Moskva - Rusko si v těchto dnech připomíná nedožité padesáté narozeniny Viktora Coje, kultovní postavy sovětské rockové scény osmdesátých let. Jeho písně neztrácejí na popularitě ani víc než dvacet let po jeho tragické smrti. Pro opozičně laděnou část ruské společnosti dokonce nabývají na aktuálnosti.
Mladý rebel si i v nesvobodném systému žil po svém a dával všem oficiálním autoritám najevo, co si o nich myslí. Okázalost gest, přímočará poetika textů a údernost post-punkové hudby Viktora Coje a skupiny Kino si v 80. letech podmanily miliony mladých lidí v celém Sovětském svazu.
Aschatu Kalbajevovi bylo šestnáct, když v rodném Kyrgyzstánu na hlavním kanálu centrální sovětské televize uviděl Coje zpívat poprvé. „Tím dnem se mi změnil život a já pochopil, kudy se mám dál vydat,“ prohlásil frontman skupiny Viktor.
Než ale stačil dát dohromady vlastní kapelu a přesídlit za Cojem do Leningradu, jeho idol tragicky zahynul při autonehodě. Aschat nyní pomáhá udržovat jeho odkaz tím, že se svou revivalovou skupinou Viktor hraje publiku Cojovy písně.
Nejméně dvakrát do roka, na výročí jeho narození i smrti, se scházejí fanoušci Viktora Coje v centru Moskvy, u zdi, kterou zdobí jeho portréty a nápisy na jeho počest.
Vladimir Putin, ruský prezident:
„Touha po změnách je rozhodně hybatelem pokroku, ale stává se kontraproduktivní a dokonce nebezpečnou, pokud vede k narušení občanského klidu a samotného státu.“
Spousta jeho dnešních příznivců Coje nezažila. Jeho písně k nim ale promlouvají se stejnou intenzitou jako k o generaci starším posluchačům. Ze skladby Změny, napsané před víc než čtvrtstoletím, si dnešní opoziční hnutí dokonce udělalo hymnu.
I když sám Coj popíral, že by píseň měla politický podtext, mnozí si ho tam dosazovali už za perestrojky. A dělají to i teď. „K demokracii máme ještě daleko. I proto je to aktuální. My taky čekáme na změny,“ podotkla moskevská fanynka Tina.
Většina Cojových příznivců trvá na tom, že jejich idol je i dvacet let po své smrti živější než všichni ruští politici dohromady.
