Washington - Dávní obyvatelé peruánského pobřeží si pochutnávali na popcornu už před 6700 lety, tedy o tisíc let dříve než se původně předpokládalo. K tomuto závěru dospěli archeologové po nálezu vřeten kukuřičných klasů v píscích severního pobřeží Peru, napsal španělský deník El Mundo.
Vědci ze Smithsonianova muzea ve Washingtonu zjistili, že vřetena objevená v lokalitách Paredones na jižním pobřeží Peru a Huaca Prieta na severním pobřeží jsou stará 3000 až 6700 let. Jde o nejstarší známá kukuřičná vřetena, která byla datována do doby kolem roku 4700 před naším letopočtem.
Průzkum vřeten, prvních nalezených na jihoamerickém kontinentu, ukázal, že obyvatelé kraje konzumovali kukuřici na různý způsob včetně rozpukaných zrn, tedy popcornu i kukuřičné mouky. Přesto ale tehdy ještě kukuřice netvořila významnou součást jejich jídelníčku.
Tým složený z amerických a peruánských badatelů nalezl ve zkoumaných lokalitách také kukuřičné mikrofosilie se zrnky škrobu a další rostlinné fosilie.
Dolores Pipernová z washingtonského Smithonianova muzea přírodních věd:
„Kukuřice byla poprvé kultivována v Mexiku před 9000 lety, a to z divoké rostliny nazývané teosinta. Naše výsledky ukazují, že jen o několik málo tisíc let později přišla kukuřice do Jižní Ameriky a začala se vyvíjet do různých druhů, které jsou dnes v andské oblasti běžné.“
Podle Pipernové se dokonce ukazuje, že v mnoha oblastech se kukuřice objevila ještě předtím, než jejich obyvatelé začali vyrábět keramické nádoby a experimenty s kukuřicí jako potravou nezávisely na existenci hrnčířských výrobků.
K pochopení přeměny transformace vlastností kukuřičného klasu a zrn stovek druhů kukuřice, které jsou dnes známy, respektive kde a kdy se vyvinuly, ale ještě mnoho chybí. Archeologické nálezy nejsou dobře zachované v tropických vlhkých pralesích v pásmu mezi Střední a Jižní Amerikou - přitom právě přes ně vedly hlavní trasy rozšíření této rostliny.
