Na začátku května napsala Rossijskaja gazeta, která je oficiálním kremelským mediálním kanálem, že západní odborníci nazvali Kaliningradskou oblast „nepotopitelnou letadlovou lodí“, která podrývá síly NATO. Příměr je to daleko starší, na jeho aktuálnosti to však nic nemění. Především jako domov Baltské flotily a základna pro rakety Iskander je oblast strategicky významná hlavně tím, že rozšiřuje dosah ruských zbraní. Status exklávy jí však přináší i řadu problémů.
Rusko na začátku května uspořádalo v Kaliningradu cvičení raketových vojsk vybavených Iskandery. Zdaleka nebylo první, v kontextu agrese proti Ukrajině však vyvolalo větší rozruch.
Už v půlce dubna totiž místopředseda ruské bezpečnostní rady, bývalý prezident a premiér a nově jeden z kremelských jestřábů Dmitrij Medvěděv varoval Finy a Švédy, že v případě jejich vstupu do NATO bude muset Rusko posílit jaderné odstrašení v oblasti Baltského moře. Kaliningradská oblast v tom má strategicky zásadní význam.
Litevský ministr obrany Arvydas Anušauskas se takové výhrůžce podivil: „V Kaliningradu už dávno mají jaderné zbraně, systémy pro jejich odpálení i jejich sklady. Mezinárodní společenství i státy v regionu to moc dobře vědí.“
Horkou půdou pro vojenské stratégy se roh Baltského moře stal až relativně nedávno. Dlouho byl naopak zapomenutým kusem země, který jako jedna z posledních oblastí Evropy odolával christianizaci.
Přemysl II. Otakar
Oblast ještě v raném středověku obývali pohanští Prusové příbuzní s Litevci a Lotyši. Křesťanští panovníci proti nim vysílali křížové výpravy. Při jedné z nich byl roku 1255 z popudu Přemysla II. Otakara založen Královec, Němci nazývaný Königsberg a Rusy od roku 1946 Kaliningrad na počest právě zesnulé formální hlavy sovětského státu Michaila Kalinina.
Většina křižáků hovořila německy, místní Prusy buď vyhladili, nebo asimilovali. Postupně však od nich převzali jméno a pro svůj stát Řádu německých rytířů, který se tam etabloval, se začal používat termín Prusko.
Prusko se po staletí potýkalo s Poláky a postupně na jejich úkor sílilo, až se stalo vedoucí silou při sjednocení Německa roku 1871. Tehdy Němci kontrolovali celé baltské pobřeží až po Klajpedu v současné Litvě.
Světové války
Zásadní změnu přinesla první světová válka, po níž se Königsberg stal poprvé exklávou, a to německou. Od zbytku země ho odděloval polský koridor k moři a svobodné město Gdaňsk.
Ještě drastičtěji se projevila druhá světová válka. Němci zde nejprve vyhladili Židy, pak oblast dobyl Sovětský svaz. Stalin rozhodl, že její severní část připadne Ruské sovětské federativní socialistické republice a jižní komunistickému Polsku. Téměř dva miliony tamních Němců musely odejít. Většinou do Německa, částečně do sovětských lágrů.
Místo nich Stalin přivezl Poláky a Rusy na obě strany nové hranice. V sovětské části způsobila výměna i nečekané problémy: ruští úředníci nerozuměli německým dokumentům a museli si přivézt jako překladatele povolžské Němce žijící po desetiletí v hlubinách ruských rovin.
Po rozpadu Sovětského svazu se Kaliningradská oblast stala exklávou podruhé, tentokrát ruskou. Nyní má rozlohu 15 tisíc kilometrů čtverečních, což je pro srovnání asi o třetinu víc než Středočeský kraj. Žije v ní asi milion lidí, polovina z toho v její metropoli.
Montovna
Kaliningradská oblast je jedním z mála ruských regionů, kde počet obyvatel mírně stoupá. Blízkost bohatší Evropě totiž není jen geografická. Roku 1996 jí Moskva poskytla zvláštní ekonomický status, a především na daňové výhody tam lákala západní investice, připomíná profesor mezinárodní bezpečnosti z University of Birmingham Stefan Wolff.
Ze sovětské „nepotopitelné letadlové lodi“ se tak stala „nepotopitelná montovna“, napůl žertoval ruský historik Vladimir Mau s odkazem na přenos důrazu z bezpečnostních na ekonomická témata.
To však netrvalo dlouho. Poté, co Vladimir Putin konsolidoval v Rusku svou moc, rozhodl se, že se Západem nechce spolupracovat, ale soupeřit. A strategický význam Kaliningradu opět převážil nad hospodářským.
Iskandery
Oblast se především stala důležitou součástí ruské odpovědi na budování americké protiraketové obrany nad východní Evropou. Už roku 2008 tehdejší prezident Dmitrij Medvěděv hrozil rozmístěním raket Iskander schopných nést jaderné hlavice.
Ty by mohly na relativně krátkou vzdálenost deštníkem proniknout. „Svým dostřelem pokrývají oblast celého Polska, ale také Berlín nebo Prahu,“ varuje profesor geografie Tadeusz Palmowski z Gdaňské univerzity s tím, že se u Iskanderů spekuluje o doletu až sedm set kilometrů.
Po první ruské invazi na Ukrajinu roku 2014 a následném zhoršení bezpečnostní situace se Iskandery začaly v Kaliningradu opakovaně objevovat. Od roku 2018 je tam Rusko umístilo trvale.
Oblast má pro ruskou armádu význam i z hlediska námořního. V Kaliningradu sídlí velitelství ruské Baltské flotily o padesátce plavidel. Jejím hlavním přístavem je Baltijsk schovaný ve Viselském zálivu. Jeho největší předností a v Rusku téměř unikátní vlastností je, že nezamrzá.
Exkláva
Pozice předsunuté základny má i svá negativa. Obzvlášť po vstupu Polska a Litvy do NATO a EU je Kaliningrad odříznut od zbytku Ruska a pozemní spojení je možné pouze přes nepřátelské území (Rusko hovoří o NATO jako o nepřátelské organizaci dlouhodobě).
Od roku 2014 Rusové zapracovali na zajištění strategické nezávislosti oblasti. Měla by tak dlouho vydržet případnou pozemní blokádu ze strany Polska a Litvy, ujišťuje editor tamního režimního webu RuBaltic Alexandr Nosovič.
Částečná blokáda už jako reakce na letošní ruskou agresi vůči Ukrajině nastoupila, zásadní problémy zatím nevyvolala. Spíš obtěžuje. Letecké spojení s Moskvou se prodloužilo z hodiny a čtvrt na dvě hodiny, protože se musí letět nad mořem až k Petrohradu a pak zase na jih.
Obtížnější je i pozemní spojení. Načas bylo pro Rusy také těžší získat litevská tranzitní víza. Už jsou však znovu vydávána ve zjednodušeném procesu a vlaky spojující Rusko se svou exklávou nikdy jezdit nepřestaly.
Horší to mají řidiči kamionů, kteří od 16. dubna kvůli sankcím EU nesmějí překračovat hranici. Potíže jsou tak s dodávkami téměř všeho. Ty však vzhledem k sankcím řeší celé Rusko a Kaliningrad na tom není výrazně hůř.
Viselský průplav
Na zhoršenou bezpečnostní situaci reaguje i Polsko. Jeho problém se jmenuje Viselská kosa. Písečný pruh totiž znemožňuje plavbu od přístavu Elblag rovnou do moře a nutí lodě obeplouvat ho přes ruské vody přiléhající ke Kaliningradské oblasti.
Poláci se proto rozhodli vybudovat průplav. Je to největší vodní dílo na severu země, na délku měří kilometr, hluboký je pět metrů. Jeho cena má v přepočtu dosáhnout asi dvanácti miliard korun. Do oblasti také vůbec poprvé získá přístup i polské námořnictvo.
Datum zprovoznění kanálu na 17. září polská vláda nestanovila náhodou. Na stejný den připadá i výročí invaze sovětských vojsk v roce 1939.
