Známá samice australopitéka Lucy, která žila zhruba před 3,2 milionem let, zahynula zřejmě po pádu ze stromu. Ve studii zveřejněné v aktuálním odborném magazínu Nature to tvrdí tým vědce Johna Kappelmana z Texaské univerzity v Austinu. Řada vědců ale s novým výkladem Lucyina osudu nesouhlasí, a to včetně jednoho z objevitelů kostry Donalda Johansona.
Samice australopitéka Lucy zahynula po pádu ze stromu, míní skupina vědců. Další to odmítají
Kappelmanův tým při výzkumu kostí zjistil, že možná předchůdkyně člověka utrpěla četné zlomeniny kostí, což by odpovídalo pádu z výšky. Australopiték afarský, jehož příslušníkem byla i Lucy, žil na stromech, připomněla agentura DPA. V korunách stromů měli větší šanci ubránit se útokům predátorů.
Zda byl australopiték afarský přímým předchůdcem nynějšího člověka, se vědci dosud neshodli.
Kosti Lucy objevili američtí archeologové v listopadu roku 1974. Jméno samice hominida dostala podle písně skupiny Beatles s názvem Lucy in The Sky with Diamonds. Nalezeno bylo asi 40 procent kostí těla, a to včetně pánve, obratlů, žeber či stehenní kosti, což vědcům poskytlo důležité informace o vzhledu, pohybu i způsobu života australopitéků.
Lucy
Všechny kosti a jejich úlomky byly v roce 2008 podrobeny důkladnému osmidennímu scanování v amerických laboratořích. Právě při CT vyšetření vědci objevili neobvyklé fraktury na pravé pažní kosti. Podle ortopedů se podobné zlomeniny vyskytují u lidí, kteří se snaží zabránit pádu s rukou nataženou před sebe. Pádu z velké výšky nasvědčovalo i poškození pánve, levého ramene, kolene a pravého kotníku.
Tým kolem Johna Kappelmana nyní své bádání uzavřel tvrzením, že Lucy zemřela na následky zranění po pádu ze stromu vyššího než deset metrů. V okamžiku nárazu padala rychlostí až 60 kilometrů v hodině.
Fraktury mohla způsobit fosilizace, namítají další vědci
Někteří vědci, kteří s výsledkem bádání Kappelmana nesouhlasí, upozornili na to, že většina kostních fraktur je dobře zdokumentována a považována za následek fosilizačního procesu či eroze, vznikla tak tedy až po smrti Lucy.
Kappelman se mýlí například podle paleoantropologa Tima Whita z Kalifornské univerzity. Ten se domnívá, že vědci v Texasu se zaměřili pouze na praskliny, které by mohly ukazovat na pád z výšky, zcela ale opomněli další četné fraktury.
Dlouhé roky se snažil záhadu smrti Lucy rozluštit i její objevitel Johanson. „Neexistuje žádný definitivní důkaz o tom, jak zemřela,“ citovala Johansona agentura AP.
O Lucy je například známo, že v době smrti byla mladá, avšak již dospělá. Chodila vzpřímeně, příležitostně ale své dlouhé ruce využívala k lezení po stromech.