Turecký vůdce Recep Tayyip Erdogan, který je podle analytiků favoritem druhého kola prezidentských voleb, dokázal za dvacet let v nejvyšších funkcích udělat ze své země strategického regionálního hráče s výrazným vlivem na světovou politiku. Ankara se pod jeho vedením snaží dohodnout se všemi mocnostmi a zároveň z toho něco získat pro sebe. Západní diplomaté popisují jednání s ním jako velmi náročná.
„Padouch i hrdina.“ Erdogan udělal z Turecka vlivného hráče, kterého si ostatní předcházejí
Horizont ČT24: Velmi komplikovaný spojenec Erdogan (zdroj: ČT24)
Zahraničně-politické a bezpečnostní zájmy Turecka už dávno přerostly Bosporskou úžinu. Erdogan se například nabízí jako prostředník, který domluví konec konfliktu v Súdánu. Prakticky v celé severní Africe posiluje Turecko svůj vliv a přítomnost, a to diplomaticky, obchodem, investicemi i spoluprací v oblastech vědy, zdravotnictví, kultury nebo bezpečnosti.
V posledních letech vzrostl počet vylvyslanectví afrických zemí v Ankaře z deseti na semdatřicet. „Otevíráme veškeré komunikační kanály mezi našimi vládami. Máme zájem na obnovení tolik důležitých vzájemných vztahů,“ prohlásil třeba egyptský ministr zahraničí Sámeh Šoukrí.
Pod Erdoganovým vedením se země zapojila také do koalice zemí bojujících proti teroristům z takzvaného Islámského státu. Válku v sousední Sýrii přitom Ankara využívá i k útokům proti Kurdům, které má za separatisty.
Aktivní je i na jižním Kavkazu. Vyzbrojuje Ázerbajdžán, který má územní spory o Náhorní Karabach s Arménií. S Jerevanem přitom po desetiletích právě navazuje diplomatické vztahy, byť dál odmítá uznat, že se Osmanská říše dopustila na Arménech počátkem minulého století genocidy.
Chce do EU, okupuje Kypr
Nejednoznačné vztahy má i s dalšími zeměmi, blokuje třeba vstup Švédska do NATO. Erdogan je ale příliš důležitý hráč a mnozí světoví politici si ho předcházejí. „Můj vážený příteli, jak se máš?“ řekl například Erdoganovi v červnu 2022 tehdejší britský premiér Boris Johnson.
Oficiálně Turecko stále usiluje o vstup do Evropské unie, současně ale de facto okupuje část Kypru. Také v případě Řecka, se kterým sdílí členství v NATO, se dá mluvit o ne vždy skrývaném nepřátelství. „Přál bych si, abych nemusel dávat mnohem víc než dvě procenta HDP na obranu. Bohužel ale žijeme v nejistotě vedle mnohem větší země, která vystupuje agresivně,“ podotkl v narážce na Ankaru řecký premiér Kyriakos Mitsotakis.
Vliv Turecka i samotného Erdogana razantně vzrostl za migrační krize před sedmi lety. Po vyhrocených jednáních s EU i jednotlivými lídry evropských zemí souhlasil – za pro Turecko výhodných podmínek – se zvýšením ostrahy hranic, a prakticky tím zastavil tehdejší nekontrolovaný příchod uprchlíků do schengenského prostoru.
„Velmi komplikovaný spojenec“
Naprosto zásadní roli pak země hraje od začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Nepřidala se k Západu a jeho sankční politice. „Erdogan vystupuje jako padouch i hrdina. Přesně tak to má rád sám nepředvídatelný turecký prezident. Dělá to z něj velmi komplikovaného spojence,“ komentoval tureckou politiku pro web Politico bývalý americký velvyslanec při NATO Ivo Daalder.
Turecko ovšem dokázalo dohodnout otevření černomořského koridoru pro vývoz ukrajinských zemědělských plodin a zprostředkovalo propuštění zajatých velitelů z mariupolských oceláren Azovstal, kterým do konce války poskytlo azyl. Turecká společnost Baykar, kterou řídí Erdoganův zeť Selčuk Bayraktar, navíc proslula dodávkami bezpilotních letounů Kyjevu, a dostala se proto až do ukrajinských písní.
S Erdoganem teď už opět napřímo mluví i americký prezident Joe Biden. Vztahy s Bílým domem si pokazil v roce 2019, kdy odmítl upustit od nákupu systému ruské protiletecké obrany S-400 a Spojené státy kvůli tomu zrušily obří vojenský obchod. Turecku odmítly prodat stovku nejmodernějších stíhacích letounů F35. Současná americká administrativa komentáře k jednání s Tureckem omezuje na prohlášení, že Ankara vysílá smíšené signály.