Jeruzalému vyhovuje Trumpův plán, jelikož by znamenal konec palestinských nadějí na vlastní stát. Převzetí enklávy Spojenými státy by také mohlo být součástí širší dohody o uznání izraelské suverenity nad okupovaným Západním břehem, jak požaduje krajní pravice, která působí v Netanjahuově vládě, což by byl dosud nevídaný obrat v americké politice, spekuluje Chatham House. Takový krok by nejspíš znamenal další masové vysídlení Palestinců.
Podle Čejky ale nedobrovolný přesun obyvatelstva Gazy není příliš pravděpodobný, jelikož by ohrozil mírové smlouvy Jordánska i Egypta s Izraelem. „Dovedu si ale představit, že Trump opět využije nějakých nátlakových metod na arabské země. Mám za to, že za této situace bude hrát výraznou roli pozice Saúdské Arábie, kde má Trump osobně i jeho administrativa důležité zájmy. Pokud se tedy nedají arabské země zatlačit do kouta politickým vydíráním, nebude Trumpova vize ohledně Gazy snadno proveditelná,“ míní expert.
