Německý ústavní soud ve čtvrtek nařídil, aby zákonodárci jasněji definovali cíle pro omezení emisí skleníkových plynů po roce 2030. Současný zákon o ochraně klimatu je podle něj nedostatečný a znevýhodňuje příští generace. Stížnost podali zástupci několika ekologických organizací, mezi nimi i studenti a žáci z řad Fridays for Future.
Německo musí precizovat cíle svého boje s klimatickou změnou, rozhodl tamní ústavní soud
Ústavní žalobu podalo několik jednotlivců podporovaných ekologickými organizacemi s argumentem, že v důsledku nedostatku jasných cílů pro ochranu klimatu po skončení této dekády jsou krácena jejich práva. Odvolávali se na znění německého základního zákona, podle nějž má stát chránit pro příští generace přírodní podmínky pro život.
Německo se stejně jako další státy Evropské unie zavázalo snížit do roku 2030 emise o 55 procent v porovnání s rokem 1990. Zákon o ochraně klimatu schválený německým parlamentem v roce 2019 stanovil pro dané období konkrétní cíle pro jednotlivé sektory, jako je bydlení či doprava, nikoliv však pro dosažení dlouhodobého cíle vytvořit do roku 2050 klimaticky neutrální hospodářství s nulovými emisemi skleníkových plynů.
Soud proto uložil zákonodárcům, aby v novele zákona do konce příštího roku jasněji definovali prostředky, jakými chtějí dosáhnout klimatických cílů po roce 2030.
Břemeno pro další generace
Žalující straně dal soud za pravdu, když konstatoval, že nesmí být jedné generaci umožněno snižovat skleníkové plyny za relativně mírných podmínek, zatímco další pokolení budou redukci emisí muset provádět s radikálně vysokými náklady.
„Zákon nezvratně přesunul velké břemeno při snižování emisí na období po roce 2030,“ citovala agentura AP z verdiktu soudu v Karlsruhe, který se odkazoval na cíl pařížské klimatické dohody, podle nějž by se do konce století nemělo globální oteplování zvýšit o více než dva stupně. V ideálním případě by to mělo být pouze o 1,5 stupně v porovnání s předindustriální érou.
Ekologické organizace rozsudek přivítaly. Podle právníka Felixe Ekardta, který se na žalobě podílel, je tento den pro Německo „přelomový“. „Německá klimatická politika se bude muset ve velkém upravit,“ řekl. „Je to neuvěřitelně dobrý den pro stovky tisíc mladých lidí,“ řekla další z žalujících, klimatická aktivistka Luisa Neubauerová.
Byl to právě klimatický zákon, co nejvíce hýbalo německou politikou před začátkem pandemie koronaviru. Vláda ho po tvrdých bojích schválila v září 2019. Jeho součástí je mimo jiné nová daň z CO2, která zdražila pohonné hmoty. Podle opozice i aktivistů ale norma nešla dost daleko. „Víme, že potřebujeme rozšíření obnovitelných zdrojů o 69 procent do roku 2030. Nevím ale, zda vládní balíček splní, co slibuje,“ komentuje klimatický zákon ekolog Patrick Graichen.
Ústavní soud dal vládě lhůtu. Nové znění klimatického zákona musí být hotové do konce příštího roku. Německo čekají v září parlamentní volby. Zelení, kteří momentálně vedou žebříčky volebních preferencí, dlouhodobě volají po zpřísnění cílů pro omezení emisí skleníkových plynů nebo odstavení uhelných elektráren.
K uhlíkové neutralitě těžbou lithia
Pevnou součástí vize o uhlíkově neutrálním Německu jsou elektromobily. Berlín chce skoncovat zejména s auty se spalovacím motorem. Zelení je chtějí přestat do konce této dekády registrovat. Přechod k ekologičtější dopravě má ale překážky. Jednu z nich by mohly překlenout bohaté zásoby lithia, vzácného kovu nezbytného pro výrobu baterií, v Horním Porýní.
Takzvané bílé zlato se ukrývá hluboko pod povrchem v termálních vodách. Vědci odhadují, že zdejší zásoby vystačí na výrobu baterií, které by zvládly pohánět čtyři sta milionů elektromobilů. „Je naprosto klíčové, že bychom dokázali vyprodukovat tolik lithia, kterým bychom zvládli uspokojit poptávku tady i v Evropě,“ konstatuje ředitel společnosti Vulcan Energy Resources Horst Kreuter.
Doposud Německo spoléhá na dovoz lithia z Chile nebo Austrálie, těžba na domácí půdě by proto byla výhodnou variantou. „Jako průmyslový národ se Německo stalo velice závislé na zemích, které mohou dovážet potřebné produkty,“ podotýká Jochen Koleb z Technologického institutu v Karlsruhe.
Cenná surovina by se v Schwarzwaldu dala získávat pomocí šetrných postupů. Lithiové ionty se filtrují z termální hlubinné vody a kov se následně vysráží v podobě soli. „Naše lithium získané tady v Horním Porýní je ve srovnání s tím z Jižní Ameriky nebo Austrálie, které stojí na produkci velkého množství oxidu uhličitého, kompletně uhlíkově neutrální,“ vysvětluje Kreuter.
Potud vše vypadá téměř ideálně, Horní Porýní je ale hustě osídlené a s geotermálními vrty, které by měly kvůli těžbě vzniknout, mají místní špatné zkušenosti. Například v obci Staufen se voda dostala do podloží a to se dalo do pohybu, který poškodil na 270 budov, včetně historických. Úřady škodu vyčíslily na celých padesát milionů eur.
Cesta k udržitelnější budoucnosti se ale bez lithia zřejmě neobejde. S přechodem na uhlíkově neutrální dopravu počítají i klimatické cíle evropské sedmadvacítky, která kov zařadila na seznam klíčových surovin pro zelenější Evropu.