Jeruzalém – Před sto lety se první světová válka přelila na Blízký východ, a to hlavně v režii soupeřících Britů a tehdejší Osmanské říše. V boji o svatá místa tří náboženství i ropu zemřelo nebo bylo zraněno pět milionů lidí. Právě současný konflikt v Sýrii a Iráku začíná překreslovat hranice, které tehdy vznikly.
První světová válka vynesla blízkovýchodní ropu poprvé mezi klíčové strategické suroviny. Boj o vliv mezi arabskými státy sehrály Velká Británie a Turecko (tehdejší Osmanská říše) – dvě mocná impéria, jejichž moc měla v následujících letech citelně oslabit. Přesto si na Blízkém východě udržela Británie klíčový vliv na dalších 50 let. Kromě obratné diplomacie také díky úspěchům z Velké války.
Osmanská říše se v roce 1914 po vzoru Balkánu přidala k Německu a Rakousku-Uhersku. Pro „orientální“ frontu to kromě ropného boje znamenalo hlavně přetahovanou o Suezský průplav. V Arábii bojovalo celkem 6,5 milionu vojáků – více než třetina z nich zemřela. Boje si navíc vyžádaly dalších 2,5 milionů zabitých nebo zraněných civilistů.
Co pro západní armády představovala krutá ruská zima, znamenalo v opačném gardu právě arabské bojiště. Evropany deptal prudký žár, malárie i nepříjemný kamenitý terén.
Jedním z nejúpornějších bojů mezi Turky a Brity se stala bitva u hrobky proroka Samuela na cestě k Jeruzalému. Na pár desítek metrů čtverečních vystřílely obě strany tuny granátů a nábojů. „Po šesti dnech bojů měli příslušníci londýnského regimentu v noci čas pohřbít mrtvé. Napočítali 250 těl z obou stran,“ uvádí izraelský archeolog Amir Peretz.
Británie nakonec postoupila až k Jeruzalému. Tehdejší generál expedičního výboru Edmund Allenby vstoupil v prosinci 1917 do Svatého města jako první křesťanský vítěz od křížových výprav, i když sesedl z koně a vkráčel pešky, bez praporů. Symboliku středobodu tří světových náboženství totiž nebral zkušený vojevůdce na lehkou váhu.
Průmyslovému potenciálu Británie a Francie nemohla Osmanská říše konkurovat. Neuměla vyrobit ani kvalitní zbraně ani ostnatý drát. Turci stihli jen první systematickou genocidu 20. století, když vyvraždili až milion a půl arménských křesťanů. Osmanské impérium tak po čtyřech a půl stoletích definitivně skončilo a jeho území si rozdělili západní vítězové.
